Malé dějiny jedné rodiny

Neuvěřitelný socialistický peklo. Scénář a celková dramaturgie je odvar z Husákových fuseklí. Něco tak obludně plytkýho jsem neviděl snad ani v Druhým dechu a Plechový kavalerii a to je co říct. Celkově se to dá parádně přirovnat k jednomu současnýmu fenoménu: výblitkům typu ORZ a RP/VKV. Narozdíl od nich to má ale jednu podstatnou výhodu: kraťoučkou stopáž. I tak je to ale k nepřežití. (15.06.2012)

Jeden z prvních tzv. sitcomů, který bezprostředně reagoval na tehdy (ne)probíhající proces přestavby v hroutícím se komunistickém Československu. Několik neopatrných narážek na aktuální politické a ekonomické problémy i skutečnost, že někteří herečtí představitelé se objevili v seznamech signatářů prohlášení Několik vět nakonec seriál poslalo definitivně k ledu. Dnes, po třiceti letech, lze tyto veskrze neškodné, sotva půlhodinové útržky ze života jedné průměrné socialistické rodiny vnímat jako cenný dokumentární materiál, zachycující závěrečné období komunistické totality (1988 – 1989) v jeho necenzurované podobě, která je téměř odzbrojující. (26.07.2019)

Z pohledu tehdejší televizní tvorby se jedná o běžný průměr, na seriálu se podílelo více scenáristů a tak kolísá jeho kvalita. Některé díly jsou satirické, některé vtipné a jiné banální. První dvě kategorie pochází z díly Haliny Pawlovské. Malé dějiny jedné rodiny jsou předchůdcem Ulice. A pokud srovnám tyto dva seriály, starší bráška jednoznačně vítězí na celé čáře. I ty nejslabší díly by Ulici rozcupovaly levou zadní. A to nejen díky scenáristickému umu, ale především díky kvalitní práci herců, která se s výkony současných neschopných flinků porovnávat vlastně vůbec nedá. (08.01.2013)

Nekonečný seriál reagující na aktuální události měl už i u nás svého rozhlasového předchůdce,takže nic nového. Nepodstatná, ale pro mě zásadní maličkost: Při jásání grafiků obhajujících nový, moderní, a zcela zbytečný design( např.windows Vista, velkoplošné "dotykové" obrazovky ve studiích zpravodajství a diskusních pořadů) si často vzpomenu na titulky k tomuto seriálu a jak se tenkrát v československé televizi někdo "nad dopisy diváků" rozplýval a vyzdvihoval revoluční grafický prvek-obrázek v titulcích odpovídající aktuálnímu ročnímu období. (09.06.2012)

Tohle je asi skutečně prapředek - takový australopithékus - sitcomů, alespoň co se ČR týče... Seriál vznikl v době, kdy se Husákovo půlnoční království začalo samo svou tíhou bortit. Lze to vyčíst z letmých závanů kritiky, nebo lehoulinkých narážek na dění kolem ústřední rodiny kde je otcem Švehlík, matkou Dvorská, dcerou vnadnou týnkou Mourková a rádobyvtipným pubescentem synátor Wehrenberg... Většina narážek se ale točí spíše kolem běžného života než režimu... Kdo by přišel v polovině z jakéhokoliv dílu, může nabýt dojmu, že sleduje Muže na radnici či jiný normalizační seriálový skvost... Herci jsou prakticky identičtí, odstup času je však poznat podle módy. Výrazně přibylo plesnivých jeansů či růžových, tyrkysových a jinak barevně výrazných pruhů v oblečení, přesně dle taktu duhového konce osmdesátek... Leckdo se možná zajíkne tou retro vlnou, když sleduje bytelné obývací stěny s gramofonem Tesla a hrajícím Maláskem z LP na klavír...ty pletené svetry s výstřihy do V, trička s anglickými nápisy Surf, Sport :-))) Mne spíše zamrazilo při pohledu na závodní kantýnu s nezbytnými PVC kostičkovanými ubrusy a slánkou a pepřenkou z rudého plastu uprostřed stolku... Že jste seriál neviděli - to vás mrzet opravdu nemusí. Tohle už je pryč. Dávám jeden karafiát k MDŽ za tu zakonzervovanou podobu mého dětstsví. * (18.09.2012)