Okres na severu

Tak nevím, ale na můj vkus je v tomto seriálu až moc schůzování, zdlouhavých politických a funkcionářských tlachání a neustálý boj o koryta. Zato velmi málo (v porovnání třeba s Ženou za pultem) se tu řeší mezilidské vztahy a to jak rodinné, tak i v pracovním kolektivu. Co mi strašně leze na nervy je ta všudypřítomná dramatická hudba, která je vnucována vyloženě do všech scén a navozuje dojem, že sledujete detektivku či přímo krimi. Nejtrapnější je při scéně, kdy Haničinec u vrátnice čeká na Moučku a pokaždé, když kolem něj někdo projde zatroubí fanfára. Kamera taky není nijak převratná, zvlášť ve scénách, kdy Bláha vozí Moučku autem je snímána stále ze stejného úhlu. Na druhou stranu tu hraje plno dobrých herců, což alespoň částečně seriál zachraňuje. Koukat se na to dalo, každopádně víckrát vidět nemusím a když, tak snad až tak za 10 let, až zapomenu, o čem to vlastně bylo. Z normalizačních seriálů je tento jeden z nejnudnějších. Slabší průměr 45%. (31.08.2016)

Vystupňovaná alegorická idyličnost domu lásky, kde ve jménu územního pracoviště ministerstva pravdy každý každého má tak nějak po svém rád - asi jako Vejřík Pláteníka - , je ve skutečnosti dokonalou perzifláží práce stranické předlistopadové dramatické tvorby. I zde lze nalézt některé až zlidovělé, byť pozapomenuté scény: mj. i tu o tom, jak moc si vedoucí tajemník musí dávat pozor na to, co říká, aby bezděčně neubližoval lidem. Stejně tak za zmínku stojí rozverný vztah obou heterosexuálních tajemníků zidealizovaného okresního kremlu. Duplicita a absurdnost těchto orgánů je natolik zřejmá, že ani několikanásobná cenzura vědomou problematičnost tohoto Dietlova díla nedokázala potlačit. V tehdejších stranických kruzích, zejména na okresní a krajské úrovni, proto tato hanobící oslava aparátníků vyvolala mimořádnou nelibost. . (25.08.2007)

Bodrý, ale rázný Josef Pláteník. Zoufale nudná zápletka (o řediteli Hanychovi se mi snad budou zdát noční můry) okořeněná o brutální agitku, kterou Moučka často dávkoval v neskutečně dlouhých monolozích:-) Světlými / úsměvnými momenty jsou vtipné držky té doby, snaha ukázat cestu a směr mladým (Pláteník a Mladý svět:-), vyrovnávání se s rokem 68 a pak je tu samozřejmě soudruh Kalenda...a ta jeho chemička...ta potvora :-) (01.12.2011)

Čest práci, soudruzi. Čest. Dovolte, abych Vám připomněl, že Strana je založena na principu demokratického centralismu. Tyto a podobné výroky jak z pera George Orwella, při kterých mrazí v zádech. Oni to ti komančové asi tak nemysleli, ale tímto seriálem stvořili nehynoucí skanzen, panoptikum svojí vlastní absurdity, a pěkně uceleně a v kostce ho zachovali pro příští generace. --- Jo ale sekretářku, sekretářku má ten starej paprika teda fakt šumnou! (08.01.2011)

PLÁTENÍK NA HRAD! Můj oblíbenec Jarda Moučka v roli tajemníka okresního výboru diriguje rozvoj socialistického průmyslu, služeb i veřejného života. Tu přitlačí, aby se věci pohnuly kupředu, jindy zas přistřihne křídla příliš ambiciózním soudruhům, jako je například Petr "Bodie" Oliva. Jeho přístup je velmi lidský, s těmi, co zklamali stranu, se ale umí tvrdě vypořádat. Najde si i čas na podporu místního hokejového týmu, který nabudí k vítězství vtipem o lvu a opici. Někdy to sice vypadá, že nadržuje svým oblíbencům, ale to je pouze tím, že jeho oblíbenci jsou pouze ti, kteří mohou mít pro socialistickou společnost přínos. Takže je jenom spravedlivé, že si v závěrečné scéně vynutí ovace ve stoje. (01.07.2013)