Podezřelé okolnosti

Kdo se chce udržet nahoře, musí jít přes mrtvoly. Televizní adaptace Quentinova románu dopadla na výbornou, také zásluhou vynikajících hereckých osobností, z nichž zejména Václav Voska a Jana Hlaváčová dokázali, že ani v českém prostředí nejsou "hollywoodské manýry" nemožné. Překvapivě velmi dobrý kousek. (10.07.2016)

Divadlo na Vinohradech předvádí Hollywood. V inscenaci se nepovedlo nic: zcela bez atmosféry, text rutinně rychle oddeklamován, tradičně hrozná výprava. Působilo to na mě, jako by tam nebyl žádný režisér, který má představu o celkovém vyznění a o jednotlivých postavách. Každý herec odříkal text ve své univerzální poloze, bez vazby na téma. Ale já mám ty staré špatné detektivní inscenace stejně rád. A taky je tam pí Preissová, to se počítá. Takže 3 z 5:-) (29.03.2014)

V každém případě mohu říci, že se přepis detektivky bez detektiva od Patricka Quentina celkem vydařil. Interiéry jsou udělané celkem věrohodné a proti hercům rovněž nemohu nic namítat. Jenom mi tam moc neseděla Alena Vránová, chvílemi dost přehrávala. Jinak obzvláště Václav Voska podal skvělý výkon. A Jana Preissová byla tak krásná, že by se tenkrát v "Holyvůdu" mohla uplatnit. Ale...vždyť to všichni víme. (01.09.2007)

V české televizní tvorbě nejsou hry na Ameriku či Francii (asi nejčastější případy) výjimkou. Jenže pokud pomineme historické látky, tak mají tyto filmy většinou dva shodné nedostatky - nevěrohodné interiéry (příliš kašírované) případně exteriéry (příliš povědomé) a málo uvěřitelné herecké výkony. V případě inscenace Podezřelé okolnosti se na Kavčích horách rozhodli zahrát si na Hollywood. Vyloženě směšně to sice nedopadlo (až na pár momentů), ale o povedené inscenaci se mluvit nedá. První zápor se tentokrát povedlo celkem úspěšně odvrátit - vyložená Amerika 70. let to sice asi není, ale interiéry působí docela přirozeně a český obývák nepřipomínají, což je bohužel častý případ podobných inscenací. S herci je to horší, protože prostředí Hollywoodu je nutí spíše k přehrávání - asi nejvíc je to zjevné na Aleně Vránové jako zhýčkané herecké hvězdě (vizáží zřejmě měla evokovat Brigitte Bardot). Místy se neubránila ani Jana Hlaváčová - to když její postava začne být "rozjuchanější". Ale zase Václava Vosku jako filmového producenta lze snadno akceptovat, stejně tak Vladimíra Brodského jako bývalého zvukaře. Celkově by se nad hrou na Hollywood daly přimhouřit oči, kdyby se tvůrcům podařilo vybudovat aspoň nějaké napětí. V ději sice dojde ke dvěma úmrtím, jedno se vynoří i z minulosti, ale o kriminálce natož detektivce se nedá mluvit. A pokud budeme inscenaci chápat jako vztahové drama, tak je problém ve zmíněné uvěřitelnosti hereckým výkonům. Také ji můžeme brát jako "nemilosrdně nastavené zrcadlo zhýralé kapitalistické Americe", jenže to bychom z toho měli už komedii a na to mám české inscenace příliš rád... (31.08.2007)

Československá televizní adaptace podle předlohy známého autora kriminálních románů P. Quentina. Příběh se odehrává v okolí hollywoodského filmového producenta Ronalda Lighta a jak je u Quentinových případů zvykem, obejde se bez očekávaného detektiva či vyšetřovatele. V popředí zájmu je velká, finančně výhodná filmová role, o jejímž obsazení má rozhodnout již zmíněný filmový producent, jehož postavu svým neobyčejně povzneseným, ba přímo aristokraticky klidným způsobem ztvárnil V. Voska. O postavu Madame Pompadour, zřejmě v nějakém historickém filmu, je mezi herečkami, vyhrožující a agresivní A. Vránovou, záhadnou J. Hlaváčovou s tajemnou minulostí či bezcharakterní a bezohlednou K. Slunéčkovou, nebývalý zájem ,dokonce takový, že během obsazování role dojde ke dvěma vraždám a vydírání. Ve vedlejších rolích se objevil zdánlivě senilní, bývalý zvukař V. Brodský, syn Hlaváčové V. Preiss toužící objasnit situaci a uvolnit podezření od své matky, jeho krásná a cudná snoubenka J. Preissová či ochotný gentleman J. Adamíra. V malé roli kriminalisty se ukázal k nepoznání namaskovaný J. Teplý, jenž se však na pátrání po vrahovi nepodílel. Televizní kulisová kriminálka s typickou socialistickou výpravou K. Pokorného zaujme překvapivým závěrem, avšak jinak bych ji označil za zcela průměrnou. (08.03.2017)