Slnko, seno, jahody

Komedie? To jsem se měl jako bavit? Ups, tak to jsem nějak prošvihnul. Čímpak to může být? Mnou a nebo panem Troškou? Jednoduše...je to tím, že pan Troška netočí filmy, na kterých bych já dokázal rozpoznat jakékoliv známky humoru. Humorná mi zde příjde snad jeho marná snaha, i když mnohdy mi právě ta příjde spíše k pláči. 1/10 (09.01.2007)

"Panenko Marie podsrpenská, vidíš to?" V době, kdy přišlo do kin první Slunce, seno, bylo jasné, že svět už nikdy nebude jako dřív. :o) Ale na druhou stranu se mi zase zdá přehnané, jak se všichni dělíte na dva tábory. Na utiskovanou menšinu sluncesenovských příznivců a bojovnou kohortu pohoršených estétů, kteří se křižují při pouhém vyslovení slova "Hoštice" a tu první skupinu mají za tlupu tupolebých tatrmanů jen proto, že se jí ten film zdá legrační. To je přece stejný nesmysl jako nařknout vášnivého diváka detektivek, že je masový vrah. :o) Tak jo. Přijdu o zdejší pověst jemnocitného intelektuála (o niž stejně nestojím) a s klidným srdcem přiznám, že se u tohoto filmu rád a opakovaně směju. Infantilní stařenka v obytné posteli, neúnavná zpravodajka Kelišová ("Ne že bych udávala, ale hlásit se to musí!"), farář Otík, povyšující slídičství na boží poslání a muzikální paní řídící Hubičková, marně je všechny umravňující, to jsou figurky, které mě prostě spolehlivě rozesmívají a dohromady tvoří něco jako české Zvonokosy. A pokud někdo sepíšete petici za to, aby Helena Růžičková dostala za Škopkovou posmrtného Oscara, můžete počítat s mým podpisem. Ta dobrá žena dala své roli všechno, co jen mohla, a ať se to komu líbí nebo ne, nejen, ale především díky Maruš Škopkové se stala nesmrtelnou. Sluncesenovská trilogie má zkrátka v erbu překřížené vidle a kravské rohy, ale na nic víc si taky nehraje a narozdíl od pozdějších Kameňáků je poctivě napsaná, zahraná a natočená. 80% (23.08.2006)

Slunce, seno, jahody bych kategoricky neodsuzoval a neposílal jej slepě do odpadu. Jasně, že je to taková plýtká a notně trhlá komedie, která vypadá, jako by ji točili zaměstnanci nějakého JZD. Jenže, světe div se, one se těm jézeďákům v čele s předsedou Zdendou Třoškou podařilo parádně vystihnout (i když docela karikaturisticky) vidlácké přrostředí česhého venkova s jeho mnohdy bizarními obyvateli. V tomto směru Troška sice přehání, ale věřte, mi že ne až zas tolik - skutečnost bývá mnohdy ještě trhlejší. Kousek od naše domu třeba bydlí zcela věrná kopie Kelišové :-) (17.10.2007)

Ách, Zdenek Troška, režisér, ktorý točí filmy pre úplne inú cieľovú skupinu divákov ako som ja. Týmto snímkom z roku 1984 sa mu však podarilo ma troška pobaviť. V ďalších svojich dielach sa už len opakuje, či dokonca mnoho krát až strápňuje. Z jeho tvorby má "Slunce, seno, jahody" u mňa najvyššie hodnotenie. Ale i tak sú to len dve hviezdy. ** (06.02.2008)

Troškovou vesnickou komedii jsem viděl opakovaně po mnoha letech a jsem až překvapen, jak na mě z větší části skvěle funguje, byť mě dneska bavily věci, kterým jsem jako dítě příliš nerozuměl, zatímco některé scény s babičkou, jež mě v dětství rozesmívala nejvíc, mi teď přišly jako nepříjemné psycho. To některé scény mezi klukem a matkou Škopkovou též, ale podobné prožitky k životě u vesnických lidí s podobnou povahou asi holt patří. Nemám režiséra filmu příliš v úctě, ale tady jsem až zíral, jak byl Troška v mládí v celkem slušné formě, jak jeho inspirace v italských komediích nevyšla zdaleka nazmar, jak dokáže od první chvíle (již od animace krávy parodující lví logo MGM) pravidelně zásobovat film nejrůznějšími druhy větších i drobných vtipů (že jsou mezi nimi později už minimálně dva fekální vtipy, které mi dojem trošku shodily, je už věc další...), také promyšlenými vedlejšími postavami, poutavým vývojem situací (např. v nezapomenutelné zápletce vylepšovací techniky dojení), kdy některé vtipy typu nastupování/vystupování z vlaku či každé ráno zpívající učitelky dle počasí zde úspěšně rozvádí napříč celým filmem, nabídne i minutku pro seriózní hudební vložku s osobitým zpěvem písně v podání Jiřiny Jiráskové atd. Hodně jsem si užil figurku starého záhadného Zvoníčka (Jiří Kostka) a také vesnického „kovboje“ – předsedu JZD v podání Miroslava Zounara. S ohledem na pár trapnějších vtipů sice nejsem nadšen bezvýhradně, ale po menším váhání se přikláním k 4 hvězdičkám: i pro zdařilé zakomponování malé mysteriózní zápletky se strašidelným mlýnem (a jeho znalcem Zvoníčkem, samože :D ) a také pro závěr, nechávající hlavní postavě možnost pro realizaci svobodného rozhodnutí. Čekal bych, že se mladý pan brigádník vrátí do vesnice, která ho potřebuje, konečně ho uznala za svého, když se mu podařilo úspěšně přesvědčit místní o funkční zlepšovací metodě... a ono ne, on si pacholek jeden prostě uteče a hodí další možné plnění svého poslání za hlavu! Na socialistický film této éry celkem nevídané... Skvělá Vágnerova hudba v čele s nepoužitou písní Karla Černocha pěkným bonusem. ♫ [75%] (18.02.2024)