Biografia
Zdeněk Řehoř se narodil 30. srpna 1920 v Jičíně jako nejmladší ze sedmi dětí bohatému majiteli módního obchodu. V Jičíně zažil veselé a krásné dětství, vystudoval místní reálku a začal navštěvovat Raisův učitelský ústav. Po smrti otce, a vinou politických událostí, se rodina v roce 1938 přestěhovala do Prahy.
V centru kulturního dění navštěvoval denně biografy a divadla (D 34 či Osvobozené divadlo), absolvoval Amerlingův učitelský ústav, ale po nezískání zaměstnání byl roznašečem novin. Díky kamarádovi Zdeňku Míkovi se stal statistou D 34 E. F. Buriana a žákem Loly Skrbkové.
Už jako profesionál hrál v Dětském divadle Míly Mellanové (1941 – 1942), Větrníku (1942 – 1945), Divadle pod Plachtou (1945 – 1947), Burianově D 46 (1947 – 1950) a Divadle na Vinohradech (1950 až 1994), v němž působil až do své smrti. Herecký výraz Zdeňka Řehoře se zdál velmi strohý, ostýchavý, niterný, skeptický, ironický, noblesní, přísný, zvýrazněný výrazným zjevem a příjemným hlasem, často ale umocněný excentrickým pohybovým nadáním.
Dokázal vyjádřit plný herecký rejstřík přes komediální postavy, až po dramaticky složité charaktery, kterým dokázal vtisknout i poezii či suchý anglický humor. V civilismu a uměřenosti jeho herectví se stkví pokora a láska k člověku v křehkých, ale silných rolí.
Za více jak padesátiletou hereckou dráhu se na divadelních prknech předvedl jako Antonín („Paličova dcera"), pistolník Joe („Limonádový Joe"), Isidor Slovíčko („Lesní panna"), Pěnkava („Tvrdohlavá žena"), Polonius („Hamlet"), páter Veleba („Veselé paničky windsorské"), Champsboisy („Brouk v hlavě"), pan Hannibal („Podivná paní Savageová"), porotce číslo 11 („Dvanáct rozhněvaných mužů"), Berjozkin („Zlatý kočár"), Perčichin („Měšťáci"), Lebeděv („Ivanov"), Šefl („Loupežník"), solicitér Vítek („Věc Makropulos"), Molenda („Život a dílo skladatele Foltýna"), Kalafuna („Strakonický dudák"),papírník Hlubina („Měsíc nad řekou"), major Hugo („Rozmarné léto") či další hry „Výlety pana broučka", „Maškaráda", „Hráze mezi námi".
Do filmových ateliérů poprvé zavítal v epizodce v Cikánově komedii Z ČESKÝCH MLÝNŮ (1941), a poté jako zaměstnanec obchodního domu v dramatu ŠŤASTNOU CESTU (1943) Otakara Vávry.
I když Řehoř filmovou práci moc rád neměl, u filmařů byl oblíbený až do konce života v různých menších úlohách: přísný úředník na dražbě (PAROHY), muž s pancéřovou pěstí (NĚMÁ BARIKÁDA), básník Jan Hovorka (ZAOSTŘIT, PROSÍM!), kosmický pracovník (MUŽ Z PRVNÍHO STOLETÍ), úředník Pantůček (KRÁL KRÁLŮ), farář (BÍLÁ PANÍ), pobočník Sovička (MARKETA LAZAROVÁ), kriminalista Patras („RAKEV VE SNU VIDĚTI..."), psychiatr („ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU"), kapitán Kosterka (SVATÁ HŘÍŠNICE), Dvořáček (POKUS O VRAŽDU), Janík (VRAŽDA V HOTELU EXCELSIOR), Doležel (NA KONCI SVĚTA), otec Márinky (MÁG) až úplně poslední – potulný mnich (SVATBA UPÍRŮ).
