Réžia:
Antonín MoskalykScenár:
Jaroslav HomutaKamera:
Petr PolákHudba:
Jiří SvobodaHrajú:
Ota Sklenčka, Ladislav Pešek, Zlata Adamovská, Jan Hrušínský, Jaroslav Moučka, Vilém Besser, Eva Jiroušková, Otto Budín, Jiří Bruder, Soběslav Sejk, Čestmír Řanda st., Oldřich Vlach, Miroslav StředaObsahy(1)
Homutova a Moskalykova hra představuje v určitém směru vyhraněnou podobu zmíněného trendu. Její děj se odehrává v malé české pohorské vesničce v pěti únorových dnech roku 1948. Na komorně vymezeném půdorysu rozehrává Homuta drobné příběhy několika postav, které mají svým způsobem odrážet dobovou atmosféru zrající politické krize a nadcházejících převratných změn. Hra nabízí divákům kaleidoskopický obrázek ze života, v němž ústřední dramaticky nosný konflikt nahrazují dílčí nedorozumění a naznačená konfrontace názorů, které jsou důsledkem odlišných postojů. Patrně záměrně nedramatickému pojetí, soustředěnému na psychologickou drobnokresbu několika větších, vesměs kladných postav zachycených na pozadí dobové atmosféry, odpovídá i rozdělení partů ve hře. Na rozdíl od kladných nepřekračují záporné postavy představitelů reakčních sil (např. koňský handlíř Burda či statkář Leger) povšechně naznačenou typovou příslušnost. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (3)
Vykazuje vpád "jinších" hodnot. Stavební kámen pro eden družiny bosých. Přítomné chalupáře něžných bouří. Paty, špičky pro zítřky u jednoho stolu. ()
Kdo by to byl řekl, že známý antikomunista Jan Hrušínský hrál kladnou roli komunistického horníka, který se účastní únorových událostí, i když určitý (a asi ne zrovna záměrný) nádech úlisnosti v jeho projevu přece jen trochu postavu problematizuje. Nevidíme ovšem nic politického a bohužel ani báňského přímo, protože děj se točí hlavně kolem jeho vztahu s hokynářovou vnučkou v příjemném podání Zlaty Adamovské. Nejvýraznějšími postavami jsou ale dědečkové obou milenců, jejichž přátelské šarvátky ohledně měnící se doby dokázali Sklenčka s Peškem skvěle vystihnout. Také díky vcelku svěží Moskalykově režii jde o překvapivě snesitelné dílo, které ani moc netrpí neduhy dobové televizní tvorby. ()
Může být něco víc než slavit vlastní svatbu? Dle autorů této televizní inscenace z vesnického prostředí zasazené do času těsně přes "vítězným únorem" 1948 zřejmě ano. Docela mi bylo mladé Vendulky (Zlata Adamovská) líto, že ji její nastávající (Jan Hrušínský) "vyměnil" za schůzování v obecním "akčním výboru", v němž komunisté připravovali převzetí moci. A taky jsem dost koukal na to, co za divné móresy tehdy na vesnici panovaly, že se na národním výboru pořádaly hromadné svatby (hned tří novomanželských párů najednou). Filmu vévodí dvojice dědků (Pešek a Sklenčka), co se spolu porůznu hašteří a pak zas usmiřují. Některé ty jejich výstupy jsou přitom vcelku roztomilé. Zvláště postava hokynáře Ryndy (Pešek), který nové době vůbec nerozumí, ale přesto se snaží mít pro ni pochopení, je docela i pěkně napsaná. Co oceňuji, že inscenace končí v osobní lince příběhu vcelku otevřeně a není zde jakkoliv zvýrazněno ono konečné vítězství komunistů (ač jej tušíme ve chvíli, kdy dojde do chalupy vzkaz, že už děda Kašpar nemusí jet v koněm do dolu). Ono vyústění mi ale celkově přišlo poněkud banální. ()
Reklama