Život pro Jana Kašpara

Film, který mne překvapil v mnoha ohledech. 1) vystavět zápletku na tom, že někdo vypije jedovatej sajrajt, zhroutí se v křečích, ale pak jde do práce místo k doktorovi, je dost - co se logiky týká - odvážné 2) František Peterka, kvůli kterému jsem se na to dívala tu skoro není a když, tak jen leží a moc nemluví 3) Jarmila Kurandová aka přelaskavá stařenka z legendární Babičky je tady za pěkně jedovatou semetriku potvrzující rčení, že tchyně a uzený = nejlepší studený 4) Lubomír Černík není nadabován Jiřím Sovákem jako ve Znamení Raka 5) Blažena Holišová byla dobrá roštěnka. (17.04.2017)

Je rok 1959 a mírné tání v kulturní politice státu se projevuje v apolitických, příjemně civilních snímcích. Život pro Jana Kašpara nic nekritizuje, nic nesatirizuje, ale vlastně ani nic neoslavuje. Všichni jen dělají, co musí. A režisér se alespoň trochu snaží, aby to nebyla taková nuda. Což se ne úplně daří, dramatický náboj filmu chybí. Postavy jsou nepříliš propracované, s hlavním hrdinou si ani nestihneme vybudovat nějaký vztah, protože se okamžitě otráví a většinu filmu bezmocně proleží. A tak je zajímavější sledovat Sísovy nápady, třeba ten s příjezdem sanitky do nemocnice je moc pěkný. A pak dobové reálie, začouzená Ostrava nevzbuzovala zrovna dobrý dojem. Přistání vrtulníku u Dětské nemocnice na Karlově bylo ovšem moc pěkné. A umělá ledvina, která zabírala celou jednu místnost, překvapila. (31.12.2021)

Napínavý boj o lidský život. Martin Růžek v roli majora armády, který se v obtížné osobní situaci zachová příkladně a prokáže zlaté srdce. Ale nezodpovědný přístup Peterky, který se napije rozpouštědla a nikomu nic neřekne. Maminka vedle v kuchyni smaží řízky a on se jí nezeptá, co že to je v té sklenici. Pomáhat lidem v těžké situaci by měl být hlavní (a jediný!) úkol vojáků. Zde se zachovali na výbornou. Holišové to stále sluší, ale už to není taková kočka jako v o rok starším filmu Škola otců. Trvalá, pár kilo nahoře - celkem rychle se začala měnit v tradiční maminu, jak jí všichni dobře známe. (01.11.2020)

Neviděl bych to tak černě. První vážně míněný celovečerní film Vladimíra Síse má co nabídnout. Kromě okřídleného ale vděčného pořekadla "podle skutečné události", jsme na poli dlouhodobě oblíbeném - blízkost smrti, nemocnice, doktoři, nejasná diagnóza, převoz vrtulníkem... Po Nemocnici na kraji města z tohoto tématu dodnes žijí nekonečné série v různých růžových zahradách. Mám takovou obavu, že z použitého tématu by OvRZ žila půl sezóny a tady je to popsáno v necelém jednom díle... Dalším trumfem jsou herci, neboť sestava je tu nečekaně silná. Otrávený Peterka si moc nezahraje, ale máme tu hvězdy Růžka, Brabce, Cupáka, Bohdalovou, neznámého ale výborného Lubomíra Černíka a nade všemi ční František Smolík. V neposlední řadě je nutno poukázat na Sísovu nápaditou režii a i přes nižší technickou kvalitu mnoho zajímavých nápadů. Velmi se mi líbily jakoby 2D záběry zvrchu na dvůr nemocnice. (06.04.2017)

Zidealizovaná filmová oslava obětavosti tehdejších lékařů a spousty lidí a profesí okolo při záchraně jednoho lidského života. Různé životní křivdy a vzájemné mezilidské animozity musí jít nakonec stranou, když běží o něčí život. Příběhu chybí i přes hodně závažné téma hlubší emoce a větší napětí, vše probíhá i přes různé překážky, které ale nevytvářejí dostatečně dramatické napětí, až příliš hladce. Svým vyzněním a provedením sice film ještě plně zapadá do kinematografie 50. let, už se ale aspoň zbavil ideologického nátěru a snaží se o atraktivní zobrazení nevšedně všedních témat, což se mu daří víc než psychologické vykreslení postav. Jednotlivé figury jsou spíš jakési škatulkové prototypy, než skutečně živí lidé. Nicméně se na to dá docela příjemně dívat., tím spíš, že snímek neunavuje dlouhou stopáží (21.06.2022)