Kulhavý ďábel

Film působí dojmem, že scénář vznikal na místě, tomu odpovídají i " herecké " výkony... Na filmu se setkali skladatel Karel Svoboda a manekýnka Hana Bohatová  v roli bláznivé ženy, následoval svatba a později narození potomka Petra Kleina Svobody. Když za to jejich syn, v jisté nadsázce po letech děkoval režisérovi filmu Herzovi, že by tu jinak nebyl bez toho filmu ani on. Odvětil prý lakonicky Herz "Hm já si na Vaši maminku taky myslel". (30.05.2009)

„No, co se divíte? Byla to jeho milenka.“ „Ale já se jí vůbec nedotkl!“ „No, vy ne.“ Kdo by to byl řekl, že Šulcová, kterou jsem nikdy neměl moc rád, byla taková kost? Kulhavý ďábel ztrácí hlavně svou nevyrovnaností a jakousi neučesaností. Ač se snaží o nějakou souvislejší linii, přese všechno je to jen a pouze slepenec různých scén, výjevů a skečů. A písní, samozřejmě. Za což nakonec nemůže ani tak samotný Herz, jako spíše zásahy shůry (a tím nemyslím toho vousatého dědka), které z filmu vykuchaly kde co. Některé z nich jsou výborné trefné, výstižné a hodně humorné. Jiné jsou zase trochu nudnější a nezáživné. A tohle všechno se tak nějak Herzovi povedlo namíchat do vcelku přijatelné a koukatelné podoby. Občas to nudí, občas to baví. Obecně to vychází tak nějak na půl. Líbil se mi Herz v roli Asmodea, mimicky je to výborný herec, rád bych ho jako herce viděl častěji. Pro mě samotného překvapivě, mě bavily písničky a jejich texty. Zpěv, respektive frázování sice občas nebylo poslechumilé, ale texty měly obsah a hudba byla v pohodě, dnes již dost retro. Bavila mě otevřenost, lehká kritičnost a vedlejší mikropostavy (párek gayů, kozomil, chlápek na vodítku). Strašně se mi líbily masky na maškarním bále, jejichž prostřednictvím na krátkou dobu promluví Herzova obliba ve strašení, horroru a děsu. Líbila se mi experimentální pojetí celého filmu, které se už dneska nevidí, což je škoda. Jo, dalo se na to koukat, klidně a rád se na to ještě někdy podívám znovu. „Ty ještě neznáš Rudolfa?“ (21.12.2012)

Bohužel je to opravdu tak špatné, jak se říká. Úvod s titulky ve stylu Růžového pantera sice láká na komedii francouzského stylu, nicméně výsledek je pouze podivný slepenec divných scén a scének, z nichž vtipných je jen několik (operace a dortová bitva), jedna má nádech mrazivého poetického hororu (maškarní bál)... A celé to absolutně nedává smysl. Těch 76 minut se vleče přímo nekonečně a příliš je neurychlí ani povedené písně z nejlepšího období československého popu. (18.08.2016)

Hodně originální a pro mě dost nečekaný film. Československá kinematografie mě nepřestává překvapovat! Juraj Herz v roli ďábla Asmodea ukazuje Janu Novákovi (Václav Neckář) nejrůznější strasti manželského života a snaží se ho odradit od milostného oblouzení krásnou dívkou Zuzanou. Muzikálová čísla, která film provázejí, nejsou podle mě zrovna jeho předností, ale velice zdobná až barokní mizanscéna filmu je skvělá. Snovost, trochu bláznovství a šaškovství, ďáblovo pokoušení, zkrátka velmi originální a neprávem opomíjený film. (27.11.2007)

"Cit mě nezajímá. Cit je jako močový měchýř, nafoukne se a splaskne. Mozek je nebezpečný, protože myšlenka zůstává. Zatím křičí jenom o lásce, ale dovedete si představit, co bude vykřikovat zítra?!"                                            Možná stačilo málo a mohlo jít o velice zajímavý kousek - kostýmní hudební komedii, odlišnou od těch, co režíroval Zdeněk Podskalský. Výsledek mi nepřipadá tak hrozný, jak zde mnozí líčí a oficiální distributor vyhrožuje. Postava ďábla v provedení páně režiséra se mi zamlouvala, hudební kousky v podání předních českých zpěváků také potěšily. Bavila jsem se. (01.03.2015)