Obsahy(1)
Starý král (O. Sklenčka) je unavený, chce předat vládu synovi, a tak ho nutí vydat se do světa hledat nevěstu. Princovi se do ženění moc nechce. Kde je záruka, že princezna, kterou si vybere, nebude zlá a panovačná? Nakonec ale poslechne. Netuší, že jeho otec s pomocí kouzelného prahu zajistí, aby se oženil opravdu s tou pravou… Pro dnešní titul do cyklu Pohádka pro pamětníky jsme sáhli hlouběji do archivu. Nabízíme Vám roztomilou pohádku s písničkami, kterou natočila v roce 1968 režisérka V. Janečková podle scénáře J. Turnovské. Do hlavních rolí obsadila půvabnou Consuelu Morávkovou (dívka Mette) a Petra Štěpánka (princ). A pokud se divákům bude zdát, že jim příběh něco připomíná, mají pravdu. V roce 1985 totiž autorka a televize vytvořily „remake“ této pohádky pod názvem Princezny nejsou vždycky na vdávání, jen ten, kdo všechno na princezny vyzvonil, byl tentokrát zvoneček. (Česká televize)
(viac)Recenzie (14)
I tato pohádka je důkazem, že strach dramaturgů ČT zařadit na první program něco staršího než 25 let, je zbytečný. Mám totiž pocit, že mezi lety 1965-1975 se natočilo daleko více skutečných televizních skvostů, než v letech 1975-1990, ačkoli právě pořadům z tohoto období je dáván daleko větší prostor. ()
Mezi Jak se Mette chtěla stát královnou a Princezny nejsou vždycky na vdávání moc rozdílů nenajdete. Kromě základního v černobílé a barevné verzi jsou obě skoro stejně dlouhé a v obou zaslechneme příjemné popěvky. Též jsou obě studiové. Kéž by i člověk mohl mít takový podobný práh, kolik by ubylo rozvodů a lidských zklamání. Princ to štěstí má a možná i díky prahu nakonec král souhlasí s chudší nevěstou. Rozdíl v pohádkách je ten, že zde se mi více líbily kulisy, v druhé verzi zase obsazení, které přispělo k větší zábavnosti. Obě pohádky si tak nemají moc co vyčítat. Pravdou je, že zde jde jen o to, že se jednotlivé princezny střídají před princem a práh už si mele tu svou, střih a rázem tu máme Mette, co chce být královnou. Mimochodem, že by se tvůrci filmu Kouzla králů inspirovali radící královnou v obraze z této pohádky? ()
Nemá to napínavou dějovost Křesadla, romantiku Prince Chocholouše ani poezii Pomněnky, ale přesto je to pěkná pohádka. Trochu mně v ní neseděl začínající Petr Štěpánek, který jako by nevěděl, jak má hrát, a písnička, kterou Mette zpívá pořád dokola. Naopak mě bavily hlášky. "Tobě se to směje, umřeš si..." "Já jsem ti tak rád, že už mám prince pod čepcem." a král, který pořád vyhrožuje, že prince vydědí, a nikdo mu to nevěří, protože je vidět, že má prince rád a nikdy by to neudělal. Mimochodem, všimli jste si, že když princ tančí s Mette, královnin obraz zapomene, že má vypadat jako obraz, a začne se na ně dívat? ()
Pohádka je černobílá jak barvou, tak pojetím postav. Jednoduchá vyprávěnka pro nejmenší, žádné děsy, dramatické zvraty, jen líbeznost, humor, krásný princ, hnedle tři princezny mající ve všech případech na hlavě onu kovovou konstrukci, bez které pravá princezna nejde ani na záchod (předpokládám, na ověření si budeme muset počkat do jiné pohádky) ani do postele (to už ověřeno je). Ač děj pohádky pochopí i divák, zvyklý dosud jen na maximálně dvouslabičné výkřiky krtečka (a víceslabičné zděšené výkřiky jeho pasažérů v autíčku), vtípky, které tu zazní, jsou spíš pro větší. Myšlenka mrtvé královny na obraze, která aktivně zasahuje do děje, byla posléze (nebo po čem) vykradena ... chci říct použita ... kecám, chci říct vykradena, pohádkou Kouzla králů. ()
Černobílá verze k pozdější pohádce Princezny nejsou vždycky na vdávání. Tentokrát však nezpívá zvoneček, ale kouzelný práh. Jinak však všechno běží v úplně stejných kolejích jako v pozdější pohádce, jen s jinými herci. Král nutí svého syna ke svatbě, princezny však vybírá podle toho, co o nich zazpívá kouzelný práh. A tak jak už to v pohádkách bývá, nejvhodnější princeznou není princezna, ale chudá, hodná a pracovitá dívka. Příjemná a pohodová pohádka, která je spíše pro dospělé, děti více zaujme barevná pozdější verze. ()
Reklama