Réžia:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Petr HapkaHrajú:
Milan Lasica, Jana Hlaváčová, František Řehák, Valérie Zawadská, Jan Hrušínský, Jiří Kodet, Rudolf Hrušínský, Alena Kreuzmannová, Pavel Zedníček (viac)Obsahy(1)
50-ročný Bohouš Fischer pracuje ako úradník vo firme, ktorá vyrába záchodové misy a inú zdravotnú keramiku. Úradnícka práca ho nebaví a k nezmyselnému vykazovaniu zbytočných hlásení pociťuje odpor. Chcel by sa venovať svojej manželke, deťom a zmysluplnej práci. Mašinéria socialistickej ekonomiky ho však "nemilosrdne" vynesie na post ekonomického námestníka, kde je nútený robiť ešte väčšie kompromisy než predtým. Zúčastňuje sa zbytočných stretnutí, na ktoré musí z titulu svojej funkcie získať peniaze z firemných fondov, alebo šarmantne rieši "pracovnú" nehodu dvoch zamestnancov, ktorí sa namiesto práce venovali ľúbostným hrám. V jeho súkromnom živote to nie je oveľa lepšie. Aby jeho dcéry dvojičky úspešne zvládli maturitu, Bohouš sa pokúsi zviesť ich učiteľku ruštiny. (TV JOJ)
(viac)Recenzie (144)
Toto Pecháčkovo a Kleinovo dílo-komedie postihuje přesně poslední záchvěvy stále bezradnějšího komunismu. Zvlášť působivá je závěrečná metafora - dnes prorocky působící - s pádem a samovolným rozpadem pracně stavěných replik historických kamen. Dnes jsme o několik zatáček dále, ale pozitivního konce nevidno. A nesporná pozitiva té doby - v tomto případě např. výborné herecké obsazení - v epoše svobody jaksi viditelně zeslábla. A Lasica předevčírem zemřel. Je takový pocit opravdu jen nostalgií? ()
Zahnívající socialismus v agónii, jak vymalovaný. Zde už nejsou žádné opatrné a skryté narážky, tahle hořká komedie to říká na plnou hubu, že budování socialismu už je definitivně v hajzlu (omluva za výraz, ale ono to bylo přesně tam). I když se ještě plánuje ty keramické hajzlíky vyvážet do světa. Aneb „Hlavně něco nepodělat!“ - ideální heslo dne pro ředitele továrny na záchodové mísy. „Mír lesům, mír komínům a stožárům vysokého napětí... Únor je v nás! Únor je v nás!“ jak zaníceně recitovala soudružka Spišáková, která přímo s budovatelským nadšením roztáhla nohy před generálním ředitelem. A samozřejmě osvědčené duo Lasica a Satinský v akci. Rozhovory o „pánských záležitostech“ mezi (ne)přízní osudu válcovaným Bohoušem a jeho kamarádem doktorem Berkou jsou humorné a přitom přirozené a potěšující, jak erekce po ránu u padesátiletého pána :-) ()
Snad jediný film, který se celý natáčel v Rakovníku a zdejší továrně na výrobu dlaždic, ve filmu přetvořenou na továrnu na výrobu sanitární keramiky - WC. Několik scén se také natáčelo na zámečku Dřevíč u Nižbora, kde dnes opět bydlí Karel Schwarzenberg. Poměrně vtipné, i když dnes se na tento film dívám spíše jen pro připomenutí absurdit minulého režimu, v jejichž ztvárnění se scénaristé opravdu vyřádili. Milan Lasica kouzelný především jako harmonikář :-) Přiznám se, že rukopis režiséra Kleina moc nepoznávám, každopádně je to jeden z jeho zdařilejších filmů (tvorba po revoluci mu tak nejde). ()
Cestou přestavby s vyhlídkou brzkého kapitalismusu, dilemata podnikání a kádrů v dobově pevně ukotvené taškařici L.Pecháčka (nejlepší básníkovská léta), která ve fázi realizace s poetickou ambivalencí propojila československé herecké opory, léta předstíraných hospodářských přeměn, lechtivost sexuální tematiky i salónní rebely Hapku s Horáčkem. Záchodové mísy, kamna, teplo a radost z práce v nadčasovém zpracování s výhodou pro ty, kdo ducha doby zažili. "Hlavně nic neposrat, chystají se změny !" Vanišův nenápadný vypravěčský kameramanský standard. 3-4* ()
Těžko se dnes hodnotí film, který se snaží s tím socialismem něco udělat. Ano, jednotlivé situace jsou i vtipné ("člověče, nezlob se u nás na krátko zdomácnělo), ale celkové pojetí snímku je z dnešního hlediska trochu mimo mísu. Prostě komunista stoupá "proti své vůli" vzhůru a my ostatní mu máme tleskat za to, že se na svět dívá trochu normálně. Každopádně film je ojedinělý tím, že je jedním z posledních komunistických a je tak trochu obrazem své doby. Lehké socialistické 3* ()
Galéria (55)
Fotka © Filmové studio Barrandov / Vladislav Knapp
Zaujímavosti (7)
- V závěrečné scéně „snového karnevalu“ na náměstí se v roli klauna hrajícího na trubku mihne autor hudby k filmu Petr Hapka. Ústřední hudební motiv filmu je přednášen právě sólovou trubkou. (Skladatel)
- Milan Lasica se s Janou Hlaváčovou před natáčením filmu neznal, proto se před první společnou scénou šel paní Hlaváčové představit větou: „Dobrý den, já jsem Lasica, jak se má Luděk?“. Na mysli měl jejího manžela pana Munzara. (cariada)
- Režisér Klein se po natočení filmu velice divil, že nemusel vystřihnout žádnou scénu. A to přesto, že Miroslav Štěpán volal řediteli Barrandova, aby film okamžitě stáhli. Ale v té době už ani on neměl dost sil, aby zákaz prosadil. (raininface)
Reklama