Réžia:
Libuše KoutnáScenár:
Magdaléna KristenováKamera:
Vladimír PlickaHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Jana Švandová, Veronika Freimanová, Jiří Štěpnička, Yvetta Blanarovičová, Ivan Vyskočil, Zdeněk Řehoř, Jana Andresíková, Jana PrachařováObsahy(1)
Starý kupec (Z. Řehoř) jednou zabloudil v lese a přenocoval v opuštěném zámku. Ráno utrhl v zahradě pro svou dceru Rozárku (V. Freimanová) růži. A tehdy se pán zámku, zakletý král (I. Vyskočil), na kupce rozzlobil. Za růži žádal jednu z kupcových dcer… Pohádka o krásce a zvířeti byla už nesčíslněkrát zfilmována. U nás je nejznámější filmové zpracování Juraje Herze Panna a netvor podle Františka Hrubína z roku 1978 se Z. Studenkovou a V. Harapesem v hlavních rolích. Nyní vám nabízíme televizní adaptaci Hrubínovy předlohy z roku 1985 v režii L. Koutné. (Česká televize)
(viac)Recenzie (28)
Mě osobně se nelíbila ani Panna a netvor. Tahle verze samozřejmě nemá ani to, co dokázal splodit Juraj Herz. Protože se natáčí ve studiových kulisách a za příliš krátkou dobu nedokáže stavět na stupňujícím se napětí. Na druhé straně Juraj Herz a jeho Panna a netvor mají hororový nádech zatímco o Rozárce a zakletém králi je zkrátka pohádka. ()
Obdoba klasické pohádky Panna a netvor v televizním zpracování v režii Libuše Koutné a podle scénáře Štěpánky Haničincové. Na Herzův stejnojmenný horor to sice nemá, ale pár pěkných scén se najde, zejména zámeček v televizních kulisách, působící temně romantickým dojmem za doprovodu magické hudby Vadima Petrova. Obsazení je sympatické, Veronika Freimanová v roli Rozárky jen září, její otec Zdeněk Řehoř nebo sestra Jana Švandová ji dobře doplňují. Jen ta maska netvora mohla být lépe zpracovaná, tady to bylo něco mezi lvem, tygrem a člověkem, s příjemným hlasem Ivana Vyskočila. ()
Když přistoupíte na to, že je to čistá televizní československá studiová (čti papundeklová) inscenace slavné pohádky, včetně těch příšerně rozplizlých plamenů svíček (a že jich tu je), můžete se soustředit už v podstatě jen na pozitiva. Tady je navíc vkusně používáno černé divadlo, hraje hezká hudba Vadima Petrova, a všichni živí herci (což zahrnuje i herečky, ať si genderová drůbežárna kvoká jak chce) hrají velmi příjemně, tedy až na zlou Janu Švandovou;) Veronika Freimanová ve třiceti pořád mohla hrát naivní děvčátka, a její postupné vytváření vztahu k Netvorovi (který tu vypadá jako tvor lev křížený s tvorem kokršpanělem) probíhá na velmi omezeném časovém prostoru docela uvěřitelně (na pohádkové poměry;)). Je jen zarážející, jak může třeba pohádka O Spanilé Jašince, ač je o dvanáct let mladší, vypadat úplně stejně... ale to jaksi není problém Rozárky A Zakletého Krále, že:) Čili tady je to na 70%. Děti bude rozhodně lepší s legendární pohádkou seznámit prostřednictvím ostřílené paní Koutné, než skrze Juraje Herze... nebo Zaklínače:)) ()
Z Veroniky Freimanové si na zadek nesedám, mezi moje oblíbené princezny a pohádkové hrdinky nikdy nepatřila, hlavně mě na ní irituje ten skojíkavý slzavý hlas. Uznávám ale, že jako Rozárka, hodná holka od plotny, co umí uvařit zelňačku, působí věrohodně a vcelku i chápu, že si ji zvíře chtělo nechat u sebe. S tím zvířetem je to vždycky vošajslich, mně ty zvířecí podoby zakletého ve všech verzích připadají roztomilé a tenhle kříženec opelichaného lva s neméně opelichaným pudlem není výjimkou. Smutné je, že zlo zůstalo nepotrestáno, zato byl potrestaný zcela nevinný manžel druhé ze sester. Ta mrcha mu zůstala na krku na pořád. ()
Tady jsem měl asi rekord, když jsem do tří minut tipl na kradenou „Krásku a zvíře“. Nu, k pohádce jako takové, je to jedna z nejnudnějších pohádek co existují. Ani jako dítě jsem ji rád neměl a u televize jsem pravil, že je to blbina a že se tam nic neděje. Což je fakt, protože v každé verzi je přes půlka vyprávění pobíhání jakési baby po zámku. Takže ani tato verze u mne nevyvolala nadšení a nudil jsem se u ní jako u všech ostatních. ()
Reklama