Obsahy(1)
Televizní inscenace o kněžně Elišce, dceři Václava II., se otevírá obrazem Eliščiny svatby a mladičkým Janem Lucemburským ve Špýru, kde byla císařskou rodinou přijata s otevřenou náručí a se všemi poctami, jež přísluší dceři královské. Obraz, slibující vnučce Přemysla Otakara II. splnění všech snů, jimiž dosud žila: po boku urozeného manžela z mocného rodu realizovat touhu po obnovení slávy přemyslovské tradice, udržovat dědičný řád, jenž byl pro ni nejvyšším odkazem. Co bylo příčinou, že se tyto sny postupně rozpadaly, že místo nich se v srdci mladé královny usazovala hořkost a pocit ponížení, a že špatní rádci ji nakonec vháněli do nepředložených a unáhlených rozhodnutí? (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (14)
Velkoryse natočené drama posledních několika let vládnutí italské královské rodiny předtím, než italskou monarchii zlikvidovala druhá světová válka. Co filmu hází klacky pod nohy, je jeho předlouhá stopáž, s tím spojená rozvláčnost, a pak také chaos, který většina Neitalů má v tom, kdy s kým a proti komu Itálie ve které chvíli v téhle válce byla. ()
Výborná televizní inscenace s neschematicky pojatými postavami historických osobností. V obsazení převažují méně známí herci, resp. herci vedlejších rolí. Za sebe bych vyzdvihl především nedávno zesnulou Janu Andresíkovou v hlavní roli Elišky Přemyslovny (škoda, že jich neměla více). Stejně dobrá je i Marie Drahokoupilová jako Eliška Rejčka. ()
Příliš velký a rozsáhlý námět, který se prostě nevešel do rozměru televizní inscenace, spíše by potřeboval být zpracován do historického velkofilmu. Špatný začátek, na jedné straně příliš edukativni, na druhé straně edukativni málo. Proč tvůrci začli svatbou, když pak skočili do prostřed domácí války? Příliš mnoho linek se řešilo vzpomínkami v rozhovorech, bo nezbyl prostor je nafilmovat napřímo. Andryskova, omlouvám se, na první scény příliš zralá, rozdíl oproti Hanzlíkovi byl až moc do očí bijící, místo 4 let to vypadalo snad na deset či patnáct.. Zatímco Hanzlík v inscenaci vyzrával tak nějak přirozeně a kontinuálně, postava Elišky nějak skokove představila zenu, ktera se ve své zralosti příliš uzamkla a už se nevyvíjela, jen ji vysavala nemoc zděděná po otci. Výprava plně odpovídá žánru, tu bych rozhodně nekritizoval. Jen bych začátek škrtl a naznačené linky nafilmoval na přímo. Místo 100 minut inscenace, kde se divák i znalý historie topí v ději, bych osobně raději natočil minut 120 130 ba i vice, ve které by bylo ukázáno vše potřebné a podstatně. Za mne osobně 60 pro. ()
Trošku popíchnu kolegu Barta a napíšu, že každý, kdo se v české historii vyzná, ví, že nikdo nemůže vědět, jak to tenkrát bylo. Filmaři si vybrali pohled alá Vaňková, takže z Elišky Přemyslovny udělali psychicky labilní ženu, která se utápí v odkazu svých předků, z Jana Lucemburského naivního floutka a duo Jindřich z Lipé - Richenza zde vystupje jako rozumný až státnický pár. Byť s tímhle podáním tak úplně nesouhlasím, nemám s ním problém. Dialogy celkem ušly a herci, o kterých to bylo především, mi také vrásky nedělali. Andresíková svou Elišku podala tak, jak měla, Hanzlík si po mladém Karlovi celkem s přehledem střihnul i pana otce, Neužil roli mocného Ronovce zvládl v pohodě a tak jediný menší problém jsem měl s Drahkoupilovou v roli Elišky Rejčky. Tuhle královnu mám zafixovanou jako středovevropskou Eleonoru Akvitánskou a to tahle herečka nesplňuje ani náhodou. Jinak celkem povedené. 75% ()
Dobře napsaná i dobře provedená televizní inscenace, která poměrně překvapivým způsobem přibližuje poslední Přemyslovnu na českém trůnu. Ukazuje ji jako sice hrdou a odhodlanou osobnost, ale zároveň nešťastnou a ne příliš prozíravou královnu podléhající špatným rádcům, která si svůj osud zavinila v podstatě sama. Herecké výkony plejády známých herců tuto inscenaci povětšinou zdobí. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (1)
- Eliška nebyla poslední českou královnou – tou byla Zita Bourbonsko-Parmská. Ovšem pravda se v hluboké normalizaci nenosila. (aquacam)
Reklama