D.Moore

Adam Wingard pokračuje tam, kde přestal, a to, co se mu minule tak povedlo, se mu daří zase. Jde totiž o to, že Kong, Godzilla a další monstra jsou opět regulérní postavy, dobře zahrané a mnohem zajímavější než ty lidské, a že film v pohodě táhnou (ne)celé dvě hodiny a lidé jsou tu vlastně hlavně kvůli měřítku. Opravdu jsem doufal, že mezi herci v závěrečných titulcích uvidím i ty, kteří hráli monstra, protože by si to zasloužili úplně stejně jako onehdy Andy Serkis. Hlavně Kong je skvělý, chová se totiž jako Arnold Schwarzenegger v nejlepší formě a jeho mimika a celá řeč těla je TAK zábavná! Zábavné i nápadité jsou i akční scény, líbila se mi také hudba... Že je film lepší než několik posledních Transformers, mě ani tak nepřekvapilo, ale že mě bavil víc než poslední dva Jurské světy, to už ano.

Kdyby Panenky na útěku natočil někdo jiný a mohl jsem mu vytknout, že si "hraje na Coeny", bylo by to lepší. Ethan Coen a Tricia Cooke se sice snaží, ale stejně jsem měl pocit, že jsem většinu filmu už někdy viděl a kromě obsahu kufříku mě toho moc nepřekvapilo. Navíc Margaret Qualley podle mě  až příliš tlačila na pilu.

Úžasný Vlastimil Brodský.

I když nijak zvlášť výjimečné, přesto fajn fantasy dobrodružství, které má spád, sympatickou hrdinku a naprosto, naprosto, naprosto skvělou dračici od Patricka Tatopoulose. Kromě jiných příšer kdysi navrhl třeba Emmerichovu (God)zillu a je vidět, že má řemeslo pořád v paži, neboť dračice není žádné béčkové monstrum, ale opravdová osobnost. S pořádně děsivým výrazem.

Kdejaký hraný seriál může Modrookému samuraji závidět jeho... Cokoliv. Postavy, příběh, estetiku, zábavnost, nápaditost, tu očividnou lásku, s jakou to všechno vznikalo a kterou Amber Noizumi a Michael Green dostávají právem zpátky.

Kniha se mi onehdy líbila, ale ne bezvýhradně. Co mi na ní ovšem vadilo, ve filmu není. Soustředí se jen na to nejdůležitější, a to Kosmonautovi ohromně prospělo. Melancholická meditace o samotě, tichu a odloučení není rozhodně pro každého, ale o to víc odmění ty diváky a divačky, kterým kápne do noty. Adam Sandler je zase jednou naprosto dokonalý, Hanuš s hlasem Paula Dana zrovna tak. Škoda, že si takový film nedokážeme natočit sami.

Čím je Impérium vrací úder pro Novou naději, tím je Duna: Část druhá pro předchozí film. Zkrátka naprosto přirozené pokračování, které netrpí nechvalně známými neduhy dvojek, ale dál rozvíjí příběh, rozprostírá ho do nečekané šíře a hloubky a už od úvodní scény působí dojmem, že minule to bylo jen rozestavění figurek na šachovnici a pár nesmělých, leč promyšlených tahů, ovšem pravá hra začíná až teď. Ohromující je pravděpodobně to slovo, které druhou Dunu vystihuje ve všech  možných ohledech. Propracovaný scénář, dechberoucí především pouštní scenérie, uvěřitelnost, hmatatelnost, herci a herečky, kteří těmi postavami prostě opravdu jsou. I neznalci předlohy snadno pochopí, čím je Herbertovo dílo výjimečné, až uvidí všechny ty nečekané zákruty, jimiž se děj vydává. Zvláštní vypíchnutí si opět zaslouží Hans Zimmer, který od minulé Duny nejspíš nesložil nic pořádného proto, že pracoval právě na druhé části. Stejně jako v případě minulého filmu mi teď nezbývá než věřit, že se dočkám(e) dalšího dílu, protože všechna ta pootevřená vrata a vrátka jsou zkrátka tak moc lákavá.

Mám rád, když filmy tím, jak jsou natočené, odráží dobu, ve které se odehrávají. Tak třeba Madam Web se odehrává v roce 2003, kdy vznikl i nechvalně známý, velmi podobně špatný Daredevil, lepší ovšem v tom, že měl alespoň celistvý děj a že si na něj už moc lidí nepamatuje. Zato Madam Web, to je čerstvá komiksová rána. Nedává smysl, je nudná, v lepším případě bizarní, v nejlepším případě nechtěně směšná, ovšem to už záleží na benevolenci diváctva. Já se přitom zpočátku bavil neškodolibě, film mi zhruba v první půlhodině sliboval, že se bude věnovat Cassandře stejně jako rodině Parkerových, že nám o Spider-Manových rodičích, strýčkovi a tetičce řekne něco, co jsme nevěděli, případně neviděli, a že Madam Web v jejich osudech sehraje nějakou významnou roli. Ale bohužel. Sice nevím proč, ale scenáristé se rozhodli přehodit příslovečnou výhybku na jinou, ve finále doslova slepou kolej plnou klišé a nezáživna.

Název nelže. Tím vším, co se všude a najednou dělo, mě ale film spíše omlátil než omámil, a na milost jsem ho nevzal ani v závěru, kdy se ukázalo, že to mělo smysl a tvůrci očividně věděli, co a proč dělají. Kdyby to dělali třeba jen hodinu a půl, bylo by to pro mě stravitelnější. Těšil jsem se, Michell Yeoh je úžasná a žánrově je to krásně rozkročené jako kdyby režíroval a psal Džun-ho Pong... Ale na něj to zdaleka nemá.

Škoda uspěchaného konce, který například vztah otce a syna Priorových vyhrotil na můj vkus až příliš na sílu a další postavy (dcera Danversové, záhadná Rose) skoro až odbyl. Jinak se mi Noční krajina moc líbila, a to nemluvím jen o fantastické atmosféře a podmanivé kameře, ale především o hereckých výkonech Jodie Foster a Kali Reis. Spojení krimi a mystiky vyšlo, nedokážu si představit vhodnější prostředí, ve kterém by se takový případ mohl odehrát.