Z větších a výraznějších, které často byly tatínkovské a dědečkovské, si uveďme: vojáka Berga (OÁZA), vodníka Aloise Vodičku (JAK UTOPIT DR. MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH), otce studentky (PROFESOŘI ZA ŠKOLOU), učitele Pánka (slovenské ROZDELENÍ), doktora Navrátila (MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU a BRÁCHA ZA VŠECHNY PENÍZE), Štefka (SILNĚJŠÍ NEŽ STRACH), slepce Tarabu (ČEKÁNÍ NA DÉŠŤ), císaře Rudolfa II. (PAN VOK ODCHÁZÍ), senilního dědečka Lukeše (TRHÁK), hypochondrického dědečka (TEN SVETR SI NESVLÍKEJ), Antonína Jakuba (DIVOKÝ KONÍK RYN), krále (POHÁDKA O MALÍČKOVI) a alkoholika profesora Zlámala (DOBŘÍ HOLUBI SE VRACEJÍ).
Herectví Zdeňka Řehoře hojně využívala také televize: inscenace (př. NEVIDITELNÝ, NOSITELÉ ŘÁDU, OBRÁCENÍ FERDYŠE PIŠTORY, OBŽALOVANÁ, ALEXANDR DUMAS STARŠÍ, BRATRANEC PONS, BŘETISLAV A JITKA i HEJKAL) a seriály (SŇATKY Z ROZUMU, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, F. L. VĚK, TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA, KRKONOŠSKÉ POHÁDKY, BYL JEDNOU JEDEN DŮM, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, MATKA, ŽENA ZA PULTEM, OKRES NA SEVERU, SANITKA, VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, DUBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY a další), rozhlas („Kočka se vdávala, pes se ženil", „Čarovné prstýnky", „Grünsteinova varianta", „Epizody", „Nástup" aj.) a dabing.
Získal Cenu Svazu českých dramatických umělců (1978), Cenu Prix Bohemia (1981), titul Zasloužilého umělce (1982) a Cenu Senior Prix (1993). Zdeněk Řehoř zemřel 8. listopadu 1994 v Praze ve věku sedmdesáti čtyř let.
Herec
Dokumentárne | |
---|---|
2010 |
Příběhy slavných (seriál) |
Slušňák mu sluší (S11E11) |
|
1976 |
Komunisté (seriál) |
1959 |
Kytlický film (amatérsky film) |
Video kompilácie | |
---|---|
2004 |
To nejlepší z večerníčků |
Divadelný záznam | |
---|---|
1986 |
Cyrano z Bergeracu |
1981 |
Pohádka mého života |
1973 |
Loupežník |
1969 |
Alchymista |
Brouk v hlavě |
|
1968 |
Jindřich IV. |
Krátkometrážny | |
---|---|
1988 |
Inspekce (TV film) |
Neodolatelný (TV film) |
|
1987 |
Boty (TV film) |
1979 |
Nejhezčí příbeh z našeho JZD (TV film) |
1975 |
Smrt krásných srnců (študentský film) |
1974 |
Vražda v ulici Lourcine (TV film) |
1973 |
Vítr (študentský film) |
1971 |
Exekuce (TV film) |
1970 |
Honba za filmovým námětem (TV film) |
Konečná (študentský film) |
|
1967 |
Den krabic (TV film) |
1964 |
Kouzelná noc (študentský film) |
1963 |
Závory (študentský film) |
1960 |
Nenávist (študentský film) |
1957 |
Schůzka o půl čtvrté... (študentský film) |
Účinkujúci
Relácie | |
---|---|
1993 |
O poklad Anežky České |
1992 |
Sólo pro paní Stellu |
1991 |
Jizvy, jiskry, jistoty s Antonínem J. Liehmem |
Narozeniny Marie Rosůlkové |
|
1981 |
Herci filmují |
Šest ran do klobouku |
|
Šestý den je sobota |
|
1980 |
Než se zvedne opona |
1979 |
Minuta denně |
1972 |
Hrdinové z pohádek |
1968 |
Chvilka poezie |