Vrah skrýva tvár

Ze začátku tam všichni chrlili jedno jméno za druhým až to skoro vypadalo jako předčítání ze Žlutejch stránek a to pro diváka, který se ještě neorientuje v případu není nikdy dobrý. Nějakým zázrakem ani vlastně nevím jak, jsem se ale po chvíli zcela překvapivě ve všem začal orinetovat a pak už to jelo jako po másle. Za pomocí vynikající ponuré atmosféry a skvěle vypravěnému patrání po vrahovi, mě detektivka dostala přesně tam, kde to mám u kriminálek nejradší. Sedím, koukám a každou minutu hlasím jméno vraha, pokaždý samozřejmě jiný, přesně podle toho jak se zrovna vyvyjí pátrání. Finále graduje naprosto nevidaným způsobem a nedovoluje myslet ani na sex. Výsledek sledování snímku Vrah skrývá svou tvář stál za to. Během filmu jsem snědl tři vlastní nehty a další dva okousal, propotil tričko a oboustraně popsal papír o formátu A3, kam jsem si v průběhu filmu zapisoval jména podezřelých. (22.03.2010)

Trojica detektívok, ktorú s trojročným odstupom nakrútil Petr Schulhoff v šesťdesiatych rokoch je závanom sviežeho vzduchu do tohto žánru. Realisticky a civilne ladená dvojica detektívov nepredstavuje verziu Holmesa s Watsonom, ani iných z klasických predchodcov. Šedivé a ponuré reálie nahradzujú obvykle kašírovaný socialistický štandard, atmosféra nepostráda napätie a hudba trochu hlučne a násilne dotvára to, čo sa scenáristovi nepodarilo. Zmienené klady trochu znižuje obvyklý nešvár, ktorým je preľudnenosť postáv, postupné odpadávanie podozrivých, ako pri šúpaní cibule, aby sa v úlohe vraha krátko pred záverečnými titulkami ukázal ten najnenápadnejší. Tri hviezdičky sú za ten závan, pretože súčasného diváka už film nemá čím zaujať. (27.08.2011)

Filmu rozhodne nechcem upierať priznávané klady, ale nemôžem klamať sám seba - prísna zacielenosť na vyšetrovanie, bezútešná atmosféra, brilantné dialógové party, precízne načasované nečakané zvraty (ktoré nepôsobia ako päsť na oko, ale do rozprávania hladko zapadajú) a zohraná herecká elita na mňa pôsobili zvláštne odťažito a úmorne. V dôsledku toho som sa na tón detektívky naladil až v samotnom, samo o sebe vynikajúcom závere. Film, ktorý nedokázal preklenúť uplynulé polstoročie - ku mne a k realite, ktorá má aj svetlejšie chvíľky. 70% (01.03.2015)

Spoilery! Mrtvé mladé ženy jsou vždy předzvěstí prvotřídní zábavy. Tím spíše, když má jejich vraždění někdo jako volnočasovou aktivitu a vraždí je výhradně sériově, i když může v klidu prznit svoji dveru. Vše zůstalo na stejných kolejích jako předešlý díl. Zásadní obměnou si přišel pouze příběh, který byl o výrazný kus lepší a zajímavější. [80 %] (29.09.2023)

„Předpokládám, pánové, že jste taky muži, ne?“ - „No to doufáme. A co?“ Tomu říkám detektivka! Podařilo se již obsazení hlavního páru sympatických a přitom pořádně dotěrných kriminalistů, zvláště Kalaš je tu ztvárněný s opravdovým gustem (svým způsobem vyslýchání a vtíravými jen-tak-mimochodem otázkami vzdáleně připomíná Columba). A právě toto duo čeká pořádně zapeklité vyšetřování na místě, kde příjezd policistů budí zvědavost, ale rozhodně ne nadšení. Místní lidé, povětšinou nepříjemní a příkří, nechtějí mluvit, podezřelých postupně přibývá (i ubývá), objevují se nové lži a zjištění, kruh se pozvolna uzavírá. To vše je provázeno solidní porcí napětí a parádní atmosférou (na které má lví podíl výborná hudba). A závěrečné odhalení vraha se mi moc líbilo (už méně pak následná „honička“). Velmi mile mě překvapila přítomnost nevtíravého humoru. Celkově to vidím na silné 4*. „To má kliku.“ - „Co kliku? To má paměť. Já si z čísel pamatuju akorát 097.“ - „Co to je?“ - „Jó, to už sem zapomněl.“ (25.05.2017)