Dlubal David

Pro mě je to jednoznačně ZÁBRANSKého nejlepší film. Zároveň se jedná o první film, který jsem od tohoto tvůrce viděl. Nevím už kdy to bylo, ale byl jsem ještě kluk a tehdy jsem nemohl plně docenit kvalitu tohoto filmového díla. (■) Motiv dvou diametrálně rozdílných bratrů, který je zde více než dobře použit, se částečně přesouvá i do zatím posledního filmu: Vánoční hvězda (2012). (■) Téměř celým filmem se nese těžkopádný obraz rozdílnosti světů, ve kterých oba bratři žijí. Dan je rozjívený, marnotratný, bez smyslu pro zodpovědnost, má tak trochu ručičky dozadu, rád se předvádí a neštítí se ani lecjakých nečestných aktivit. Naproti tomu Bóža je pracovitý a čestný introvertní dobračisko. Na jakýkoliv problém se dívá s nadhledem a klidem. A chce-li někomu domluvit, činí tak veskrze beze slov (především Danovi), pohledem do vašich očí, kdy máte pocit, že vám vidí až do do samotné duše a vy jako psisko vědomo si svého špatného chování, stáhnete ocas a tiše odkráčíte stranou. (■) Režisérsky i herecky se jedná o velmi zdařilé dílo. (■) Vždy, když se Jiří SCHMITZER alias Dan zadíval těma svýma uhrančivýma očima, tak jsem si vybavil Umrlce z Kytice (2000). (■■■) (R) [95/100]. ▪ (K) [92/100]. ▪ (V) [90/100]. ▪ (H) Ondřej VETCHÝ [92/100]. Jiří SCHMITZER [95/100]. Ivana VELICHOVÁ [80/100]. (■) (♫) [66/100]. (■) (E) Vánoční hvězda (2012) ● Kytice (2000) ● Dívka s mušlí (1980) ● Pozdní léto (1974). (■■■) (Č) 2 (■) (1) {1989~1993; Doma.}; (v původním znění). [89/100]. ▪ (N) {Úterý, 6-X-2015; 09:51; Doma; PC.}; 720 x 544p; ))(( (v původním znění). [95/100]. (■■■) (csfd) BDMarty007 ● papyrosaurus ● mustafa ● Flakotaso ● mchnk ● dopitak. (■■■) (C) [92/100].

■ Na film jsem se vydal z domova co možná nejpozději, abych zbytečně nečekal v předsálí jak trubka. Už když jsem se blížil k budově kina, tak při pohledu na náctileté slečny, jsem pojal podezření, že tento film asi nebude úplně moje krevní skupina a ani sklenka nealkoholického nápoje. Ale což, už jsem se rozhodl, že na to půjdu, a tak prostě půjdu... ■ Za dvě minuty má začít projekce filmu, jak jsem zjistil při pohledu na svou Lumii, a tak přidávám do kroku a procházím hlavním vchodem a rovnou k pokladně, kde sedí mladá slečna. Ještě se porozhlédnu, uf, to je babinec, ale což, vstupenku jsem si již zakoupil; tak, jak mám ve zvyku, do poslední řady. Jdu ke vchodu do sálu, kde již stojí s úsměvem na tváři slečna, která odtrhává kontrolní útržek. Po výměně pozdravů a dalšího úsměvu jsem se již konečně jal jíti do sálu samotného. Osamělým vpřed krokem vydávám se na toto malé dobrodružství. ■ Přicházím ke schůdkům a zjišťuji, že na první pohled jsem tu jediný muž (na konci jsem však zjistil, že tam byl i jeden mladík, ale stoprocentně si tím jist nejsem.) a zběžným odhadem je tu v sále věkový průměr 15 let. Co naplat, když už jsem si to vymyslel, tak to i udělám, děj se co děj. Pomalu vyšlápnu schody až k poslední řadě, abych za zády slyšel chichotání a promýšlím, jak se dostat co nejefektivněji ke svému zaplacenému sedadlu a nedošel nijaké úhony. ■ Se slovy: "Dovolíte, prosím." jsem se došoural až ke svému sedadlu číslo 20, pomalu se do něj sesunul a jal se vypnout zvuk na svém telefonu. Pomalu jsem spočítal malé skupinky a zpozoroval, že u vchodu do sálu je další malá skupinka slečen, které se právě chystají ke schodišti a bylo na nich vidět, že si zřejmě promýšlejí, kam si maj sednout. Nakonec přišli ještě 2 hodně mladé slečny a ty si sedly přímo přede mě. Takže suma sumárum: 31 lidí. ■ Zhasnou světla, slečna uvaděčka zatáhne černý závěs a začínají trailery. Docházím k závěru, že jsem v sále opravdu jediný muž, ale v tu chvíli bych za to ruku do ohně nedal, neboť dnes u omladiny na první pohled rozlišit k jakému živočišnému druhu patří, zda k mužům či ženám, je leckdy velmi, velmi těžké. ■ Po 3 trailerech a reklamách následují další trailery, které počítat již není v mých silách a měl jsem skutečně 106 chutí vstát a odejít, protože tohle už je na mě prostě dost. Nakonec jsem to protrpěl až k důležitému upozornění, kde jsem se dozvěděl, že filmové pirátství je zločin a tyto nezbedníky v sále nemáme tolerovat. Bílý text na černém pozadí byl zobrazen cca 45 sekund a byl od počátku až do konce doprovázen slabým vrstveným chichotáním a přibližně v polovině i dvěma slečnami, které se regulérně a de facto nahlas tomuto smály. ■ ■ ■ Nyní již konečně přichází ten vytoužený okamžik a začíná film Paper Towns. Slečna