Tretí princ

Pavla Trávníčka jsem ve filmu mockrát nezahlédl, ale o to víc se mi líbí, že si jeho kvalitu můžu užít jednak v o devět let starší pohádce s Popelkou a pak tady, kde rovnou ztvárnil dvojroli. Pohádka je hodně zajímavá a když jsem byl malý, vždycky jsem se děsil toho, jak ta skála s ním splynula. Musím taky vyzdvihnout roli Luďka Munzara a jeho roli krále. Téměř v žádné pohádce se král nechová tak jako on - má odvahu, nebojí se v lese, jezdí na hony, dokáže se postarat jak o sebe, tak o lid v jeho království (rady "královské dělení", jak rozdělat oheň etc.). Spousta ostatních jen sedí na trůně a rozkazuje. A všemu ještě přidává úžasný hlasový projev také již bohužel zesnulého Miroslava Moravce. (24.12.2011)

nostalgické +2* téhle pohádce jsem nikdy nepřišel na chuť a ani nevím proč. Obsazení není tak špatné, stejně i výprava, tak možná že by příběh mi přišel nějak víc strašidelný? - fakt nevím. Ale tenhle pocit se mi drží stále a proto to nižší hodnocení. Takže tentokrát Trávníček se Šafránkovou utřeli nos ;-) [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (04.03.2018)

----- "Tvůj druhý bratr, srdce moje ... je krásný jako ty, jen ještě žije." ----- Divná pohádka. Vede divné řeči ... v nevhodných chvílích se divně směje ... divně se proplétá labyrintem diamantových skal. Jakoby nevěděla kudy kam, a tak alespoň varuje před láskou. Ba co víc: Svým způsobem láskou pohrdá, odhazuje ji v dál jako nepotřebný obnošený širák, který už dávno vyšel z módy. Neboť bez lásky se snáze vysvobozují zakletí princové ... a vůbec - láska jenom zatěžuje ... bez lásky je život DALEKO veselejší a jednodušší. Dost divné ponaučení ... na pohádku. Docela se divím, že to tehdy prošlo. A popravdě: Nevidím v tom žádnou velkou výhru - leda tak vítězství pragmatismu a cynismu nad pohádkou, což mě zrovna dvakrát neuspokojuje. (27.12.2014)

Tahle pohádka má naprosto masakrální pohádkovou auru. Už jen ty úvodní atributy jako věštba = každou část ryby dát tomu a tomu a kosti zahrabat, z čehož vzejdou dva princové, dva psi, dvě hříbata a dva meče, které zreziví, když se majiteli něco zlého stane, to je všechno tak ultimátně pohádkové, že pohádkovější už nikdy nic na světě být nemůže. U žádné jiné pohádky si tak brutálně nevybavím vůni jehličí z vánočního stromku a příjemný smrad z dohořelých prskavek.  Dokonce se Třetí princ může pyšnit jednou originální fajnšmekrovinou, kterou jsem nikdy v žádné velké české pohádce nezaregistroval (nechápu, jak jsem si toho nemohl nikdy všimnout) a to - vážně nastavená nota. V té pohádce není jediný vtip, ale i když jde o smrtelně vážnou pohádku, přesto funguje. Celé se to z mého pohledu, bohužel, rozpadá v druhé půlce, protože tam se ukáže, že tak nějak neexistuje žádné konkrétní zlo, prokletí princezny z diamantových skal je postaveno na úplně jalovém základu, vycucaném z prstu. Existovat nějaký skrytý čaroděj, který princeznu zaklel a který by se po splnění třech úkolů zhmotnil, aby ho princ po krátké šermovačce seznámil se žaludečními šťávami, tak by to byla neskutečně nabušená top pohádka. Zabitý potenciál. (31.12.2021)

"Jaromír. Jakoby umřel a neumřel. Řekl mi to jeho meč." Třetí princ Jaroslav mi byl sympatický a to mi neřekl můj meč. Mně se prostě líbilo, jak se nehnal do manželství s žádnou princeznou a zvesela proháněl holky po loukách. Ale vraťme se k těm dvěma šutrům, které chtěly princeznu a nevěděly, že je na ně v Diamantových horách uchystám dvojitý podraz. Tyto balvany mě moc nebavily, ale ještě víc mě nebavilo, jak muselo být falešné dvojče vždy natočeno zády ke kameře, aby vznikla iluze skutečných dvojčat. To na mě působilo hrozně rušivě, stejně jako depresivní atmosféra, ale vychytralý švihák Jaroslav nakonec leccos zachránil. (02.01.2019)