Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hrdinou vědeckofantastického příběhu je lékař chudých a zároveň také nadaný vědec dr. Bartoš (Vlastimil Brodský), který objeví novou metodu dokonalé transplantace lidské tváře. Sám podstoupí operaci v okamžiku, kdy je pod nátlakem donucen změnit obličej gangsterovi Urbanovi Kráječi, který je podezřelý z loupeže a vraždy. Bartoš na sebe bere podobu zločince, ve kterého se poté sám postupně proměňuje. Nejprve ztrácí svou tvář fyzickou a později i mravní. Děj příběhu, který vznikl podle námětu a scénáře Josefa Nesvadby, se odehrává v pražském podsvětí 30. let minulého století, v temném prostředí plném honiček s přestřelkami, hrůzných chirurgických zákroků i komických milostných scén.

Režisér Pavel Hobl vynalézavě a s napětím buduje překvapivé dějové zvraty, stejně dobře pracuje s herci, u kterých respektuje jejich dispozice. Janu Brejchovou zobrazuje jako hvězdu, zajímavé typy vytvářejí vedle Vlastimila Brodského také Martin Růžek či německý herec Fred Delmare. Svůj film obdařil také nezbytným hororovým napětím, sadisticky si počíná zejména v okamžicích, kdy s notnou dávkou naturalismu zobrazuje lékařské pokusy dr. Bartoše. Hlavní důraz však klade především na morální poslání příběhu, ve kterém hledá odpovědi na základní otázky: Co určuje člověka? Jeho tvář, nebo prostředí, ve kterém žije? Je naše povaha neměnná, nebo jsme schopni korigovat své jednání a spoluvytvářet charakter? (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (58)

Adam Bernau 

všetky recenzie používateľa

„Čím budou ty vaše ručičky zlatější, tím líp pro mne, hahaha.“ Páter Hopsasa, profesor MUDr. Kirchenbruch atd. Když Kráječ říká „jsem děsnej fanda na knížky, jednou jsem dokonce vyloupil půjčovnu“, míní tím pravděpodobně, že je milovníkem literatury a že vyloupil knihovnu. Režisér prakticky neznámého jména Hobl mě ani napotřetí nezklamal. Opět krásná podívaná, opět přesný delikátní humor v lehce stravitelném, nicméně výživném filmu, opět pečlivost v každé drobnosti, důraz na každé marginální postavě. Opět trefné postižení jisté stránky „ducha doby“ (s Marvanem také parodie na Hříšné lidi města pražského – tři roky před jejich vznikem). Opět geniálně jednoduché hrátky s filmem (tentokrát vložky s vědeckou prezentací, ilustrační výjevy v kostele, wtf odnikud se vynořující staré postavy, jistě najdete další prvky, viz též Radek99). Opět podobenství (nebudu moralizovat, zmíním jen nepodstatný detail: Kráječ a dr. kráječ). Nezanedbatelným kladem je, že Hobl dokáže ve své komedii i z Filipovského vykouzlit zajímavou figuru (viz jedinou páterovu scénu, potom ovšem Kráječ), oprostiv ho od jeho typické polohy (prostě „ztracená tvář“). (Dále SPOILERY) Úvod: Brodský představuje svou epochální vědecko-lékařsko-spasitelskou metodu, načež začínají titulky u ležící gangsterské pistole. Atd., atp. Jeho doktor Bartoš začíná jako karikatura doktora Galéna (také on je lékařem chudých), během okamžiku se změní v dandyho, jemuž svět leží u nohou (milenka věda se změnila v prostoduchou slečinku s tenisovou raketou), nazítří je psancem a končí s tváří gangstera jako parodie vynálezce krakatitu. Brodského židovsko-goebbelsovského ksichtu bylo sice škoda, tato ztráta je však více než nahrazena příběhem prototypických tváří, jejich metamorfózami, odlučováním a setkáváním. „Až dosud jsem byl, jak dobře víte, přesvědčen, že člověka určuje za prvé prostředí, za druhé chování, za třetí motivace.“ Pointa mě, po okamžiku finální šokantně aktuální apokalyptiky, pravda poněkud zaskočila svým „vše se v dobré obrátilo“, ale jak se ukazuje, ono je to s tou vlastní tváří také všelijaké. Ostatně, „nehne se ani myš, střílíme bez výstrahy!“ ()

