Romaneto

Působivá epizoda ze života spisovatele a žurnalisty Jakuba Arbesa, kterého vynikajícím způsobem sehrál Viktor Preiss. Atmosfericky ponurou atmosféru špinavé a cholerou stižené Prahy báječně dokresluje c. a k. špiclovský policejní systém a všudypřítomná bída. Z vedlejších postav zaujme až příliš loajální majitel Národních listů, dr. Grégr v podání Radoslava Brzobohatého a tajuplný Rainer, sehraný Radovanem Lukavským. Jeden z mála skutečně kvalitních celovečerních pokusů režiséra Soukupa, který později svůj nesporný talent věnoval béčkových slátaninám. Škoda, vypadalo to na velmi dobrou kariéru. (13.06.2010)

Romaneto se vymyká jak z normalizační kinematografie, tak z filmového díla Jaroslava Soukupa, byť s první jmenovanou oblastí jinotajně souvisí: zbídačená Praha sedmdesátých let devatenáctého století nemůže nepřipomenout normalizační Prahu, plnou oprýskaných budov, špíny fyzické i mravní, a skrznaskrz profízlovanou. V Soukupově filmu se fikce mísí se skutečností a literárněhistorické reálie s žurnalistickým provozem a policejním hemžením. V schikanederovsky stylizovaných reáliích ožívají literární postavy i přízraky revolučního roku 1848 a Preissův Jakub Arbes jí prochází jako disident svého věku. Na každém rohu poznává nespravedlnost sociální i národnostní a nanejvýš rozkolísaný existenčními starostmi, osobními tragédiemi a nedýchatelnou atmosférou (dusící nejen cholerou, ale i policejním dozorem) hledá svou uměleckou identitu. (20.03.2024)

Neprávem pozapomenutý film, jehož největší slabinou je scénář. O osobosti Jakuba Arbese se dozvíme velmi málo, převažuje téma c.a k. politického, sociálního a třídního útlaku. Ve srovnání např. s Neffovými Sňatky z rozumu nebo Zlou krví takový scénář určitě neobstojí. Závěrečná scéna Arbesa s Nerudou působí tak trochu komicky, až cimrmanovsky (co třeba „romaneto“?). Špičkové herecké obsazení – škoda jen, že herci nedostali příležitost své postavy rozehrát, protože jsou napsány velmi ploše, což se bohužel týká i postavy titulní. Co se opravdu povedlo, je podmanivá hudba (Z.Barták) a u J.Soukupa tradičně propracovaná výprava. Už kvůli ní film stojí za vidění: pěkné kostýmy, „autentické“ malostranské exteriéry a šerosvit, který výstižně zachycuje atmosféru „chudé“ Prahy strádající cholerou a bídou. (14.06.2010)

Hudba pana Bartáka v kombinaci se skvělým výběrem exteriérů nás dokonale přenese do světa 19. století plného špíny, tajemství, útlaku dělníků a cholery. Zajímavý příběh, který je hlavně o boji za práva dělníků a Jakuba Arbese o přežití v novinách a vydání knížky, a méně už o Xaveriovi a hledání pokladu, což je trochu škoda. Ale ta atmosféra si min. 4 hvězdy zaslouží! Je vůbec možné, že takhle umělecky ambiciozní film natočil stejný člověk, co pak stvořil "Jak ukrást Dagmaru" s dementním Sypalem? (11.03.2014)

Z dětství jsem si pamatoval špinavou a nevlídnou atmosféru a děsivý obličej vyzáblého špicla v buřince, sledujícího našeho hrdinu na každém kroku. Snad v žádném jiném filmu jsem neviděl Prahu v takovém stavu. Špinavé křivé ulice, všude smrad, opilci, žebráci, cholera a smrt. A když do toho začne hrát ponurá hudba Zdeňka Bartáka, mnohý horor ve mne nevyvolal takové pocity. Viktor Preiss byl v roli Jakuba Arbese výborný, zaujali i představitelé vedlejších rolí - charismatický Pavel Pavlovský (jinak Bertin z "Rodáků"), arogantní mocipán Jiří Pleskot, tři krásné Jany (Riháková, Gýrová, Šulcová) či vzpurný dělník Alois Švehlík. Dějová linka je sice prostinká, ale nikterak to nevadí. Jaroslav Soukup měl u podobných filmů zůstat. 85%. (16.11.2011)