Réžia:
Josef MachScenár:
Jaroslav DietlKamera:
Rudolf MiličHudba:
Ludvík PodéšťHrajú:
Lubomír Lipský st., Jan Skopeček, Ladislav Trojan, Stella Zázvorková, Míla Myslíková, Jiřina Steimarová, Marcela Martínková, Čestmír Řanda st. (viac)Obsahy(1)
Tři chlapi, dva předsedové a falešná hlášení v české filmové komedii ze života pracujícího lidu. V domečku v Ouplavicích hospodaří tři Potůčkové: děda vdovec, syn, jemuž utekla žena, a dosud svobodný vnuk. Otec působí jako předseda zemědělského družstva, syn vede místní mládežníky a děda penzista ty dva přes troubel své nerozlučné fajfky zásobuje spoustou rozšafných rad. Právě mají spoustu starostí. Jejich vesnice soutěží se sousední Piskoří a protivníci využívají k boji nečestných zbraní... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (47)
"Jaká je naše stratégie na vesnici ?? No ?? Aby všichni měli všechno, ne ?!" - "No, jistě !!" - "To ví přece taky každej bulík !! No, ale jakou taktikou my se k tomu dostaneme ?? No, řekni, jen se neboj !! Tím, že nikdo nemá nic !! Akorát mu to neřekneme.." ;) Slaboučký snímek, který vlastně vznikl pouze kvůli divákům bez televizních přijímačů, aby i oni ochutnali kousek tehdejšího seriálového fenoménu, z něhož se však díkybohu do dnešních dní víc než pár epizod, když na základu té s názvem Kuře vlastně Jaroslav Dietl vystavěl i nablblý příběh celého filmu, nedochovalo.. ()
Jsem ochotnej přistoupit na to, že ve své době to mohla být populární záležitost, že na to lidi houfně šli do kina a že se smáli. Dokážu i vyhodnotit situace, ve kterých se předpokládal smích, ale mě dneska vtipné nepřišly. Jistě, po padesátých letech naplněných budovatelskými agitkami mohlo tohle být zpestřující, ale i tady to budování čpí ze všech stran. Především se tu mnoho mluví, dialogy jsou ale plytké a někdy i scénáristicky nedomyšlené. Chabý pokus o náznak politické satiry je příliš krotký a přizdisráčský na to, aby mohl zaujmout.Mluví se především o kompostech, obecním vodovodu a bytí či nebytí předsedy. Už tato tři témata degradují případné kvality filmu. Možná svou roli hraje i můj osobní problém s Lubomírem Lipským, kterého obecně snesu jen málokdy. Nemluvě o Janu Skopečkovi, jehož permanentně patetický kukuč je směšný. Takže, až příště budu někde číst "legendární", zbystřím. Protože Tři chlapi v chalupě jsou dokladem toho, že i legenda může být pěkná sračka. Takže za kouknutí stojí snad jen coby dokument doby a doklad faktu, že i Míla Myslíková a Helena Růžičková byly mladé a štíhlé. ()
Naprosto schematická celovečerní odnož prostoduchého agitačního seriálu z úsvitu Československé televize. Z dnešního pohledu je zajímavý snad jen historicky - jednak jako hraná ukázka kdysi živě produkovaného ,,legendárního" seriálu, z něhož se dnes v archivu zachovalo jen malé torzo (pouze několik dílů), druhak coby svědek převratné doby počátku 60. let, kdy pomalu končila dekáda budovatelské schematické tvorby plně svázané cenzurou a systémem schvalovací mašinerie, Tři chlapi v chalupě již zjevně chtějí mnohé kritizovat, i když ústa mají postavy seriálu stále ještě víceméně zacpaná. ,,Jsem jak Československá tisková kancelář. Taky s křížkem po funuse." ()
Když se na to díváte pozorně nemohlo vám uniknout že je tam několikeré narážení a dokonce i zesměšňování tehdejšího režimu.. Ano, máte pravdu že je to budovatelský film kde hlavní zápletkou je soutěž v hromadění kompostu ale dnes právě tenhle fakt přidává filmu na vtipnosti.. A ani těm hercům nevěřím že to hrajou s vážnou tváří já tam z toho zkrátka cítím ten povznes a zachycení absurdity tehdejší doby.... Třeba mě za to i zlinčujte... ()
Režisér a scénárista by bezesporu zasloužili medaili za statečnost, protože vystavět celý příběh kolem kupy kompostu by se neodvážila ani největší esa holyvůdu. Bohužel se potvrdilo ono staré dobré pořekadlo, že z hnoje bič neupleteš. Děda Potůček občas zazářil, zvláště se povedlo jeho "zemedelci" po vzoru našeho třetího dělnického prezidenta a "vždyť už je to hotový... jenom to potřebuje ještě trochu dodělat!". Také vrcholná scéna v hlavní roli s kohoutkem a "naším předsedou, na kterýho je spoleh" neměla chybu. A v souvislosti s tímto filmem mi pořád vrtá hlavou, o dnešku se říká, že se vše zrychluje, člověk předčasně dospívá a tak... a přitom Lipský měl svého syna Skopečka ve dvou!! letech a ten syn zase v sedmi letech svého syna, Trojana. Mně napadá jediné vysvětlení, že ve dvacátých letech Země kroužila kolem Slunce daleko pomalejc, takže tehdejší rok trval dnešních několik let. ()
Reklama