Král Králů

K ose dokonalého duelu ryzích představitelů dvou zcela odlišných světů se jako železné piliny k magnetu zákonitě přimykají ty nejcharakterističtější absurdity, které k nim (alespoň podle pravidel satiry) příslušejí, a nejednou neodolatelně vtipně artikulovány spoluutvářejí nový obraz Československa co pokročilé varianty středoevropského mostu mezi kulturami. V reálném socialismu se integrujícím prvkem mezi Západem a (Blízkým) Východem stává svrchovaně klidný král mezi pražskými montéry, který se shodou náhod stává tím nejuvědomělejším monarchou – na „svém“ souostroví v Rudém moři plánuje socialistickou revoluci. (21.02.2024)

Já mám tuhle komedii prostě hodně rád, i když má částečně socialisticky angažovanou ideu. Zejména návštěvy p. Sováka na ministerstvu - kde úřaduje p. Prachař - na to se dá dívat znovu a znovu. Kdyby nebyl arabský agent ztvrárněn p. Kopeckým (další z jeho galerie postav nafoukaných sobeckých zbabělců rádoby na úrovni), asi by to celé drželo pohromadě podstatně húře. (25.07.2011)

Ovšem, aby člověk tomuto filmu dal pět hvězdiček, musel v té době žít. Tahle komedie byla především výbornou satirou, která musela nadzvedávat žaludky mocným. Lehce ironické narážky na tehdejší ideologii, frazeologii, nádherně vyznívající "soudruhu králi" atd. Pěkné navození absurdní situace, do níž se dostal Alois Král a s níž si neví rady nikdo počínaje kádrovým náměstkem a závodním výborem strany až po ministra zahraničí. Alois Králů podědí království v Rudém moři, kde se pere o moc nebožtíkův bratr Abdulláh a nezletilý králův syn a nástupce. A samozřejmě, že si ruce namočí i všudypřítomná CIA, která nemůže nechat ve štychu zájmy bezpečnosti USA, tedy vlastně zájmy vysoce ekonomické. Bylo to přitom velmi úsměvné a protože jsem film neviděl drahná léta, několikrát jsem hlasitě vyprskl smíchy. Výborný Sovák, Bohdalová i Kopecký, krásné autíčko Kemrovo a roztomilý závěr s elektrickým křeslem a odprásknutím agenta po slovech "čert tě vem". Dnes by to byla urážka církve svaté... Vlastně by si dnes nikdo nedovolil film, který je nelaskavý k našemu zřízení, natočit. (15.09.2017)

Kultivovaná veselohra třicátých let, kterou v českém filmu tak nezapomenutelně opanoval Martin Frič, nezanikla beze stopy ani nástupem protektorátu, ani prosazením levicových konceptů znárodněné kiematografie, ani příkrovem komunistické poúnorové cenzury. To poslední, čím bychom si v tom pomyslném diskrétně choulostivém předivu souvislostí mohli pomoci, je černobílý pohled. Satira - nejvlastnější "vnitřno" filmu - s úspěchem využívá oficiální proklamace režimu k tomu, aby nahlížela se stále větší důsledností pod jejich povrch. O skutečném chodu komunistického režimu - nadto zábavnou formou - se tak dozvíme téměř vše. A skuteční králové kinematografie šedesátých let mohou, to, co opravdu chtějí: tvrdit muziku,která lechtá bránice, ale současně burcuje i šedou kůru mozkovou. Nemá smysl donekonečna opakovat, že Sovák a Brodský byli - a na stříbrném plátně stále jsou - skvělí a úžasní. Záměrně se zastavím u jiného skvělého představitele tvrdých hochů západní ražby: u Valtra (Waltra Tauba). Zasloužilého umělce, demokratického českého Němce, syna někdejšího generálního tajemníka Německé sociálně demokratické strany dělnické v Československu, Masarykova a Benešova podporovatele Siegfrieda Tauba. Muže, který se angažoval ve vynikajících představeních pražské antinacistické říšskoněmecké avantgardy třicátých let v Praze, antifašisty, který se během svého nedobrovolného skandinávského exilu seznámil a spřátelil s pozdějším spolkovým kancléřem a rovněž antifašistou-interbrigadistou španělské občanské války Willy Brandtem. Ze skvělého Taubova herectví se český divák mohl těšit jen občasně - šlo o "sociáldemokrata" a ke všemu Žida. Po roce 1968 ustal i tento Taubův kontakt. KRÁL KRÁLŮ nám na minimální ploše přibližuje vynikající umění tohoto věčného přítele našeho národa. I tak se tedy znásobují ony vazby na špičkovou, kultivovanou veselohru zakladatelských třicátých let naší národní kinematografie (CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, EVA TROPÍ HLOUPOSTI). A s nimi - vím, je o ošklivé slovo - i povznášení a kultivování českého filmového diváka. (17.11.2007)

Tamánský král má za úkol řádně vládnout své zemi. Vždy tak svědomitě činil, ale tentokrát poprvné byla tato funkce svěřena cizinci a to až z exoticky socialistického Československa. Nový král, montér Lojza Král, by byl po menším naléhání ochoten pokračovat v tradici a chránit své království před buržoazními choutkami na ropu, ale nejprve musí zvládnout daleko těžší bitvu - s neporazitelným úředním šimlem, jemuž funkci král nevykazuje žádná ze statistických kolonek. (19.12.2008)