Nikola Šuhaj loupežník

Nesrovnatelně atraktivnější adaptace Olbrachtova románu než u staršího kamaráda z roku 1947. Postavy zde dokonce měly vlastní tváře a charektery, tudíž mi nečinilo problém je dokonale rozlišovat. Rovněž mi přišlo, že tahle televizní inscenace se předlohy drží mnohem více, ač je vše opět ukázáno v pořádné zkratce. Bohužel mě nijak neoslovila ani knižní předloha, a tak těžko hledat úspěch u té filmové, která je skoro vždy horší. * (06.04.2012)

Je to televizni kousek, coz znamena, ze po obrazove strance se neni cim kochat. Mohly by to zachranovat herecke vykony (resp. musely), ale to se bohuzel nedeje. Prislo mi, ze kazdy herec a herecka hraje jinak, neco jineho a pod jinym reziserem. Co potesilo: Cepek se svym standardnim hereckym vyrazem, Medricka jako carodejnice a jeji dcera Wilhelmova, zid Sklencka, lekar Voska. A pak jeste podivna vernost Erziky... :))) (28.10.2023)

Spíše než dramatem zbojníka je Sokolovského adaptace Olbrachtova románu podle scénáře Ludvíka Kundery naturalisticky laděnou, silně odpoetizovanou freskou z Podkarpatské Rusi, z níž tvůrci setřeli veškeré lyrično, což venkoncem znamená, že se z přelidněných scén, kde se střídavě trpí, šílí, smlouvá, modlí, hrozí, miluje a kleje, ztratila krajina, pro níž první Nikola zběhl z vojny, a jeho příběh (a pád) tak započal. Čepek je ovšem v titulní roli opravdu přesvědčivý – stejně jako Jakoubková co protagonistka Eržiky. Ostatní – jako posedlí nebo naopak vyčerpaní – buď nezřízeně přehrávají nebo s krajní nesmělostí obcházejí své postavy. – Dlužno dodat, že divadelní a později i filmová adaptace téhož díla z divadla Na Provázku poskytla podstatně celistvější a živější výklad než tento pokus. (27.12.2021)

Tenhle film na mě mohutně zapůsobil, když jsem byl dítě. Nečekal jsem, že mnou tak otřese. Od toho je ve filmu hlavní hrdina, aby se s ním divák buď ztotožnil, nebo ne. Ale takhle jsem tehdy neuvažoval. Jako dítě asi jako každé - jen baví či nebaví! A tenhle film mě bavil moc. Eva Jakoubková sice proslula hlůavně díky "Muži na radnici", ale byla to krásná, modrookatá žena, která byla ideálním protějškem očí Petra Čepka. Mrzí mě, že Eva Jakoubková už nežije. Zmizela z televize a plátna, jako řada herců, neb herců je moc. A tak si člověk ani nevšimne, že někdo náhle už nemá svou práci...Po smrti petra Nováka, zpěváka, asi už ztratila motivaci žít. Poslední co natočila, tak bylo právě vyprávění o Petrovi Novákovi. Kdo dosud nezavítal do kraje Nikoly Šuhaje loupežníka, tak vřele doporučuji.- je tam i muzeum, ta legenda tam stále žije. Tedy pokud se tam vypravíte po přečtení si této krásné knihy od Olbrachta, či vyzbrojeni shlédnutím tohoto stále dojemného filmu. Nestárne! Jen my stárneme! (29.05.2010)

Jiný žánr než Balada pro banditu (natočené jen o rok později), asi to tak drsné tehdy opravdu bylo. Čepek neuměl hrát špatně a dramatické role byly jeho šálkem čaje- v mých očích, dávala jsem mu přednost před komediemi. Jakoubková mi vždycky připadala taková stejná, unylá, s velkýma smutnýma očima. Ale tohle tedy byla ta správná role pro ni. Scéna, kdy ji kopou do břicha, mne budila ještě hodně dlouho. (27.05.2008)