Deváté jméno

O tomto a podobných filmech se v době prvního promítání říkalo, že jsou příliš "psychologické". Nyní však, v prostředí akčních záplatetek a jejich brutálních zobrazování, působí mírně a zajímavě. Další plus vidím v rozkolísanosti a nedořečenosti stupňujících se k oxymoru - příkladem by mohly být "skřeky letícího dravce" (recenzent rivah), jímž je volavka. Pokud se vrátím k psychologii, pak největší zátěž pro mě představovaly zahuhlané a tudíž nesrozumitelné dialogy (přirozená sluchová vada + nepřirozeně někvalitní nahrávácí technika). (13.04.2021)

Setkání po letech, vzpomínky na válku, ne moc příjemné. Společná vina, která sžírá duši i tělo. Celý příběh si divák dává dohromady jen z útržků rozhovorů, které jsou záměrně špatně slyšitelné, takže zmatek, chaos, nejistota. Postupně jsem začínal chápat o co jde. Celé se to vyjasňuje až ke konci, není snadné se ho dočkat. Velmi ponuré dílo, těžko uchopitelné, ale tak nějak těžko ho hodit přes palubu. Text distributora je totální blábol. 70% (27.04.2016)

Řemeselně dost povedený Sequensův psychologický film s prvky krimi, noiru a tzv. "nové vlny", ale jako příběh strašně nervné a deprimující. Klobouk dolů před režisérem, kameramanem i panem Sklenčkou, ale podruhé se téměř celý film dívat na psychické rozpoložení muže na dně, který se několik dnů kvůli zahalení dávných stop odhodlává k vraždě své bývalé milenky, už nemám chuť. Brrrrr. Plný počet opravdu dát nemohu, dobré pocity jsem z toho opravdu neměl. Nicméně, když už se člověk zadívá, lze to odkoukat a myslím si, že děj mohl klidně pokračovat o něco dál, protože ten konec mi přišel velice náhlý a nešťastně otevřený. Hudbu, exteriéry, temný vizuál, kameru snad ani nemá cenu v mém případě rozebírat, to jednoznačně zapůsobilo, osobně se mi líbila opilecká scéna ve sklípku na čele se Zdeňkem Kutilem. 75% // Oficiální text distributora (tradičně) mimo mísu, žádná Bezpečnost se ve filmu neobjevuje, je to založené čistě na psychologii hlavního (anti)hrdiny. (22.12.2017)

"Já mám přeci taky svědomí…." Jako vážně? Jaké svědomí asi mohl mít muž, který nejen morálně selhal za okupace, ale který ze strachu před prozrazením tohoto selhání nakonec zcela chladnokrevně zabije svou bývalou milenku? Ota Sklenčka to psychické rozpoložení téhle postavy sehrál s neuvěřitelnou bravurou. Ale ten film není jen o jeho hereckém výkonu. Je hlavně o celkové atmosféře, která postupme času houstne a v okamžiku, kdy Sklenčka jde se svou dcerou na procházku močálovou krajinou, si člověk připadá skoro jako by sledoval horor. Skoro jsem se bál, aby ji něco nechtěl udělat. Moc jsem to v danou chvíli nechápal, ale při následné procházce dotyčného se svou exmilenkou toutéž krajinou jsem to už chápal moc dobře. Brr, to bylo tak tísnivé, že z toho šel až mráz po zádech... Film je rozhodně dokladem toho, že Sequens byl velmi dobrý filmař, zde ve spojení s originální kamerou Josefa Illíka téměř výborný. Plný počet přesto nedávám, protože tohle už fakt vícekrát vidět nechci. Brr... (27.12.2023)

Tísnivá atmosféra a smutek, ke které se hodí tmavý černobílý materiál (nevím, zda to byl záměr tvůrců, nebo je to bídnou kvalitou onoho), prosakují celým filmem. Nebýt občasného oslovení "soudruhu", nic nám nepřipomíá, že se nacházíme v čase 3. pětiletky. Dávný zločin vrhá dlouhé stíny, ne každý má odolné svědomí, které by nerozžíralo vědomí viny. Sama vražda, vrahova nevolnost z vlastního činu a jeho úprk rákosím jsou velmi působivě natočeny. (04.02.2012)