Zaostřit, prosím!

Politická atmosféra koncem padesátých let minulého století dodalo filmovém tvůrcům odvahu se pomaloučku vrátit k filmové satiře ohledně společenských a hlavně pracovních poměrů. A tak vznikl tento povídkový film, který se snaží prezentovat projevem sebekritičnosti. Že se to vůbec nepovedlo, muselo být jasné už tehdy. Takže co se týče samotných povídek, jedná se jen o obyčejné úsměvné příběhy s výdobytky dodnes známé, což je snaha dosáhnout své kariéry, pokrytectví a hlavně pracovní ulejvání. To, co je prezentací, s jinak výborným, Ladislavem Peškem, ve snaze povídky spojit, se spíše honosí až neskutečnou trapností. Režisér Martin Frič, který má ve své filmografii plejádu dodnes výborných snímků, se tedy sice, jako vždy, snažil s námětem poprat, ale houby víme, jaký byl nad tím vším stranický dohled. A tak to dopadlo, jak to dopadlo. Nevalně. Nejvíce ale asi potěší účast již nemocného Vlasty Buriana, pro kterého se tímto jednalo o poslední filmovou roli. Pro něj typické energie se vlivem zdravotního stavu sice již nedočkáme, ale svým typickým projevem přesto nezklame. I když už to na druhou stranu také není úplně ono. Na snímku se tedy stále podepsala doba, ale snaha se zase cení. Proto se zřejmě snímek nestal pozapomenutým. (02.08.2022)

Úvod tohoto filmu začíná opravdu hodně nezvykle. Ale nakonec tak špatné to zas nebylo (film nebyl jen o Burianovi naštěstí), občas jsem se i zasmál zejména u třetího a posledního příběhu. Opravdová realita socialismu se vším všudy a pak že to mělo fungovat:-). Spíš nefungovat:-)! Scény na stavbě, se starým vrátným, s ležícím pomlouvajícím nefačenkem, který nedělal, kdy spoléhal jen na stroje, s drzým skladníkem (dobrý Otakar Motyčka) s chlapama kteří stavěli chatau s nakradeného státního materiálu či s volajícím Burianem a nakonec i se samotným ředitelem (inkognito) byly opravdu jak natvrdo vystřižené z reálu a snad každý je sám zažil-prožil alespoň jednou za život vlastní kůži. Vlasta Burian ve svém posledním filmu už se značnými zdravotními problémy a bez svého původního espritu, bez jiskřivě živelného humoru, na který jsme u něj byli zvyklí a který tu z něj jakoby vyprchal. Hrál soustředěně, chvílemi však už jen krotce s velice rozechvělým hlasem, soudružsky a hlavně opatrně kriticky...Průměrná komunální satira, avšak s více než jen dobrými výkony Pivce, Kemra, Peška a nakonec snad i Vlasty Buriana. (17.11.2007)

Film, který jsem si opatřil jen kvůli Burianovi. A ne úplně zbytečně. Poslední část filmu je pro mě vcelku půvabná a nejen proto, že v ní vidím Vlastíka. I když ten zde je jako vždy brilantní. Zápletka byla zajímavá, ostatně setkání Buriana a Brodského bylo také milé - tuším, že Karel Čáslavský to popsal jako pomyslné střídání stráží v oblasti komiky. Jinak film jako celek není žádná výjimečná událost. (14.01.2009)

Na tento film se musíme dívat z pohledu tehdejšího diváka, protože tomu dnešnímu, zvláště mladší generaci, nic neřekne. Ale ono to opravdu takhle v našem státě leckde vypadalo. Pokrytectví, fráze, poklonkování, podlézání, mizerná pracovní morálka. Tehdy se negativnímu chování chtěla stavět satira. Moc dobře to nedopadlo, poctiví dál dřeli a ti nepoctiví se vezli a u mladších generací se to spíše zhoršovalo. Satira byl oblíbeným žánrem novodobých kabaretů, estrád a uplatnila se i ve filmu, jenže měla pouze onu časovou platnost, jako každá satira, jenže dnes nám bohužel chybí, nejvýš se pobavíme u sociální sítě... Ten film měl ovšem dost slabin, tou největší byl novátorský pokus natočit film a natáčení filmu. Vsuvky s kolektivem filmařů se do de fakto povídkového filmu vůbec nehodily a byly dost trapné. Burianovi se dostalo pocty naposledy si zahrát, ale i on už byl jen zestárlým nemocným odvarem krále komiků. A vlastně žádný herec asi nebyl v tomto filmu ve své kůži. Ve své době se ale film jistě líbil. (23.08.2017)

Pro mě je velmi nesnadné tento film hodnotit, protože k němu zde nejsou žádné informace. A to jsem je hledal i na internetu, ale nedopátral jsem se. Tudíž není jasné, zda tento film byl myšlen přesně tak, jak byl natočen. Tvůrci tvrdě kritizují celou řadu socialistických aspektů v době, kdy komunismus v Československu zažíval nejhorší časy. Natočit něco takového v padesátých letech nejspíš chtělo odvahu. Anebo přesně naopak právě kvůli oněm časům? Že by si film objednali soudruzi naschvál? On totiž od počátku tvrdě a nekompromisně kritizuje v první řadě úřednickou práci. Filmaři se zaměřují na to, že pouze někdo, kdo něco ví, může být povýšen. Nejde tedy o schopnosti. Je nám odhaleno, že se i vedoucí bojí těch, kdo mohou něco vědět. Ale to není zdaleka vše. Legraci si pak dělají i ze schůzí a různým formám školení a referátů, příkazů, zákazů a nařízení. Stejné je to i s kritikou a poukazováním na to, že jen ti nahoře ví, co zrovna zkritizovat a co ne. O práci na stavbě ani nemluvě. Samotnou kapitolou je obsazení. Vedle prvorepublikových hvězd účinkovali mladí a nastupující herci: Kemr, Brodský nebo Bohdalová. Podobných unikátních filmů už v archivu asi moc nebude. A právě to mě lákalo. Že vedle těchto herců uvidím jména jako Baldová, Vnouček či Burian. Právě posledně jmenovaný mě zajímal nejvíc. Na něm už ale byl vidět věk a jeho sešrotování režimem se také podepsalo. Bohužel ani nedostal velký prostor na to, aby ukázal co umí, ale všechna čest, i z mála se snažil vytěžit maximum. Ovšem bylo už vidět, že to nejde dle jeho představ. Škoda, sám si svůj poslední film asi představoval jinak. Ať už režimem objednaný nebo zatracovaný film, ať tak či tak, je zde plno hvězd pohromadě a film kritizuje humornou formou systém. A takových filmů v padesátých letech asi mnoho nenajdeme, pokud vůbec nějaký. Bohužel doslova šokující je, když si uvědomíte, že více než polovina ze satirických situací a zápletek platí i dnes! (09.12.2021)