Gary 

všetky recenzie používateľa

Dlouho jsem ten film sháněl a pamatoval si z něj jen pár záblesků. Nějakého škaredého chlapa, zlého kněze a několik ošklivých obrázků. Když jsem film viděl znovu, všechno tam skutečně bylo. Pavel Hobl nepatří mezi nejznámější ani nejúspěšnější české režiséry, ale tohle je zkrátka film na rok 1965 tak jiný, odvážný a neuvěřitelný, že musí uvíznout v paměti. Hra mezi horrorem a absurditou. Podivné jednání postav (za všechny úžasný Martin Růžek). Promluva k divákovi. Chvíli se vám dělá špatně z odříznutých tkání, zachvíli se smějete nad nějakou (v dobrém slova smyslu) připitomnělou situací. Brodský je výborný, Filipovský ještě lepší a Delmare bohužel hraje spíše vzhledem než charismatem. První půlka filmu je opravdu úžasná, potom to trošku ztrácí dech. Ale i tak si budu Ztracenou tvář vždy pamatovat jako jeden z nejzajímavějších a nejvýraznějších českých filmů. Traktát o lidské povaze. ()

Reklama

Willy Kufalt 

všetky recenzie používateľa

(2x) Objev, který může zakrýt každý zločin... může vzít tvář celému lidstvu... může všechno i ovládnout celý svět! Zdařilý vědecko-fantastický snímek na téma zlo, které může přijít s každým převratným vynálezem. Ztracená tvář stojí tak trochu ve stínu slavného Krakatitu. Tenhle pozapomenutý kousek z půlky zlatých šedesátek je plný absurdity a kritiky spoločnosti hraničící s jemnou provokací. Jako vrchol vidím scénu, v níž lhostejného doktora v podání Martina Růžka donutí dívat se na medicínské experimenty jendině arogantním způsobem – násilním přepadnutím a přivázaním k židli v koutě místnosti. ,,Takhle se pro vědu neobětoval ani samotný Pasteur..." Film lze brát jako originální crazy komedii, retro kriminálku z první republiky (vedle pár zlodejíčků jako vystřižených z Hříšních lidí hraje hlavního policistu opět "rada Vacátko" Jaroslav Marvan, jak jinak), podobenství nové filmové vlny 60. let i jako filosofický film řešící vedle problému zneužití vynálezu i otázku podstaty člověka v rovině tvář verzus povaha. ,,Člověk se přece uvnitř nezmění jenom tím, že se popálí, pořeže nebo podstoupí chirurgickému zákroku." Herecký koncert Vlastimila Brodského ve filmu se skvělým scénářem a artovým laděným – dialogy se střídají s vnitřním monologem a retrospektivním komentářem hlavního hrdiny a obraz hlavní dějové linky se doplňuje s abstraktními záběry a flashbacky ve filmovém negativu. Pozornému divákovi neujde opakování a stupňování mnoha situací, prostředí a podobných scén, které ve filmu vyvolává jakýsi pocit věčného koloběhu života. Po herecké stránce zaujmou kromě již zminěných pánů Brodského a Růžka výborní ve svých rolích Marie Vášová, František Filipovský a Jiří Vala. ()

Šandík 

všetky recenzie používateľa

Film natočený s neuvěřitelnou jistotou a oplývající skvělými hereckými výkony. Celkově velmi pozitivní dojem bohužel poněkud sráží to, že se Ztracená tvář jakoby nemůže rozhodnout, chce-li být parodií nebo vážně míněným filmem. Místy jde o slušné psycho, místy rozmarně baví, místy rozumuje a místy si z nás zkrátka dělá šoufky... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: D.Moore, Rob Roy, Gary ()

Tom_Lachtan 

všetky recenzie používateľa

Patvar a nic než patvar. Amen. Scénář má hrubě nevyvážený prvky komedie - scificosi, první půlka filmu je minimálně výborná, vtipy fungují skvěle a Vlastimil Brodský je, jak jinak, výborný, jenže... Pak... Nastane zlom, druhá půlka už se bere moc vážně a vtip je tu sporadický, k domu si přidejme fakt [_bacha, tady trošku vyzradím děj_], že Brodský v podstatě už jenom dabuje a vznikne nám jenom - velká nuda. Za zpackanou druhou půlku a přehnaný, nevtipný a celkově nedobrý závěr mám nutkání odebrat i tu třetí *. Dodám, že části, kdy hlavní hrdina vede hovor s divákem jsou super. ()

Galéria (2)

Zaujímavosti (1)

  • Filmový námět vycházející ze stejnojmenné povídky z roku 1960 je dílem spisovatele Josefa Nesvadby. Scénář napsal společně s režisérem filmu Pavlem Hoblem. (NinadeL)

Reklama

Reklama