andrii

Lady "megaMacbeth" útočí, Na parte všemu partiovému připíjí konvalinkovým šampaňským. U(r)čí, pavoučice, jak přetáhnout nitky z tvrdého gauče, do nákladného, aurem oplývajícího sofa, aby ji pak samotnou, mýdlovou parádnici, sfoukly její vlastní, navržené vzorce, to když spustí rudé variace. Zahučí na prázdné prkenice. Pod kůži dynastii v kůži zaráží  odpadlictví klín.

Liánovité medailony. Tvárnost lidské pózy. Vytáhl nad rám(ec). Figury "s cylindry a drdoly." Merendu meandrů vážené tvářnosti melancholie v podzimním pastelu.

S’il vous plaît... Vesele, jen vesele. Komponuje sen. Vystupuje. Dominuje nejen Seině, stolečkům s croissanty a koňakem. Hlasem, jako když hází lasem, nese vyprávěcí témbr. Monet výstavního hrdla, vybarvuje svět.

Emeritní potomek. Pařížský "Amerikán." Majitel světových stránek, ocelových očí, který jim nasadil brouka do hlav, když usedl do křesla, vedeného stíny minulosti, černými nájezdníky "rodiny." Hamlet - dědic. Má vhled. Poznává vzhled posledních dní. Zaplatí, kdo okradl o životy předky. Koncernový mistr rakví, tváří titulky jeho plátku. Na oplátku zasype ho hřbitovními plátky. Mrtev je kralevic. Ať žije princ, v zemích mýtů.

Vílí vlastnosti v permanenci. Proti zavile zvlčeným permoníkům. Premiant, co zvolí si pak "peřiny" prérií, s citem v záhlaví, coby "proviant."

Nezalekl se. Zaklekne. Lepkavé, leptavé zlo, které se roz(u)teklo, k(l)ape po dlažebních kostkách. "Ošetřuje" Rusalky, když už má dávno klekánice padla. Drákula s rituály, bordó rutiny, v měsíčních rukavičkách. Vyostřuje přítmí, doprovodný břink "zátiší" se skalpelem, které zastavuje, skalpuje služtičky intimity.

Vyškubne každý brokátový kanýr Kolumbových synů z karmínového "pukrle." Bohatýr korábu na  "borůvkových" pláních. Kanonýr, veličina korzárů, přílivů a odlivů, které jsou mu domovem.

Slupnou. Výlupkové, co nebožka jim přeje, moc dlouho se ale nikde neohřeje. Klub, co měl za lubem. V aréně lumpáren. Půl na půl se podělit o taškářův "pult."  Putovní klepadlo na Pluto. Někdo jiný ale dosáhne jejich úrovně, padne do klepet.

Prim sehraje. Nejen krasavec hřívy kaštanové. Rebel hájů, luk, meandrů, rynku, co za ryk(em) starousedlíků stál. Uličník mimo stáj. V oku člověk okouzlen je i tak.  Pegasovskou poetikou kraje, "vanGoghovstvím" českého jihu. Poetikou, která tenkrát byla, a dnes už ne.

Šíře etud, tónovaných zrcadlem nebe, územím sametových, hřmících vln. Zalitých zlatavým pudrem, levandulovou modří, rubínovým přelivem. Plujícím mahagonovým vějířem. Ptačími tanečníky.