Ota Sklenčka

Ota Sklenčka se narodil 19. prosince 1919 v Hradci Králové do rodiny bankovního úředníka. Už na gymnáziu, na kterém odmaturoval v roce 1939, založil se spolužáky recitační kroužek a ochotnické divadlo, kde rovněž režíroval. Po gymnaziálních studií chtěl jít studovat lékařství na Univerzitě Karlově, ale hned v prvním semestru byly vysoké školy nacisty zavřeny. Kvůli vyhnutí z totálního nasazení byl zaměstnán ve strýcově tiskárně v Hradci. V roce 1942 se pokoušel přihlásit na dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře, ale bylo mu přijímací komisí vřele doporučeno, aby začal rovnou hrát.

Jako herec prošel třebíčským Horáckým divadlem (1942 – 1945), Teplicemi (1945 – 1949), Libercem (1949 – 1951), Vinohradským divadlem (1951 – 1961), Městskými divadly pražskými (1961 – 1975), Realistickým divadlem Zdeňka Nejedlého (1975 – 1980), kde hostoval i po odchodu na odpočinek. Jako penzista se na chvíli ještě vrátil na vinohradskou scénu.

Ota Sklenčka byl vždy charakterním hercem, k čemuž ho již předurčoval robustní zjev a menší postava, drsný hlas, melancholie a vnitřní tragika. Své velké postavy vytvářel v psychologicko – realistickém stylu s pestrým a bohatým výrazovým rejstříkem. Velkou pozornost dbal na celkovém vyznění své postavy. Skvěle dokázal, i s pomocí svým úzkých očí, stvořit velkou výbušnou cholerickou kreaci, podruhé zase tichého a hořce pošramoceného člověka. S pravostí dokázal sehrát zlé až nechutně nesnášenlivé postavy, tak taky pozitivní staré pány, nabyté citlivostí, moudrostí, jemným vtipem, uvážlivostí a laskavým srdcem.

Byl například maršál („Bílá nemoc"), lékař Astrov („Strýček Váňa"), Jan Roháč („Jan Roháč"), Filip II. („Don Carlos"), Jabe Torrance („Sestup Orfeův"), Jefgraf Kuzmič („Švédská zápalka"), Jérome de Lavoisier („Hra o lásce a smrti"), Jan z Dražic („Vrátím se do Prahy"), Aigisthos („Mouchy"), Ben („Lištičky"), tajný rada Matyáš Klausen („Před západem slunce"), Marmeladov („Zločin a trest"), Efraim („Farma pod jilmy"), kapitán („Dům zlomených srdcí"), Billy Rice („Komik"), Sorinus („Racek"), stavitel („Stavitel Solness"), Jan Očko („Jak snadné je vládnout") atd.

Hereckou doménou Oty Sklenčky bylo vždy divadlo, ve filmu vytvářet vždy osobité menší úlohy, které si diváci ještě dlouho pomatovali. Sehrál například Ondru (MORDOVÁ ROKLE), majora Wolfa (POSLUŠNĚ HLÁSÍM), četníka Bártu (SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN), Ivo Koláčného (DEVÁTÉ JMÉNO), soudruha (KRÁL KRÁLŮ), redaktora (ZLATÁ RENETA), policejního lékaře (PĚNIČKA A PARAPLÍČKO, SMRT ČERNÉHO KRÁLE), otce Štěpy (PETROLEJOVÉ LAMPY), pana Duboise (SLAMĚNÝ KLOBOUK), velvyslance Dr. Mastného v Německu (DNY ZRADY), kapitána Jedličku (DRAHÉ TETY A JÁ), profesora Böhma (PALETA LÁSKY), Alberta Pražáka (OSVOBOZENÍ PRAHY), podnikatele Podrouška (DŮM NA POŘÍČÍ), profesora (TEMNÉ SLUNCE), nakladatele (RYTMUS 1934), Bohdana (KONEČNÁ STANICE), Louse de Geera (PUTOVÁNÍ JANA AMOSE), Lachmana (PROKLETÍ DOMU HAJNŮ), bankéře Lustiga (ŠÍLENÝ KANKÁN), H. G. Wellse (ČLOVĚK PROTI ZKÁZE) a i profesora matematiky (HELIMADOE).

Uplatnil se též při uměleckém přednesu (Viola), v rozhlase („Moudrý zlatník", „Podvodníci", „Uražení a ponížení" či „Ostrov pokladů"), televizi (inscenace – CHVÍLE ROZHODNUTÍ, ŠACH MAT, KOUZELNÝ DŮM, PRINC A CHUĎAS, LIDÉ NA KŘIŽOVATCE, VLČÍ HALÍŘ, SMRT CÍSAŘE A KRÁLE KARLA IV., NEZRALÉ MALINY, PŘÍPAD PLATFUS, a seriály – SŇATKY Z ROZUMU, F. L. VĚK, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, MUŽ NA RADNICI, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, INŽENÝRSKÁ ODYSEA, OKRES NA SEVERU, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, LEKÁR UMIERAJÚCEHO ČASU, ZLÁ KREV, SANITKA, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, RODÁCI, POMALÉ ŠÍPY atd.) a dabingu (FÍZL).

Významná byla též jeho práce pedagogická a proděkanská na DAMU (1962 – 1975). Celý život miloval rybářství a přírodu, z níž čerpal mnohé podměty pro svoji uměleckou práci a malířství – sám se věnoval olejomalbě (krajiny a příroda), kresbě a grafice ex libris.

V Horáckém divadle se seznámil se svoji ženou, herečkou Ninou Popelíkovou (1920 – 1982), která ho provázela téměř celou kariérou. Její smrt ho velmi zasáhla. Získal Cenu NV hlavního města Prahy (1965), tituly Zasloužilého (1982) a Národního (1988) umělce a Křišťálovou růži (1992). Ota Sklenčka zemřel 10. října 1993 v Praze ve věku nedožitých 74 let.

Jaroslav "krib" Lopour