Helena Růžičková

Že bude z Helenky umělkyně, předpověděl jejímu tatínkovi africký kouzelník. A tak se připravovala na hereckou či baletní dráhu od dětství.

Helenka Málková (později Růžičková) se narodila 13. června 1936 v Praze. Tatínek byl znalec jazyků, uměl jich 22, a několik let pracoval v Africe. Tam se seznámil s kouzelníkem jednoho kmene. Domluvili si, že až se panu Málkovi narodí dítě, pošle datum jeho narození kouzelníkovi a ten mu napíše, co z potomka vyroste. A proroctví znělo: Umělkyně. Otec Málek pak začal svou dceru na její dráhu cíleně připravovat. Když jí byly tři roky, už chodila do baletní školy, ve čtyřech letech už vystupovala v divadle, přesněji ve třech divadlech: Národním, Německém a Kleine Bühne (Malá scéna, pozdější divadélko Minor). Objevila se i ve filmu, a to v nejlepším zpracování BABIČKY Boženy Němcové, kterou natočil režisér František Čáp v roce 1940. Hrála jedno z dětí početné a chudé rodiny Kudrnových. Helenka ale nebyla žádné vzorné dítě, i když měla díky baletu a kurzům plavání, na které ji tatínek také přihlásil, a hodinám klavíru poměrně málo času lumpačit. Zvládla však zlobení docela dobře. Například chtěla utéct k cirkusu. Začala tím, že v cirkusáckém kostýmu žebrala peníze do klobouku na podporu klaunů. Bylo jí sedm let a dostala tenkrát od maminky výprask. Cirkusáci ji museli opravdu silně přitahovat, utekla s nimi dokonce dvakrát! Chudáci rodiče ji jednou našli až v Poděbradech...

V roce 1945 začala navštěvovat církevní školu. Totálně vyvedla jednu z vyučujících jeptišek z míry, když předváděla spolužákům kankán. Nešťastná kantorka si stěžovala paní Málkové, že její dcera měla „sukni až nad kolena". Helenka to ale hned upřesnila: „Maminko, to není pravda! Já jsem neměla sukni nad kolenama!  Já jsem ji měla nad hlavou!" Měla vždycky spíš kamarády kluky. Dokonce se za ně úspěšně prala. Jednou měla kvůli nějaké rošťárně domácí vězení a její kamarád Karel Douda přišel s prosíkem: „Paní Málková, pusťte Helenu. Oni nás kluci mlátěj!" Maminka ji opravdu pustila. V devíti letech začala Helena kouřit. Ale nebyly to žádné schovávačky v průjezdu nebo za křovím. Cigarety byly normálně na stole, protože pan Málek měl za to, že nemá cenu kouřit někde v úkrytu.

Helena Růžičková natočila něco přes 80 filmů. Připomeňme si ty nejznámější. BÍLÁ PANÍ (1965), DÁMA NA KOLEJÍCH (1965), ZNAMENÍ RAKA (1967), HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO (1968), RAKEV VE SNU VIDĚTI (1968), VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968), ŠEST ČERNÝCH DÍVEK ANEB PROČ ZMIZEL ZAJÍC? (1969), ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ! (1969), ECCE HOMO HOMOLKA (1969), PANE, VY JSTE VDOVA! (1970), HOGO FOGO HOMOLKA (1970), ŽENY V OFSAJDU (1971), METRÁČEK (1971), DÍVKA NA KOŠTĚTI (1971), HOMOLKA A TOBOLKA (1972), TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU (1973), ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU (1976), HONZA MÁLEM KRÁLEM (1976), COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT (1977), BULDOCI A TŘEŠNĚ (1981), PŘÍŠTĚ BUDEME CHYTŘEJŠÍ, STAROUŠKU! (1982), SLUNCE, SENO, JAHODY (1983), VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE (1984), O PRINCEZNĚ JASNĚNCE A LÉTAJÍCÍM ŠEVCI (1987), SLUNCE, SENO A PÁR FACEK (1989), SLUNCE, SENO, EROTIKA (1991), TRHALA FIALKY DYNAMITEM (1992), PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU (1993), FONTÁNA PRE ZUZANU 2 (1993) nebo KAMEŇÁK 2 (2004).

V roce 1955 si vzala za manžela divadelního herce a pomocného režiséra Jiřího Růžičku st. a byli spolu až do jeho smrti v roce 2003. Na svatbě jí šla za svědka její velká kamarádka Jiřina Bohdalová. Se svým synem Jiřím Růžičkou ml. hrála ve filmech i na divadle. Svého syna přežila o pět let. Helena Růžičková uměla i věštit. Předpovídala budoucnost zdarma, protože „dary se mají zase jen darovat". O Heleně Růžičkové se vědělo, že má blízko k věcem mezi nebem a zemí. Možná to začalo už tím africkým kouzelníkem. Vyprávěla ale o dvou silných zážitcích z dětství. Když byla ve druhé třídě, šla jednou ze školy domů a zastavila se se u výkladu. Najednou k ní přišel jakýsi starší člověk, beze slova ji vzal za ruku a odvedl na druhou stranu ulice. Vzápětí na místo, kde předtím stála, spadl kus domu. Otočila se, a starý muž nikde nebyl... Jiným silným zážitkem byl prorocký sen její maminky. Té se tři dny před náletem na Prahu 14. února 1945 zdálo, co se v ten den stane. Proběhlo to úplně stejně. Záhadných zážitků prý měla Helenka v dětství více. Komediantkou byla tedy odjakživa. Není divu, že zvlášť jako komička zářila na českém hereckém nebi až do smrti, která si pro ni přišla dne 4. ledna 2004 v Plzni. Její popel byl rozptýlen na Olšanských hřbitovech v Praze.

Cucina_Rc