Paragrafy na kolech

Podařený cyklus krátkých malých televizních komediích o tom, jak s paragrafy bojuje obyčejný, obvykle tak trochu (více) vyčůraný občan. Ve 2. díle nazvaném Kamarádi jeden chlap v hospodě přerazí druhému čelist a pod vlivem alkoholu ho zaveze do nemocnice. Jenže případ se dostane před soud, když vyjde na jevo, že nešlo o krajní nouzi a že ten, kdo řídil, jel pod vlivem alkoholu - proto dostane nepodmíněný trest. Poměrně slabý díl, ve kterém tradičního advokáta Kopeckého nahradil zcela nevýrazný Josef Bek, 40%. 3. díl se jmenuje Stopařka a líčí příběh mladé dívky, která se na seně vyspí s vězněm, který má na dva dny propustku. A samozřejmě otěhotní. Aby z toho nebyla ostuda, vydá se stopovat a odchytit si tak solidního nápadníka a "otce" svého dítěte. Zastaví ji "Ital" Marcello v parádním Porsche. Jenže skutečnost se má zcela jinak a bude to ještě hodně kostrbatá cesta k pravdě a řešení. Na krátkém prostoru je vykreslen parádní příběh s koncem, který jakoby vystřihl život. Skvělý díl, 100 %. 4. díl nese název Střepy pro štěstí a je o tom, kterak si nedát pokoj a snažit se zpeněžit vše, co se dá, třeba i podvodem. Podařený, úsměvný díl s tradičním Kopeckým jako advokátem tak kdesi v pozadí, 60%. Díl číslo 5 s názvem Smolař vypráví o námořníkovi Oldřichu Navrátilovi, kterému na bazénu vykradou skříňku a zároveň odcizí i zcela nový vůz. Plavečák samozřejmě nechce vůz nahradit, pojistku vozu majitel neměl, nezbývá než se obrátit na advokátku Janu Štěpánkovou a najít skutečného zloděje. Díl průměrný, 60%. V 6. díle nazvaném Fígl se Jiří Císler s Luďkem Sobotou pokoušejí díky volnému clu na svatební dary zajistit dovoz výtečného zahraničního vozu. Ovšem realita bude úplně jiná. Zábavný díl, 60%. V 7. díle s názvem Vrata nabourají Janžurová s Křiváčkem vrata Císlera a Bohdalové a půjde o to, kdo a jak jim to opraví či nahradí škodu. "Chalupářský" díl docela pobavil, 60%. Předposlední 8. díl nazvaná Děti k pohledání vypráví příběh dědy a jeho kamaráda, který se nemůže dívat na situaci, kdy děda odkázal dětem skoro úplně vše a ony na něj zcela kašlou. A tak jim sehrají scénku, že je děda nemocný a po smrti rozdělí mezi tři děti tři sta tisíc. Samozřejmě se děti začnou předhánět v péči o dědu, jenže když děda opravdu umře, žádné peníze se nenajdou - byla to totiž jen komedie s penězi. Jenže ničeho se neštítící děti to chtějí dát k soudu a tak věrný dědův kamarád musí o pomoc poprosit advokáta Miloše Kopeckého. Tradiční, ale milý díl, 60%. 9. díl Šampáňo viz - http://www.csfd.cz/film/278414-sampano/. Vynikající díl série, 80%. Hudební režie v celém cyklu: Jiří F. Svoboda (27.11.2011)

První díl Sousedé byl dost o ničem a dost jsem se nudil. Hlavně proto, že nemám rád Císlera, příliš mi připomíná mýho strejdu. Pak jsem ale viděl díl Stopařka a přestože jsem musel strpět strašlivou Stašovou, královsky jsem se bavil u manželské dvojice Bohdalová - Křiváček, to byly výkony, které mi vynahradily snad i toho Císlera. (08.01.2014)

