Břetislav a Jitka

Po delší době jsem se s potěšením znovu podívala na tento historický televizní film, jehož hodnota s plynoucím časem v mých očích roste. S odstupem doceňuji herecké výkony, které mi kdysi nepřipadaly nijak mimořádné, ale při porovnání se současnou televizní produkcí, nabyly na působivosti. Také na výpravě se tehdy nešetřilo. Příběh, který se odehrává převážně v exteriéru a s dostatečným komparsem, mne okouzlil řadou vtipných momentů a příjemnou hudbou. I když historickou autentičnost nemohu posoudit, zvedám hodnocení, protože tato zajímavá legenda neztratila nic na své kvalitě a dodnes mi nezevšedněla. (24.07.2016)

Z těch televizních filmů s historickou tématikou, které Česká televize natočila roku 1974 je Břetislav a Jitka podle mě tím nejlepším. Je to jediný film, který se neodehrává v televizních ateliérech, nýbrž v klášteře. Ten klášter suplují ve filmu románské kostely a krypty ve Stříbrné Skalici, Třebíči, Doksanech a ve Františkánském klášteře v Hájku u Prahy. Ty exteriéry se mi fakt líbily, z čehož nejvíce ta krypta. Poté, co Jitku (Elišku Balzerovou) unesou z kláštera, se už příběh odehrává vyloženě jen v lese, kde si štáb vystačil fakt s málem. Stačili tři herci (Balzerová, Slováček a Řehoř) a malý srub. Přesto místy vznikla zajímavá rozprava mezi těmito třemi herci, z nichž nejvíce perlil Řehoř v roli mniha: "Mnichu, kde se myješ?"... "Proč hned mít? Bůh deštíčkem omyje. Člověk musí si nechat kůru, aby k němu nemohly zlé nemocnosti." Mě zaujala i Balzerová, tou dobou ještě velice půvabná. Když si ji představím, jakou mrdnu hrála o 35 let později v ŽENY V POKUŠENÍ a tady hrála cudnou ženu schovávající se v klášteře, tak se tomu musím smát. [547. hodnocení, 49. komentář, 81%] (19.05.2020)

Zatím nejlepší český historický či kvazihistorický televizní film, který jsem viděla. Ale nevím, jestli to nebude tím, že o první polovině jedenáctého století toho vím o cosi (ehm, o parník) méně než o druhé polovině třináctého a první čtrnáctého století, do níž spadají další viděné a hodnocené filmy a hry. Dobře napsané (i když mě Daňkovy romány Král bez přílby a Král utíká z boje ani za mák neoslovily, jeho hry mě oslovují mnohem více); dobrý výkon mladé Balzerové jako Jitky i Zdeňka Řehoře jako poustevníka Hieronyma. A moc krásně se poslouchalo, jak Břetislav, kníže moravské, opěvuje svou zemi... (17.09.2012)

Medzi hlavnými hrdinami to pekne iskrí už od prvého momentu, ako sa stretnú, až po jednu z najromantickejších svadieb pod nebeskou klenbou uprostred lesa za asistencie pustovníka s naslabšou možnou vysviackou. Ako k tomu Jitku jej neohrabaný ženích Břetislav presvedčil, som nepochopil, ale to nevadí, keď je záver taký milý. –––– Krása a láska netrvá. Co trvá, je manželství posvěcené svatou církví. –––– Nejvíc se člověk bojí toho, co si sám vymyslí. –––– Místo tvých pěti přátel ti mohu dát jen syna. Narodí se z jejich utrpení, bude zpívat jejich písně a mít jejich odvahu. (13.10.2018)

Počátky českých dějin mám ráda, pokud si to ovšem všechno nevymyslel Kosmas o dlouhých zimních večerech... Břetislav, moravský kníže, má po otci původ udatných Přemyslovců, ale protože církev neuznala druhý Oldřichův sňatek s prostou Boženou, je považován za levobočka a tudíž nemůže počítat s tím, že by si ho vzala urozená dívka. Jelikož je ale cílevědomý a má filipa (a víc štěstí než jeho strýc Jaromír, stručně o něm- byl vykleštěn, oslepen, vězněn po většinu svého života a nakonec zavražděn- no není to pech??), unese tedy Jitku, dceru vévody z Bábenberka, aby svůj status vylepšil. Scénář byl spíchnut vtipně a přitom ohromně mile- pasáže, kde Břetislav popisuje Moravu, působí velmi hrdě a vřele (podobný dojem vyvolá jen popis Karla IV. českých zemí v Noci na Karlštejně). Ústřední dvojice nemá absolutně chybu, až si jeden neustále klade otázku, jak to asi bylo doopravdy? Kdyby takto, jsem spokojená. (13.08.2016)