Réžia:
Jaroslav DudekScenár:
Jiří HubačKamera:
Alois NožičkaHrajú:
Jiří Bartoška, Josef Dvořák, Libuše Šafránková, Josef Somr, Rudolf Hrušínský ml., Dagmar Havlová, Jiří Plachý ml., Alena Kreuzmannová, Valérie Zawadská (viac)Obsahy(1)
Tragikomický příběh z tragikomické doby - tak by se dala charakterizovat hra Jiřího Hubače, která měla premiéru v květnu 1991. Drama dvou kamarádů, kteří za války jako čeští letci bojovali v Anglii a po návratu domů museli prožít tak dobře známé martyrium, je příběhem o síle přátelství, odvaze překročit sám sebe v utkání s násilím i o právu na zachování lidské paměti. Televizní film režiséra Jaroslava Dudka, který do hlavních rolí obsadil Jiřího Bartošku a Josefa Dvořáka, byl poctěn prestižní mezinárodní cenou Prix Europe v Reykjaviku. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (120)
ZNIČILI JSTE VŠECHNO, ZA CO JSME BOJOVALI. Jiří Hubač napsal po roce ´89 dva silné scénáře ze stejné doby (ještě Zámek v Čechách) a dalo by se říct, že to docela potřeboval. Tohle je silnými hereckými výkony podpořený příběh o tom, že zapomínat se prostě nemá. Není to fráze, je to prostě holý fakt. PRAVÁ VEJŠ! ()
Je jen zákonité - ve vazbě na další vývoj polistopadové české společnosti až osudové - , že nejlepší věci o komunistické éře se točily v prvních měsících - už ne letech - polistopadového Česka. Stále totiž přežívala kontinuita nejen peněžních toků, ale i tvůrčích osobností při absenci nic bližšího nevypovídajících peoplemetrů (nejde o údaje, které přinášejí, ale o to, jak jsou trhovecky interpretovány). V tomto případě to platí jak o režii (neprávem proskribovaný Jaroslav Dudek), tak o scénáři (Jiří Hubač), tak o hereckém obsazení, kde nemá smysl vypočítávat jména, protože vysloveně slabý nebo šedě průměrný výkon v této vynikající televizní inscenaci prostě nenajdeme. Osudy národních hrdinů - legionářů druhého odboje jsou tu vykresleny v dikci současného psaní orgánu Českého svazu bojovníků za svobodu NÁRODNÍ OSVOBOZENÍ - v jejich syrově nahé skutečnosti podle starého úsloví o pravdě "padni, komu padni". Hlavní hrdina, jak zjistíme z bojovné promluvy jeho kamaráda na Pražském hradě, odkud ho odvezou rovnou do blázince za to, že se důsledně domáhá svých demokratických občanských práv, totiž bojoval v proslulém battledresu nejen na západní, ale i na východní frontě v průběhu let 1944-1945 v bojové sestavě 1. československého stíhacího pluku a posléze 1. československé letecké divize (jinak se jeho sovětská vysoká válečná vyznamenání nedají vysvětlit). Ze závěrečné scény křížového pole (zejména z momentu, kdy se na místě křížů objevují postavy padlých hrdinů) až mrazí. Velmi nepřímého společenského zadostiučinění se tito národní hrdinové dočkali na jaře 2005, když byl v Praze odhalen pomník jejich vůdce prezidenta prof. dr. Edvarda Beneše. Jako přímý účastník si vybavuji jejich stařičké tváře (jednalo se o lidi 80-95 let staré), jejich uniformy i sokolské kroje dalších veteránů československé a české demokracie. Srovnáme-li hloubku, ponor, propracovanost psychologie všech postav (ani komunistická část obsazení není pouze černočerná) s tím, co se až příliš často píše nebo hraje o těchto věcech dnes, kroucení hlavy přechází ve fatální malomyslnost. Není divu. Budoucnost by měla přinášet zlepšení výkladu významu, ne zmatení a marginalizaci klíčového tématu. Je nepochopitelné, že se tento skvost naší televizní dramatické tvorby ještě nedostal na DVD nosiče, kam poprávu patří. ()
Dějová linie příběhu má strhující dialogy, v nichž je hlavní hrdina i příznačně ironický - "Dvakrát mě sestřelili, tak přežiju i třetí sestřelení." "Na kolo nedošlápneš, tak to zkoušíš na mě." Prostřihy s dobovými plakáty nebo písněmi působí poprvé zajímavě, ale postupně odvádějí zbytečně pozornost. ()
Príbeh to bol pekný. Mal aj nové poslanie - oboznámiť ľudí, že okrem Sovieteskeho zväzu, bojovali proti okupantom aj vojaci na iných frontoch , ako bol ten východný. Legendami sa stali čs. letci. To, ako dopadli je nám už teraz známe ... Toto je jeden z prvých (ak nie prvý) filmový počin, ktorý zobrazuje tragiku 50-tych rokov. Tie svinstvá boli ešte väčšie, ako boli vôbec ukázané. Tu však v popredí stojí bývalý vojak v službách RAF, ktorého už len kvôli tomu, že slúžil v službách kapitalistického štátu, chceli odrovnať, znemožniť a psychicky zdeptať. Hlavnou postavou tu nie je Bartoška, ale napodiv Dvořák, ktorý tu ukázal, že dokáže aj iné veci, ako šaškoviny v TV estrádach. Nedostatkom boli nedotiahnuté charaktery postáv (Šafránková) a nedokonalý strih. Vsuvky s budovateľskými piesňami pôsobili surovo a rušivo. Celkovo - Mierne nadpriemerný televízny príbeh - 3,5 * ()
Po sametu si snad všichni tvůrci chtěli rejpnout do bývalého režimu a blísknout se nějakým srdceryvným příběhem. Bohužel i tací tvůrci, kteří za bývalého režimu natočili či napsali své nejlepší kusy. Ač Hubače považuji za velmi talentovaného scénáristu, zde to trochu vázne. Pepa Dořák mě přesvědčil, že dokáže zahrát i vážnou a dramatickou postavu. Bohužel Jiří barotška je tu přinejlepším průměrný...a proto ho herecky předčí Jiří Plachý na holičském křesle. Pár dobrých scén, ale jinak nic navíc. ()
Galéria (23)
Fotka © Česká televize / Pavla Černá
Zaujímavosti (8)
- Natáčelo se především v Berouně, ale také v Praze na Pražském hradě, zámku Veleslavín, v Dejvicích či u kostela sv. Norberta ve Střešovicích. (rakovnik)
- Oldřich Vlach, který zde hraje souseda železničáře Krupičku, má v závěrečných titulcích uvedeno křestní jméno Ondřej. (Ganglion)
- Symbolem zvrácenosti komunistické moci se stal letec František Fajtl. Zažil obsazení Polska, bojoval ve Francii, v bitvě o Británii. Účastnil se bojů RAF nad západní Evropou, velel československé 313. stíhací peruti. Počátkem roku 1944 stál u vytvoření čs. perutě "anglických" letců v SSSR, kde bojoval až do konce války. Po převratu skončil na Mírově. Nakonec jej soudruzi "částečně rehabilitovali". (calculus)
Reklama