Pozdní doznání

Západoněmecký spisovatel Maximilian Vernberg a jeho krimiromán Pozdní doznání je sice svého druhu spíše sezónní, či řekněme dobová záležitost, ale rozhodně ne nezajímavá. Minimálně televizní adaptace pod režijním vedením Miloslava Zachaty z tohoto pozapomenutého literárního dílka vytváří jeden z vrcholných okamžiků české televizní dramatické tvorby. Konečně, nejde tu tolik o obsah, jako spíš o formu. A ta je v tomto případě výjimečná, přestože samotná inscenace bezvýhradně stojí jen na vynikajícím scénáři a hereckém obsazení. Karel Höger hraje advokáta Foxe s lehkostí a suverenitou, jako zkušeného rutinéra, který zná všechna úskalí své profese. Pokud to situace vyžaduje, nešetří sarkasmem a během soudního přelíčení si dokáže prostřednictvím perfektní znalosti zákonů a předpisů zjednat respekt. Fox v mnohém připomíná jinou Högerovu postavu, dr. Salta z televizní inscenace Sám proti městu (1974), s nímž ho spojuje jak nadhled a buldočí vytrvalost, s níž se domáhá spravedlnosti, tak záliba ve vážné hudbě. Za zmínku stojí bezesporu i herecký výkon Vítězslava Vejražky, který se z úvodního sebejistého muže, vědomého si neotřesitelnosti své neviny, vlivem dalších událostí proměňuje v lidskou trosku, v psychicky zdecimovaného chudáka bez šance se ospravedlnit. Josef Vinklář se v roli arogantního a kariéristického policejního inspektora Kröpckeho, nýmanda, který se díky své obludnosti stává téměř odpudivým zjevem, dokázal vyhnout karikaturní nadsázce a jeho postava náleží v rámci tohoto televizního díla k nejzajímavějším. Zpočátku nijak zvlášť složitý kriminální případ se v druhé polovině mění ve strhující soudní drama, ve kterém se na lavici obžalovaných střetávají závažné etické, morální, charakterové i myšlenkové rozdíly poválečné německé společnosti. Téma, které v určitém směru rezonuje ve veřejném prostoru ještě teď, právě dnes. (Soukromá projekce v archivu České televize) (06.04.2017)

"Velké divácké odezvy se dočkala inscenace Pozdní doznání podle západoněmeckého autora Maximiliana Vernberga. Höger si zahrál advokáta Foxe, obhájce, který dokazuje nevinu zdánlivě jasného vraha. Z ukázky (v portrétu Cesta a náhody Karla Högera), která zachycuje závěr inscenace, je patrná pochmurná atmosféra a sugestivní herecké výkony všech zúčastněných. Miloslav Zachata k Högerově roli poznamenal: 'Při práci na postavě advokáta Foxe v Pozdním doznání jsme hledali tvar postavy, a to postavy, která se musí skoro celou hru jenom ptát. Když se musíte ve hře dvacetkrát zeptat: Kdy to bylo a patnáctkrát Kde to bylo, desetkrát Kdo to viděl a mockrát zase něco jiného, pokaždé na jiném místě hry a jiné osoby, není to tak lehké, jako když hrajete postavu, které se někdo ptá a jež si pochopitelně už z logiky otázky snadno zapamatuje odpověď. Postavy těch, kteří se ptají, jsou zpravidla těžší i s ohledem na nebezpečí stereotypu. (…)'“ IIIIIIIIIIIIIIII http://25fps.cz/2010/herecke-pusobeni-karla-hogera-v-cs-televizi IIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIII Zdroje: HÖGEROVÁ, E. – KLOSOVÁ, L. – JUSTL, V. Faustovské srdce Karla Högera. Praha 1994, s. 398. IIIIIIIIII ZELENKOVÁ, Bohumila. Víc nežli detektivka (K premiéře Pozdního doznání). Čs. televize 3, 2.-8. leden 1967, č. 2, s. 4. (27.02.2013)