Ztracená stopa

Žádná těžkotonážní propaganda se nekoná, příběh filmu se zaměřuje především na vojína Kříže a jeho služební i milostné trápení. Natočen je v podobném "pohádkovém" oparu jako ostatní pozitivně laděná díla z padesátých let, barva mu k tomu dodává další rozměr. Jako moudrý mentor je zde starý bača (starej kozák, dvě vojny přežil a tři roky u partyzánů), který umí vždy poradit, i ve chvíli milostného rozkolu: "...děvuch na svete ako dreva, do jeseňi zabudneš a na jár budeš oblátať druhů". (22.11.2020)

Hezká pohádka o pejsích a jejich páničcích ( československých pohraničnících). Na film se hezky dívá, není ani moc dlouhý, odehrává se v krásné přírodě a herecké výkony se dají snést, hllavně práce se psy musela být velmi složitá. Na druhou stranu mě nemile překvapilo, že film režíroval Karel Kachyňa, ale je pravda že každý musí někde začít a většinou je to od píky ( ta ovšem v tomto případě není až zas tak hrozná). Jinak pro milovníky pejsků je to povinnost. (25.05.2013)

V roce pětapadesát bych asi klidněji spal, kdybych věděl, že mě střeží takováhle rota se znakem Psohlavců na límečkách uniforem... :-) A teď vážně. Tohle je další film z těch šílených let, zde se nebuduje, zde jde také o vážnou věc a to ostrahu hranic. Jak víme, na hranicích se vyskytují zlouni a ty je třeba chytat. Na osudu jednoho z čerstvě nasazených pohraničníků, který má neustálé problémy s velitelem, protože jak on sám říká - není správný voják - nám Kachyňa předvedl jak to měli tehdá kucí složité. Jako svého psa dostane navíc polodivokého Bojara, který se každého bojí, ale který si útlocitného Cupáka zvolil za páníčka. No, nakonec to budou možná právě oni dva, kteří dopadnou místního škůdce... Ale to se nechte přkvapit! Jako pejskař dávám o hvězdu víc, snad i proto, že tátá měl také německého ovčák a kupodivu se jmenoval Bojar. Dvě lahvičky s jedem. * * (07.02.2016)

Oslavná pohádka o klucích, kteří bojují za dobrou věc a mají chápavé velitele. Díky tomu, že Kachyňa nebyl bezpohlavní straník, ale filmový režisér, a to v téhle době nebylo běžné, se na to dá dívat. Jen je potřeba přistoupit na hru, že jsme všechny tyhle záležitosti už nejednou viděli. Ale hýbe se to, je to barevné a chvílemi se vám skoro zdá, že byste toho rozvratníka chtěli dostat i vy. (05.04.2010)

V první řadě snímek ze života naší Pohraniční stráže, v níž jsou mladí chlapci i ostřílení vojáci trpící zcela běžnými problémy, točícími se především kolem odloučení od svých lásek a otázek poslušnosti a kamarádství. Hlavní zápletkou snímku je příběh vojína Pavla Kříže (Eduard Cupák), který si nepadl do noty s poručíkem Růžičkou (Zdeněk Dítě), - spíš kvůli několika nepatrným malichernostem, ale svou roli v tom hrají i Křížova zasněnost a nepříliš vojenská povaha, která bere velmi vážně známost s Janou (Eliška Kuchařová). Poručík Růžička kvůli svému situování do odlehlé pohraniční oblasti přišel o svoje děvče a svým způsobem zatrpknul. Ke slovu příjde i náznak milostného trojúhelníku této trojice. Kříž má příležitost stát se celým chlapem a vojákem díky historce s nepřátelským škůdcem, který je buď sám převaděčem, nebo jim zajišťuje terén, anebo dokonce slouží záměrům nepřátelských agentů. Tato postava je od začátku ve svém konání velmi nápadná, ale kupodivu se jí dostane dost prostoru k tomu, aby ukázala dokonce to, že o svém počínání není tak úplně přesvědčena. Ocitne se tu i tajemný cizinec, který tahá za nitky - ten symbolizuje to pravé imperialistické zlo ze Západu. Karel Kachyňa se neomezil na slušně dramatické zpracování filmu - pokulhává možná závěrečná akční situace -, dost se věnoval i milým tématům vztahu pohraničníků a jejich psů i lyrickým momentkám šumavské přírody. (11.09.2006)