Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Povídkový diptych z prostředí základní vojenské služby, konfrontující se smyslem pro absurditu všednodennosti, sny a touhy sotva dospělých mladých mužů s realitou socialistické armády. Film, který byl doma vítán jako antimilitaristický, zatímco západní levice jej kritizovala za oslavu vojenství. (BUD-SFIS)

Recenzie (62)

anais 

všetky recenzie používateľa

Skvělý film. Jedná se spíš o sled scének situovaných na vojnu. První ze dvou povídek se odehrává při vyjížďce dvou vojáků do města. Je pro ně těžké navázat kontakt a tak se jim uleví, když se můžou vrátit do kasáren. Je to příjemný malý příběh o navázání přátelství. A jednu z vedlejších postav hraje Václav Havel! Druhá povídka vypráví o vojenské taneční zábavě. Mnoho vtipných momentů dnes vyplývá z kontrastu dnešní zestárlé podoby představitelů s tehdejším mladistvou vyjeveností (Vyskočil, Štěpánek...). Nechápu, proč se průměrné komedie typu Copak je to za vojáka pořád vysílají a přitom o existenci takhle hezkého filmu má současný divák mizivou představu. ()

dwi 

všetky recenzie používateľa

Pavel Juráček vytvořil neskutečně prázdný film, ať už ve smyslu dějovém, emocionálním či výrazovém. V první povídce – Achillovy paty – líčí putování dvou vojáků do nemocnice v Plzni a zpět. Zbytečné dialogy střídají ještě zbytečnější záběry. Narace je zde potlačena na minimum, tudíž nám nezbývá nic jiného, než pasivně koukat na sled náhodně poslepovaných událostí. Pocit odosobněnosti, neschopnosti navázat komunikaci, jde přeci jenom vyjádřit lépe. V druhé části – Každý mladý muž – režisér zabíhá do cvičení vojenské jednotky. Zde roztříštěnost jednotlivých epizod ještě více prohlubuje. Humorně snad můžou působit scény vojenského cvičení, ale to je přeci jen na Pavla Juráčka trochu málo. Jednotlivé promluvy mezi postavami drží pohromadě samotné prostředí armády a plánování taneční zábavy. Zamýšlená závěrečná humornost, nebo alespoň jakési tragikomické vyznění, nepůsobí nijak. ()

Reklama

Enšpígl 

všetky recenzie používateľa

Dle zdejších komentářů asi žiju na jiný planetě, ale mám ze to, že i absurdita má dávat nějaký smysl. Z několika mála vtipných momentů ( vojín Hanzlík a jeho žádost aby se nestřílelo, že ho z toho bolej uši ) si fakt na prdel nesednu. A dávat filmu pět hvězdiček jen proto že ho točí Juráček jak píše kolega uživatel kobejn, to je snad ještě absurdnější než tohle černobílý dvoupovídkový nic. První povídka se odehrává v atmosféře všeobecného koukání. Já jsem seděl a koukal na to, jak Landovský s Vyskočilem seděj a koukaj v lepším, akčnějším případě choděj a koukaj. Jediný co v první povídce stojí za zmíňku je epizodní role mladého Václava Havla v roli pacienta v nemocnci. Opravdu líp už jsem večer strávit nemohl, kam se hrabe sex nebo zatloukání hřebíků do vosího hnízda, koukat se na lidi jak se koukaj, tomu já říkám správnej odvaz pro sobotní večery. Druhá povídka ukazovala naší armádu v takovým stavu, že by jí ve válce porazilo i sdružení přátel včelky Máji. ()

