Venkovan

Uplynulý týden na televizní obrazovce byl ve znamení oslav 36. výročí Vítězného února. Z pořadů k tomuto výročí si povšimněme premiéry televizní hry Jaroslava Dietla VENKOVAN, napsané na motivy stejnojmenného románu národního umělce Bohumila Říhy, kterou připravila hlavní redakce dramatického vysílání v Praze na sobotu 25. února. Říhův dvoudílný román, základ zrodu televizního díla, je příběhem zachycujícím několik desítek let lidského života. Autor prošel se svým hlavním hrdinou, dělníkem Chrpou, od předválečné buržoazní republiky přes fašistickou okupaci až po období boje o charakter republiky. Román Venkovan je dílem o prostých lidech, o komunistech a jejich boji za práva pracujících. Národní umělec Bohumil Říha ve svém díle nastavil skutečně realistické zrcadlo postupně se měnícímu venkovanu, který dostával novou tvář. Dokázal postihnout sociální podstatu, třídní a lidské zrání, skutečný přerod. Zobrazil venkov na příběhu života jedné generace, a to bez příkras, pravdivě i s jeho konflikty. Televizní Venkovan byl ve srovnání s románem spíše jeho dějovým fragmentem, soustředěným v hlavní linii na léto roku 1947, a v retrospektivách se vracel do období předmnichovské republiky a fašistické okupace. Dějová zkratka hry neumožňovala tolik prostoru jako v románu pro postižení vývoje člověka a vytvoření podrobného obrazu prostředí. Zachycený časový úsek byl právě obdobím zrání rozhodujícího střetnutí dělnické třídy s buržoazií, snahy jednotlivých stran začínaly dostávat jasnější rysy dané blížícím se vyvrcholením třídního zápasu. Hlavní děj hry se soustředil do dvou rovin, boje dělníků o práci, proti sílícím snahám o návrat starých poměrů a roviny soukromého života hlavních hrdinů, třídního boje majícího dávné kořeny. Byl to i zápas o přesvědčení a myšlení lidí. Televizní hra Venkovan jako by dala v něčem diváku vzdáleně připomenout Dietlův seriál Nejmladší z rodu Hamrů. Přes určité ukončení děje se zdálo, že bylo možné ještě sdělit víc z románové předlohy, která v ději vyhraňujících se charakterů dále pokračovala. Zůstala místa ne zcela uzavřená, rozehraná, která se dala ještě více dějově završit. Přesto je nutné ocenit vystižený třídní charakter díla. Jednotlivé postavy zastávaly třídní postoje, zřejmá stanoviska, i přes složitost doby bylo jasné, kdo a na jakých pozicích stojí. Volně zpracovat byť jeden úsek dvoudílného románu do šedesátiminutového dramatického díla není úkolem rozhodně snadným. Jaroslav Dietl zvládl dějovou zkratku a s přijatelnou mírou autorské licence se vyrovnal s tímto rozsáhlým dílem. Obsazení hlavních rolí Vilémem Besserem, Jaroslavou Obermaierovou, Jarmilou Švehlovou, Jaroslavem Moučkou, ale i dalšími bylo dobré včetně odvedených hereckých výkonů. Při realizaci přece jen nevyšla snaha tvůrců o omlazení hlavních hrdinů v retrospektivách, ale to nebylo tak podstatné. Režie Evžena Sokolovského si zachovala svůj standard a ze scénáře se snažila vytěžit co nejvíce. Televizní hra Venkovan se zařadila mezi díla dobrá. Mohla sice posílit svůj účin, ale i tak dokázala téma zpracovat v souladu s předlohou z třídních pozic. V tom je její význam a přínos, který nemůže oslabit i několik nedostatků. Redakční dramaturgie, v poslední době dost často čerpající z literárního bohatství, měla tentokrát při výběru předlohy i práci s ní šťastnou ruku. ŠMRHA, Karel. Na okraj obrazovky: Bojovali za svá práva. Rudé právo. 1984, roč. 64, č. 52 [1. březen], s. 5. [upraveno] < Zobrazit méně (23.05.2020) (menej) (viac)