Réžia:
Marcel DekanovskýScenár:
Alexander LukešKamera:
Ervín SandersHudba:
Karel RůžičkaHrajú:
Zuzana Krupicová, Nela Boudová, Alice Chrtková, Barbara Lukešová, Dita Kaplanová, Šárka Joklová, Zuzana Skálová, Petr Pelzer, Jana Březinová, Karel Houska, Jiří Pleskot, Ota Sklenčka, Dana Syslová (viac)Obsahy(1)
Drama vypráví o obětavosti mladých žen, které se chtěly věnovat zdravotnické práci. Nelehká doba si vyžádala statečné činy... Blíží se konec války, Hitler spáchal sebevraždu, a v Terezíně vypukla epidemie skvrnitého tyfu. Studentky zdravotní školy mají před maturitou, když je osloví jejich třídní učitelka, aby v kritické situaci pomohly. Akce je dobrovolná. Dívky se přihlásí a odjíždějí do Terezína s nažehlenými uniformami a idealistickými představami. Krutě narazí na realitu. Vězni i některé z budoucích sester by rády utekly, ale Terezín je zavřený, aby se nákaza nerozšířila. A slíbené posily sestřiček z jiných měst nepřijíždějí. Karanténa ještě nekončí, ale posléze pomoc přijíždí a první vězni odjíždějí. Dívky čeká návrat do Prahy, ne všem se ale bohužel podaří. Prožily v drsném prostředí svou maturitu. (Česká televize)
(viac)Recenzie (4)
Velmi zajímavý náměť tohoto dramatu z konce druhé světové války, který se jen málo vepsal do dějin československé kinematografie a zapadl skoro v zapomnění. Přitom jeho síla a téma je tak velké. Nedá se říct, že by v Čechách byl tento film nějak zvlášť vzpomínán, i přes poměrně minimalistické pojetí terezínského Ghetta má tento film velký význam a je neprávem zapomenut. Moc silný příběh začínajících zdravotních sester. ()
Film je skutočnou udalosťou o málo známej epidémie týfusu v Terezinskej pevnosti. Dňa 3.5.1945 veliteľ Terezina Heinrich Jöckel uvoľnil kasárne E 1 (tzv. Sudetské kasárne) pre väzňov z Malej pevnosti, ktorí boli nakazení týfom. Prvý prípad týfového ochorenia sa objavil 24.4.1945 a potom sa už začal nekontrolovateľne šíriť. Na pomoc prišla 4.5.1945 skupina českých lekárov a zdravotných sestier ale aj celá rada dobrovoľníkov z celého Protektorátu. Týfusová epidémia kulminovala v dobe medzi 6. až 16.5.1945 kedy už bol Terezin úplne uzatvorený a bola vyhlásená 14 dňová karanténa. Vďaka zlepšeniu podmienok, ale predovšetkým obetavosti uzatvorených ľudí začala epidémia pomaličky ustupovať. Aj tak na nákazlivé choroby zomrelo v závere vojny viac ako 1500 väzňov, alebo bývalých väzňov a niekoľko desiatok zdravotníckeho personál. Dievčatá, zdravotné sestry ešte pred maturitou odchádzajú na výzvu pomáhať do terezinskej pevnosti v čistučkých bielych uniformách s rovnako čistými túžbami a snami. Ako sa postupne špinili ich uniformy vytrácali sa pomaličky aj tieto ideály a túžba po úteku z tohto prostredia rástla. Aj tu je viditeľný pohľad už na iné dievčatá, ktoré v rámci krátkeho obdobia dospeli a podarilo sa ukázať ich vnútorné hrdinstvo aj v kontexte väzňov, ktorí chceli utiecť a oni ich zastavili svojimi telami aj keď myšlienkové pochody mali iné. ()
Nedokážu si představit, že bych byla na jejich místě, ale je jasné, že jakmile se na cestu služby lidem člověk jednou dal, tak nejde odmítnout a přemýšlet o následcích svého rozhodnutí. Jdete pomáhat, ať se děje, co se děje. Jeden ze smutných osudů válečných hrdinek - mladičkých zdravotních sestřiček v první linii. ()
Reklama