Silnější než strach

Asi to bez toho nešlo. Tedy určitě ne v tomto případě. Podobně jako případy majora Zemana jde o dobře řemeslně i herecky zvládnutý povídkový film, který se ovšem nejen naivníma očima Jaroslavy Obermaierové upíná k okresnímu výboru komunistické strany a dál... Zaujmou tak nakonec nejvíc záběry na novou D1 a již zmíněná režie a kamera. (14.12.2017)

Hodně nevyrovnaná úroveň jednotlivých povídek, první je více než obstojná - Zdeněk Řehoř v jedné ze svých nejlepších rolí - , druhá je otřesný blábol a Obermaierová tu vystupuje v typicky zemanovské kreaci, třetí - průměrná historka o setkání zákonů dbalého občana s podsvětím. Nynějších 48% přesně odpovídá. (19.07.2007)

Formálně je tady všechno v pořádku, ale obsahově je to značně diskutabilní - a teď nemluvím o tom, jak je to ovlivněno ideologií tehdy vládnoucí strany. Když komunista statečně bojující proti fašistickým okupantům vmete kolaborujícímu policistovi do tváře, že už se stejně jako on nikdy nepodívá do Moskvy, ten se okamžitě roznemůže a postihne ho náhlá srdeční slabost. Druhou povídku o statečné ženě oddané myšlence jednotných zemědělských družstev netřeba komentovat - Jaroslava Obermaierová se pro mě tímto stává druhou největší soudružkou československého filmu. A třetí povídka - to už byl vážně úlet. Hrdinství doktora rychlé služby vyznívalo jako nezáměrná legrace. (27.08.2017)

30% — První povídka je evidentně nejlepší, a to jak námětem, tak i hereckým ztvárněním. Rudolf Hrušínský je opět ve svém minimalismu naprosto přesný. Historka má napětí a spád, nejprve nervydrásající prohlídka na nádraží, potom na konci vlastní útěk z budovy gestapa (60%). Druhá povídka je trapná. Neústupná soudružka Whitney Houston Obermaierová trvá na začátku 50.let na zahájení činnosti JZD, přestože dostala výhrůžný dopis a její kolega v nedaleké obci na podobný případ doplatil životem. Příslušníci SNB se rozhodnou v osudný den soudružku hlídat a přímo do jejího domu nasadí Kevina Kostnera Zounara (toho staršího). Mezi oběma lidmi proběhne vlna soudružského porozumění a možná i něco víc... Bdělí esenbáci v noci zadrží vozku místního statkáře, jak se krade k soudružčinu obydlí s provazem v kapse. Akce je úspěšná a soudružka ani nic nepozná. Tak snad se zase se svým osobním strážcem někdy setká... (10%). Třetí povídka je trapná jenom o něco méně. Odehrává se v současnosti (tehdejší současnosti) a předkládá nám příběh lékaře, který právě podal přihlášku za člena KSČ, přičemž se k tomuto úkonu nechal přivézt houkající sanitkou (asi hrozilo nebezpečí, že by přihlášku nedovezl včas v pořádku). Cestou zpátky se nachomýtnou k nehodě dvou mužů na motorce, jeden z nich potřebuje ihned odvézt do nemocnice. Bohužel se z nich vyklubou gangsteři, kteří chtějí překročit hranice do Německa, ten zdravý, představovaný Luďkem Munzarem, naše hrdiny se zbraní v ruce unese a už si to pádí směrem k hranicím. Doktor se celou dobu tváří uťápňutě a obohacuje nás svými vnitřními monology na téma, že jeho kolega saniťák od něj asi očekává nějakou akci. Vypadá jako typický připosránek. Avšak poté, co se saniťák Sváťa Skopal nechá hloupě zastřelit, se z vnitřního monologu dozvíme, že pan doktor měl vlastně strach o Sváťu a teď, když je mrtvý, může klidně provést nějakou akci. Protože Munzar neumí řídit, řídí pan doktor a využije toho, že v noci zastaví na náměstí poblíž stanice VB. Samozřejmě, pro zvýšení napětí na druhé straně náměstí, proč by taky jezdil až před vchod, že? Pak vystoupí z auta a hrdinně, očekávajíc celou dobu kulku do zad kráčí vstříc spásným dveřím služebny. Munzar, místo aby hned vzal roha, ho celou dobu sleduje, a až když doktor opravdu vkráčí dovnitř, teprve pak se snaží, marně, utéct. Ač to ve filmu už nebylo, jsem přesvědčen, že za tento hrdinský čin nebyl s přijetím do Strany žádný problém (20%). Suma sumárum 30% a dvě hvězdičky. (21.07.2020)

Československý povídkový film velmi nestejnorodé úrovně. První povídku hodnotím jednoznačně jako nejlepší, jednalo se o vynikající drama z období konce protektorátu, v němž excelují Z. Řehoř jako přistižený diverzant a R. Hrušínský jako místní velitel gestapa. V pořadí druhá povídka však byla totální katastrofa, líčící z komunistického pohledu problémy při kolektivizaci, kde v čele stojí neohrožená svazačka I. Obermaierová a na druhé straně pomatený V. Kotva s vidlemi. Poslední povídka byla poměrně slušná, zobrazovala, jak se nesmělý a neseběvědomý mladý doktor v pravý okamžik překonaje strach mění na hrdinu. Velmi dobrý výkon v této časti filmu předvedl O. Vízner. Soudím, že je nezbytné vyzdvihnout nejkvalitnější aspekt celého projektu, a sice hudbu pana Lišky, tento člověk byl skutečný génius, neboť jeho hudba s nezaměnitelným rukopisem dala i prostřední, nepovedené a nudné povídce vyšší rozměr. Celkově si tento snímek dovolím označit jako vyloženě průměrný, z nehož vyčnívají první válečné povídkové drama a vynikající hudební složka. (25.03.2014)