Během 2 dnů jsem zkouknul všechny epizody tohoto polozapomenutýho seriálu. Působí to chvílema dost naivně a všechno je vyhnaný až do absurdnosti, ale celkově se mi to docela líbilo. Tady něco málo ke každýmu dílu zvlášť... 1. díl Sousedé: První díl mi přišel asi takovej nejvíc poučnej. Jde prodej ojetýho auta a je tam stručně vysvětleno, co by měla smlouva obsahovat, povinnosti prodávajícího, povinnosti kupujícího, atd... 2. díl Kamarádi: Ožralej kamarád odveze druhýho ožralýho kamaráda do nemocnice a pak se řeší, jestli šlo o tzv. krajní nouzi. Nicméně je úplná hovadina, aby někoho usvědčili z řízení pod vlivem na základě toho, že má u zaparkovanýho auta ještě teplej motor. 3. díl Stopařka: Těhotná holka se chce vdávat, tak se rozhodne stopovat, že snad uloví manžela timhle způsobem. Automobilismu se tento díl dotýká naprosto okrajově. Jinak výbornej Kaiser v roli cikána Deža. 4. díl Střepy pro štěstí: Císler vymyslí novej způsob, jak ojebat pojišťovny. No možná, že pojišťovny v dobách socialismu byly při vyplácení škod poněkud lidštější, když v podstatě všechno patřilo všem, ale velmi silně pochybuju o tom, že by takhle naivní pojistný podvody mohly projít. 5. díl Smolař: Nějaký peripetie ohledně ukradenýho Renaulta 9. Zloděj měl údajně papíry z nabouraný červený R9, ukrad zelenou a z vraku si vzal jen VINko a SPZky a vrak nechal stát u původního majitele. Zase takový těžce naivní. Obzvlášť, když těch tuzexovejch aut tady tenkrát jezdilo jako šafránu. 6. díl Fígl: Tak tohle je velice zajímavej díl z historickýho hlediska. Při dovozu auta do ČSSR se platilo poměrně brutální výpalný státu vypočítaný podle zdvihovýho objemu. Zde konkrétně u auta s objemem 2,2L vyšlo téměř na 80.000 Kčs. 7. díl Vrata: Taková jemná kritika socialistickýho hospodářství. Císler potřebuje vrata, shání dřevo, shání truhláře, rozdává úplatky a stejně sežene hovno. 8. díl Děti k pohledání: Automobilismu se tento díl netýká vůbec. Jedná se tam o vymyšlený dědictví. 9. díl Šampáňo: Pro mě asi nejlepší díl, s nečekanym rozuzlenim. František Husák tady exceluje a tvrdí o sobě, že je téměř abstinent, což od něho zní dost komicky :-) (29.06.2012)

Nevadí mi komunistické seriály a jejich pomalejší tempo, nebo řekněme zápletky z mateřské školky. Ale tohle je vážně slabota. Bavily mě pouze díly Stopařka, Vrata a Děti k pohledání. Fígl byl nejen překomplikovaný, ale vlastně úplně nesmyslný, Smolař nebyl špatný, ale žádná sláva to taky nebyla. Zbytek nestojí vůbec za řeč. (02.10.2016)

Jak ty mě, tak já tobě aneb sousedské naschvály. Je zábavné, že přibližně ve stejné době (1982 – 1989) vedle sebe vznikaly dva navlas podobné televizní cykly, jejichž hlavním protagonistou je zkušený právník – tím druhým (a slavnějším) je Dietlův Doktor z vejminku. Obě díla spojuje navíc i prostředí – vesnice, kde si každý vidí do talíře a kde o drobné rozmíšky a naschvály není nouze. Tehdy i dnes. Problém je v tom, že postava glosujícího advokáta, hraného s neodolatelným espritem Milošem Kopeckým, který hledá řešení pro zdánlivě neřešitelné konflikty, je několikrát z nepochopitelných důvodů alternována Josefem Bekem a v jednom případě dokonce ženou, Janou Štěpánkovou. Úroveň jednotlivých epizod velmi kolísá, některé jsou veselé, jiné naopak ne, leccos se dnes, s odstupem třiceti, pětatřiceti let jeví jako velmi triviální... Při pohledu na bláznivé herecké kreace Jiřího Císlera a Ladislava Křiváčka je ale jasné, že to nebrali vážně snad ani sami tvůrci. (25.05.2020)