Místo v houfu

Kvalitně zpracovaný povídkový film s vynikajícími herci a rozsáhlým komparzem. 1. povídka - Jak se kalí ocel: Kontrast chlapce lebedícího si na koupališti s jeho následným povoláním pro službu režimu. Počáteční zápal střídá nedůvěra a nakonec odpor, poeticky vyjádřený psaním po zdech za zády pochůzkáře. Dobře vystavěný děj, který však působí až příliš dobově a v dnešní době působí úsměvně i v místech, kde to asi satira být neměla. 2. povídka - Místo: Na chmelové brigádě se student František nejprve setkává s odporem dominantní party. Končí u chlapce, který se snaží svou ctižádostí získat obdiv svých nadřízených, za což je nenáviděn u svých vrstevníků. František se snaží vmísit do dominantní party provokativním chováním vůči nadřízeným a celému táboru. Jednou večer potkává dívku a něco mezi nimi proběhne. František se dostává do dominantní party a opět se mění jeho chování. Tato povídka se mi líbila asi nejméně, provokativní chování Františka je sice Ladislavem Potměšilem dobře zahráno, ale není podloženo dostatečnou motivací. Chování dívky je také podivné, stejně jako většiny postav. Nejzajímavější částí je poetická jízda s balonkem na kolotoči v půlnoční tmě a následné prostřelení balónku v nocležárně. 3. povídka - Optimista (režie Václav Krška): Brigádník přijíždí do vesnice. Setkává s místními lidmi a dívkami. Chová se trochu jako intelektuál. Nezapadá sem. Pracuje u místního dominantního muže a flirtuje s dívkami, z nichž jedna má pletky i s jeho nadřízeným. Celé rozčleněno do obrazů, které pracují s jistým tajemstvím a neurčitostí. Spoustu charakterových vlastností přičte okolí brigádníkovi a on přikyvuje, aby pak v úplném závěru již mimo vesnici ukázal svou skutečnou tvář. Velmi zajímavá povídka s nádherným vyústěním. *** Ve zkratce: Mládež obrazem doby. (26.03.2011)

Ze semínek let plácků, s rýhou prvních vlaštovek. Let ptáků v hejnu nad různými polnostmi. Přistání na  stanovištích rozfoukaných lidských situací. Nechť se pamětí přemostí. "Zazimované"  plody zrání, sklizeň pocitů, na věk pak. Uprostřed  místnosti "tvých" bytostí. Hrou na harfu odrostlých poupat. Ujasní stopy výletních pout slunce, sena... (20.02.2024)

Zajímavý pohled na téma mládež počátku šedesátých let. Nejvíc jsem se pobavil u "rebelského" gesta hlavního hrdiny první povídky, když nenápadně (aby ho neviděl nedaleko stojící příslušník SNB) píše postupně po jednotlivých písmenkách na stěny různých domů slovo HOVNO. A k tomu hraje dramatická muzika... (28.02.2005)

První povídka: Neuvěřitelná ptákovina o agitaci mezi pracujícími družstevníky, že se nemají flákat, ale pořádně dělat. Hašek: sakrování a krucifixování. Nicméně začátek není špatný. Pěkná hudba, povedená atmosféra rozpáleného Pelhřimova a jako bonus originální verze Kytice. Ve druhé povídce předvede Potměšil své skvělé pohybové dovednosti. Dobrý Pleskot jako učitel na chmelové brigádě. Třetí povídka s famózním výkonem mladého Vyskočila. Krásný závěr. Symbolika: 17:24 – kino vesmír; 57:17 – Potměšil – one eye symbolism; 1:05:55 – vesmír podruhé; 1:21:06 – skrytá ruka; Vyskočil: „Šel jsem nahoru po ohromném schodišti.“ // „Jestlipak už někdo spočítal hvězdy?“ „No, na každý je přibitej evidenční lístek.“ Žalm 147:4 (Jahve) Sčítá počet hvězd, všem dává jména. (17.06.2023)

Panenkomarjá, to je řevu a k tomu ještě tuny přiblblých nápěvů a jiné nanervyjdoucí hudby. Myslím, že i v šedesátých letech v ČSSR žila mládež poněkud jinak, než jak se nám to tady snaží formou dekadentní "nové vlny" předvádět víceméně anti-rudý vyvrhel, scénárista Antonín Máša. Že mu trojice dosti významných režisérů čs.kina skočí na lep, je též s podivem. Ale asi viděli ve scénáři něco jiného než vidím já. Lidé jsou různé...Velmi hezký pohled na mladého Potměšila a úplně mě uchvátil mladý Vyskočil svým mládím a kouzelným přirozeným hereckým projevem. Za oba jedna hvězda! (09.01.2022)