Případ Platfus

Natvrdo řečeno, Svěrák se zde evidentně pokoušel napodobit Jiřího Hubače. Ocitl se tak ovšem daleko od pole svého záběru a v dostávání se postavám "na krev"  evidentně není ve svých kramflecích, díky čemuž na svůj vzor citelně ztrácí (asi jako Cimrmanův Dědeček na Němcové Babičku). Stejně tak vysvětlení motivace některých postav hapruje. Třeba ten obrátivší kamarád, to by u Hubače byla excelentní studie na téma kamarádství vs. správná věc, tady to vyzní vysloveně účelově a trapně. Co na tom, že Brodský je excelentní, když Svěrákovi tam, kde nestačí povrchní humor, naprosto chybí lidská hloubka i scenáristické schopnosti. (10.11.2013)

Studie etiky lidskosti a srdce, která vítězí nad etikou paragrafu. / Hezký je moment, kdy "hezounek" Hanzlík zve ošklivku "Bydžovskou" na rande po té, co vyčůraně odmítl svědčit, a ona jej právě pro jeho zbabělost odmítne, ačkoliv, jak přiznává, se jí to moc často nestává, že by jí někdo na rande zval. / Psychologicky: selhání otce, jehož prominentní postavení umožní synovi vyrůst v rozmazleného fracka, kterému všechno prochází. Když mu Brodský nastaví "otcovské" hranice zaslouženou fackou, je v našem právním systému odsouzen, protože ten jde na ruku prominentnímu otci. Toto selhání otcovského principu prorůstá celou pokryteckou socialistickou společností, která ctí pouze otce "formálního" - literu zákona a titulu. Tentýž mrak a selhání otcovského principu visí nad českou společností a akademickým světem univerzit i 20 let po revoluci. (01.09.2014)

Az do tohoto vikendu mi tato inscenace zustavala utajena, vcera jsem ji dokoukal. Jako pravnik mam velmi rad soudni dramata ci sceny ze soudu, a jde-li navic o ceske dilo, velmi rad prubeh sporu sleduju i po te profesni strance. Trestni rad se totiz v nekterych smerech za ta leta prilis nezmenil. Musim konstatovat, ze u tohoto dila jsem se po delsi dobe nedrzel za hlavu. Nejake chyby tam sice byly, ale spise je vnimam jako nutny ustupek pro stravitelnost filmu laickym divakem, nikoliv jako totalni selhani odborneho poradce (ze spani me po teto strance uz nejaky cas budi 6. dil Sanitky 2). Samozrejme najdeme i par reci o socialisticke moralce, ale to je vzhledem k roku vzniku jen dalsi nutne zlo, ktere nastesti nepusobi ani rusive, ani podprahove. Scenar je napsan se skvelou lehkosti, zahrano je to na jednicku (dokonce vcetne Bydzovske) a hlavne - SPOILER: rozsudek odpovida pravni realite, jakkoliv bylo mozne pohnutky profesora lidsky chapat, na zprosteni obzaloby to nebylo - KONEC SPOILERU. V pravu je jen minimum moralky, to neni vycpela klasikova moudrost, ale tvrda pravda. (12.11.2013)

Príjemná televízna moralitka, ktorá sa zaoberá problémami nezviazanými s konkrétnym režimom. Miestami strácala tempo a zobrazovaný priebeh procesu som už videl mnohokrát. Nezabudnuteľný je výkon Vlastimila Brodského, u ktorého som si zaspomínal na rovnako bezbranného dobráka Matulku v podaní Jindřicha Plachtu. Naopak Zuzana Bydžovská ako premiantka právnickej fakulty potvrdila dôvody, pre ktoré ju neobľubujem, a pri scéne v kabíne premietača mi spôsobovala fyzické utrpenie. Napriek tomu som si inscenáciu rád pozrel a myslím, že mierne nadpriemerné hodnotenie si zaslúži. (29.06.2011)

No, zase tak kvalitní podívaná to nebyla, ale na slušné 4* to je. Divák fandí profesorovi ve výborném podání Vlastimila Brodského, zírá na krapet vyšinutou právničku Zuzany Bydžovské a přemýšlí, jak by se zachoval na místě svědků Jaromíra Hanzlíka a Martina Zounara (popř. by rád nakopal do řitě ctěný soud a fracka s jeho otcem). Takže takové nenudící morální zamyšlení. Jen ten žánr "komedie" mi příjde trochu zcestný; kromě černohumorného oznámení o první zkušenosti u soudu jak žalovaného, tak obhájkyně, jsem nenašel nic čemu by se dalo zasmát. (23.06.2011)