Dům na Ořechovce

Další vynikající československý debut, kterým Vladislav Delong může konkurovat v této době již zaběhlé dvojici Kadár - Klos. Excelentním způsobem odvyprávěný příběh hned ze dvou pohledů. Tajuplná vila se stává místem střetu materiálních a morálních hodnot. Zde se nabízela přímá a jednoduchá cesta doleva. Zlý majitel domu, uznávající buržoazní hodnoty a proti němu nadějný budující doktor. Režisér toto nechává diváka pouze domyslet a dobové politice se zcela vyhýbá, a to i v oslovení zúčastněných, což nemuselo být vůbec jednoduché. Stejně tak zvládnout pestré a výborné herecké obsazení, které tuto psychologickou hru sehrálo skutečně fantasticky. Kamera i hudba nakonec dopomohly k tomu, aby se film stal v mých očích, i přes trochu slabší závěr, bezchybným a jeho celkové zpracování v klidu posunu na tehdejší světovou úroveň. (30.12.2015)

Mladí manželé nemají kde bydlet, on má sice byt v podnájmu, ale majitel mu nechce dovolit, aby si ženu přistěhoval. Staří manželé lpí na zavedených pořádcích, nechtějí žádnou změnu. Navíc je pan doktor pěkný vykuk, bydlí v podnájmu, a když mu majitel nechce pronajmout další místnost, smrtelně se urazí a rozdurdí se na majitele. Majitel v podání Pivce je neústupný a dobře dělá, stačí mít v domě arogantního doktora, jeho manželka není kýžený bonus. Vala je skvělý v roli drzého doktora, Pivec je výborný v roli utrápeného starého pána. (21.12.2012)

,,Tak my jsme pro něj nepotřební lidé... Ale člověk ještě není nepotřebný, když je v penzi." Hodně zajímavý vstup do komorního filmu s příchodem soudce a zpětně odvíjejícím se příběhem mi připomněl Takovou lásku, tématem podnájmu a bytové krize Prvního a posledního. Tyhle snímky i spousta dalších, jsou hodně cenným obrazem doby a nadčasových lidských příběhů, byť někdy možná s drobnými nedostatky. Skvěle odvyprávěno, zrežírovano a zahráno (Jan Pivec jako byrokratický tyran bezkonkurenční, mladý Jiří Vala se taky skvěle předvedl). Zde ve vyprávění především oceňuju pohled na vzniknutý konflikt ze dvou různých stran, v druhé polovině včetně obohacení již známých či načrtnutých momentů o další detaily. Spočátku to spíše vypadá na neúctu mladých lidí k starším, postupně se pro svou byrokracii a neschopnost pochopit mladé těmi nesympatičtími stávají právě ti nejstarší. Očekávaný optimistický závěr je zde poněkud hořkým optimismem do budoucna a nutí k zamyšlení. Kolik takových prázdných nebo jedním, dvěma lidi obydlených vilek a velkých domů stojí ukrytých dodnes? (85%) (Filmová výzva 2019: Padme_Anakin) (04.01.2019)

Příběh o dvou generacích a jejich propasti mezi nimi. Je tady vyprávěn jeden příběh z pozice starší generace, kde herecky dominuje Jan Pivec a já se dokázala vcítit do toho, co prožívá s manželkou a vzápětí tu samou situaci slyšíme z úst mladého doktora, který je v tom domě v podnájmu a už tenkrát ho skvěle zahrál Jiří Vala. Najednou jsem zjistila, že dokáži pochopit i tu mladou generaci, vždyť jsem jí prožívala stejně i když o pár let později. Určitě má i v dnešní době svojí výpovědní hodnotu a možná v daleko větší míře než tenkrát, kdy většina z nás byla ještě na borůvkách. Pana Delonga budu muset lépe poznat ještě z jiných filmů, pro mě je jeho filmografie zatím poměrně neznámá....P.S. Navíc má pro mě tenhle filmový kousek ještě nostalgickou hodnotu, protože jsem poměrně dlouhou dobu chodila na Ořechovku do kina. (05.01.2019)

Tenhle film je sice hezky natočený a herci podávají slušné výkony, ovšem z hlediska dramaturgického a morálního s tím mám problémy. Je nám postupně poskytnut pohled z perspektivy starých majitelů domu a novomanželů bez společného bydlení. Bývala bych chápala obě strany, kdyby mi nebylo tak nápadně podsouváno, že mám chápat jen jednu, že bytovou krizi způsobili prvorepublikoví profesoři, roztahující se se svými sbírkami kaktusů. Aby to nevypadalo, že je scenárista zaujatý jen proti starým lidem, elegantně vsunul epizodní postavu nájemníka, kterého utlačuje jeho mladší domácí. Naštěstí se tehdy už nelenilo s panelovou výstavbou, takže si film může dovolit maličko zahrát i na optimističtější notičku. Toto shovívavé mávnutí rukou nad starými pořádky je paradoxně z celého snímku to nejpříjemnější. Jinak jsem trpěla jak ten pokusnej pes. (11.01.2012)