Šandík 

všetky recenzie používateľa

Asi v hodnocení nadsazuji, ale Juráčkův film "Každý mladý muž" je dle mého formálně dokonalým filmovým dílem, řadícím se k tomu nejlepšímu z tzv. "České nové filmové vlny". Příčinou nízkého hodnocení zde na ČSFD je snad fakt, že velká část uživatelů nikdy neprodělala základní vojenskou službu, notabene ne v době socialismu, a potom pochopitelně obecná nechuť zdejšího, po výtce mainstreamového publika k artovějším filmovým počinům, související snad s jeho (ne)schopností vnímat a přemýšlet... První, čím film vnímavého diváka zaujme, je nepochybně jeho výtvarně podmanivá kamera, pečlivě komponující zdánlivě nehledaný a reportážně "úderný" záběr, který také dosyta prokresluje světlem či naopak širokou paletou polostínů. Už kvůli kameře samotné toto dílo rozhodně stojí za vidění. Samozřejmě nejen kvůli ní... Zdánlivá náhodnost a námětová neutříděnost obou povídek má ve skutečnosti hluboce promyšlenou osnovu. Existují totiž pouze dvě věci, které neustále zaměstnávají mysl vojáka v základní vojenské službě: 1) "svobodný" svět mimo kasárna a 2) ženy. Obojího se "obětem" ZVS zoufale nedostává a právě proto se snaží, pochopitelně také často poměrně zoufale, obojí vyhledávat. Zmiňovaná absurdnost, v první povídce vskutku téměř surreálná, ve druhé spíše tragikomická, pochopitelně pramení především z nenormálnosti situace, do níž se mladý muž v období základní vojenské služby dostává. Přes zdánlivou nehledanost jednotlivých záběrů je Juráček, jako citlivý pozorovatel, samozřejmě pečlivě vybírá a už tímto výběrem k absurditě podvědomě směřuje... Všednodenní banalita "hry na vojáky" se zde propojuje s banalitou "světa mimo", aby v důsledku podtrhly nenormálnost a vyšinutost "kasárenského" života a světa. V tom je mimochodem nepochybně přítomna i velká dávka pacifismu... Není pochyb o tom, že zde režisér "zhmotnil" vlastní pocity a dojmy z absolvování ZVS. Některé scény by ostatně snad ani nebylo možné vymyslet "od zeleného stolu", ale musely být v nějaké formě zažity či alespoň odposlechnuty z vyprávění jiných... Tím vším film nejen zapadá do okruhu filmů "České nové filmové vlny" jako její důstojný reprezentant, ale dokonce se řadí k jejím nejlepším dílům, jakými jsou především filmy Ivana Passera (Intimní osvětlení) a Miloše Formana (Černý Petr, Kdyby ty muziky nebyly, Konkurz, Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko). Celkový dojem: 90% Zajímavé kometáře: Erw, Jonatthan ()

troufalka 

všetky recenzie používateľa

"Když na mě je to strašně vidět." "Co je na vás vidět?" " Já ještě nemám přísahu, soudruhu svobodníku. To ještě nesmím mezi lidi."                                                                                                                                                                   Pokud se při titulní písni samy od sebe postavíte do pozoru a ve tváři se objeví hrdost a mužné odhodlání, ručka se natáhne směrem k ovladači a palec pututje na tlačítko OFF, vyčkejte až se mihne v titulcích jméno scénáristy a režiséra celého spektáklu. Pavel Juráček neměl moc příležitostí k vlastní tvorbě, ale těch pár snímků, které natočil si pozornost určitě zaslouží. Zatímco první povídka se nese v poklidném tempu a vypraví spíš kamerou, druhá je celá vystěvěna na absurdních situacích a úžasných hláškách. Co slovo to perla. Děti za okny, záběry jedoucích tanků, rozlité mléko, kytky ve váze...                 "Jak vyúčtuju starýho koně?" "Rána z děla stojí víc."                                                                                                     Zajímavé komentáře: Šandík, Madadajo, Erw Zcela mimo mísu: mortak, YURAyura, Karlos80 ()

Galéria (7)

Zaujímavosti (7)

  • Původním kameramanem filmu měl být Jiří Vojta, který však velkou řadu scén přeexponoval, jelikož byl zvyklý pracovat pouze s barevným Orwo materiálem, zatímco Juráček si přál natáčet film černobíle kvůli zvýšenému pocitu autenticity. Výsledkem tohoto incidentu usedl za kameru Ivan Šlapeta, který panu Vojtovi dělal švenka a který tak získal svojí první příležitost natočit film z pozice kameramana. zdroj: (Zdroj: Rozhovor s Luďkem Nešlehou a Juráčkovy deníky) (sakuL_)
  • Film se točil v autentických exteriérech i interiérech, většina filmu se točila v Plzni, avšak s jedinou vyjímkou, a to jsou vojenská kasárna – ta stála ve Vimperku. (sator)
  • Ve filmu se mihne také Václav Havel, který byl vzhledem ke svému ráčkování předabován. (Redyx111)

Reklama

Reklama