Chvilka poezie

Když to tenkrát běželo, líbila se mi ta znělka. Jinak jsem to míjel, protože to nebavilo. Dnes jdu po raritních dílech, kde se nejeden z dnešních slavných herců nepěkně omázl hnojem. Řada básní byla revolučních, řada chválila stranu. Tohle byl další z pořadů utužující které měly utužovat diváka v politické uvědomnělosti. Těžko říci jak se to dařilo peoplemetry tehdá ještě nebyly a na to aby lidé rozsvěceli obýváky a měřila se spotřeba proudu jako u kuchaře bylo toto ,,básnické'' tv okénko přeci jen okrajovou záležitostí. * (22.05.2015)

Keď socialistická československá televízia vysielala túto reláciu, tak som bol ešte len malý fagan. Nebola to pre mňa "Nedeľná chvíľka poezie", ale skôr nedeľná chvíľka utrpenia. Neznášal som to. A to som našťastie nie celkom rozumel obsahovej stránke prednášaných diel. Pretože keby ano, tak by som sa z tých oslavných rýmov velebiacich myšlienky marxizmu-leninizmu, červenú armádu, našich bratov Rusov a podobne, dozaista pozvracal. Svine komunistické pchali svoju hnusnú propagandu úplne všade, aj do básnickej tvorby. Urobili zo vznešeného umenia odpad! (11.12.2008)

Předem říkám, že mi v době ukončení pořadu bylo necelých sedm let a mám na něj jen matné vzpomínky. Přišlo mi to jako neobyčejná nuda a vzhledem k tomu, že se můj vztah k poezii od té doby nezměnil, odvažuji se proto dát toto hodnocení. Mám ale takový dojem, že o mnoho let později se natočil ještě jeden díl, který byl vysílán někdy na Nový rok, kde Václav Postránecký říkal šílenou báseň "Ne mrtví, ne živí, něco mezi tím." (22.12.2008)

Mě z valné většiny výběr básní a hlavně důraz na přehnaný a pro mne nesnesitelný pathos v přednesu v tomto pořadu od poesie (píšu s "s", protože tenkrát název pořadu to tak měl, možná později podle nových pravopisných pravidel to změnili na "z") spíše odrazoval. Tak alespoň 2* za vydařenou znělku :Claude Debussy - Dívka s vlasy jako len. (01.12.2008)

Zasloužilí soudruzi umělci a soudružky umělkyně zde s nádherným patosem oslavují tu hrdinné vojáky Rudé armády, tu kolektivizmus, tu proletáře. Odpad, ale tedy kultovní. Jako výstraha před tím, co jsou komouši (stále) zač, také použitelné. Využitelné i jako recese pro pobavení a připomenutí, jaké hrůzy se vysílaly za minulého režimu. Stanislav Kostka Neumann Rudé zpěvy-Socialistickým ženám Soudružky, zastavte proudy své výmluvnosti, zadržte řinčivé výhrůžky! Házíte hladovým ohlodané kosti, a revoluce není řečnický výlet: Učte se střílet! Pryč s feminismem! Je žena X a muž je Y, leč srdcí dvé můž zníti jako jeden zvon, když s puškou v ruce jde se za cílem. S manlicherovkou vojandy rudé ve vratech, oknech, na vozech tramwayí – s těmi to pu’de na města šampusů, vesnice keťasů. Ti, co se chechtají pak budou kvílet: Učte se střílet! Nechte si lékařské rady! Je revoluce nejlepší hygiena. Jen obvazů pro kamarády ať máte plné kapsy! Buď každá jak blesk a krvavá fena, a na psy! Kulomet bude šílet: Učte se střílet! Pryč s akademickou prací a dolů s kazatelen! Aut revolučních buďte síla hnací, by z měšťáka stal se jelen. Pryč s moralinem, maloměšťačky! Se sentimentalitou krbu! Na mračna nesete řehtačky, ctnost vidíte ve svém hrbu. Nechte si tirády proti alkoholu! Tím nevyprázdníte sklepů. Až přijde den, tak rozbijeme spolu všecko, co ničí energii molů v kožiše panstva. Zahoďte dětské trumpetky! Zbytečně piští a kvičí. Odhoďte sobectví, přijměte důsledky! Vítězem ten, kdo sebe v díle zničí. Matky a ženy, dcery a milenky, na řetěz citečky sladké i bolné! Spalte své myrty, spalte své pomněnky, soudružky, buďte volné. Jen kázeň revoluce chtějte s námi sdílet, učte se střílet! (14.10.2016)