uvaděčka usedne na krajní sedadlo někde v prvních 5 řadách. ■ Děj začíná vyprávěním hlavního hrdiny Quentina, který nám popisuje svůj nudný dosavadní život v nudném americkém městečku. Zatím mě film ničím neupoutal a měl jsem obavy že ani neupoutá a cca prvních 15 minut jsem nabyl přesvědčení, že pro tento film nejsem cílová divácká skupina. Na první pohled jsem v sále s největší pravděpodobností vypadal jako pedofil vyhlížející si svou budoucí oběť. Když jsem se porozhlédl po hloučcích před sebou, tak některé slečny a dívky byly mladší i o 20 let. Cítil jsem se podobně, jako když jsem před x lety po mnoha letech byl po ukecání na koncertě Jaksi Taksi a přede mnou, za mnou, nalevo od mě, napravo ode mě, všude náctiletá děvčata. Tu holky z gymplu, tu z pajďáku a támhle kámoš, co je ještě o 15 let starší nežli já... ■ Z těch tří kamarádů mi byl sympatický pouze hlavní hrdina, jinak z ostatních kluků vůbec nikdo. Z počátku se mi neustále vybavoval film American Pie, který u nás běžel pod vnadivým názvem: "Prci, prci, prcičky". ■ Mystérium okolo postavy Margo, které jsem si myslel, že bude nosnou linkou celého příběhu a kvůli kterému jsem na tento film také do kina šel, bylo bohužel na můj vkus málo mysteriózní a navíc, jak samotná postava Margo, tak i její představitelka Cara DELEVINGNE mi byly obě nesympatické a jaksi jsem nechápal, co na ní ostatní vidí... ■ Když Quentina najednou v noci navštíví Margo, tak konečně děj dostává nějakou šťávu a u pár scén mi byl i vykouzlen úsměv na rtech, ale žádná pro mne nebyla natolik zábavná či vtipná, abych se i opravdu zasmál. Quentin je zde vyobrazen jako takový víceméně více než méně ňouma, který, jak je již od samého počátku více než jasné, je zamilován do Margo, ale ne a ne s tím něco udělat či něco skutečně změnit. Má takový tuctový plán, že půjde na vysokou, pak si najde slušné zaměstnání, potká konečně ženu, která jej bude milovat, usadí se ve slušném domě a založí rodinu, tečka. Prostě nuda. Teprve toho osudného večera s Margo, kdy spolu prožijí 9 dobrodružství, Quentin dojde k rozhodnutí, že od zítřka se vše změní... Ono se opravdu vše změní, ale bohužel úplně jinak, než si Q myslel... ■ Po několika dnech počíná pátračka a Q zprvu sám a posléze i se svými kamarády hledá stopy, které po sobě Margo zanechala a právě tady mě film začal bavit, nesl se spíše v komediálním duchu, ale to nebylo vůbec na škodu. Když Q společně s Benem a Radarem vstupují do staré opuštěné budovy daleko za městem, kde dříve byl obchod s turistickým zbožím a suvenýry, tak film začíná dostávat grády. Pak když se k nim přidává i Lacey, hraje ji Halston SAGE(ová), mimochodem jediná ženská postava, která mi byla sympatická, tak se děj filmu obrací jiným směrem a osazenstvo se rozhoduje, že se vydá do "Papírového města". Posléze se k nim ještě přidá Angela - Radarovo děvče, a vydáváme se na Road Movie do oblasti New York / Seattle. ■ Tvůrci si neodpustili několik scén typických z filmů pro mládež: např. házení šavle na večírku nebo čůrání do plechovky, respektive plechovek při cestě autem. Když naši cestovatelé narychlo zastaví u benzinky, tak každý má svůj jasně definovaný úkol a mají pouze 6 minut, aby vše na pumpě stihli a poté, co jeden z nich zatroubí v autě, mají 10 sekund na to, aby doběhli do auta a rychle naskočili a pokračovali ve svém dobrodružství. Zde se musím na chviličku zastavit. Když naši výletníci doběhli k pokladně, kde stál za kasou mladý pumpař, třetina divaček v kině se vytřeštila a druhá třetina rozněžnila, z tohoto jsem dedukoval, že je na plátně zřejmě nějaká serebrita pro teenagery, ale nijak jsem tomu nevěnoval pozornost, jen z mé levé strany jsem polohlasem zaslechl něco v tom smyslu, že tomu dotyčná nemůže uvěřit, že se zde ON objevil... ■ Docela jsem se bavil, pár scén mě i pobavilo, ale ruku na srdce, nebyla tam žádná, která by mě donutila se opravdu a nahlas zasmát, přesně tak, jak se ozývalo mnohokráte z různých koutů kinosálu během celého promítání. Chvílemi jsem se nudil a sám sebe přistihl, jak pohledem bloumám mimo plátno. ■ Jestliže jsem u filmu Terminator: Genisys, na kterém jsem nedávno byl, prvních cca 5-8 minut byl rušen diváky, když neustále šustili sáčky a otevírali nápoje a něco chroupali, tak u tohoto filmu jsem byl rušen diváky, respektive divačkami v průběhu celého filmu. Bylo to ovšem tím, že u TG jsem se zabral natolik do děje, že mě až do konce nikdo rušit nemohl, zde tomu tak jednoduše nebylo, poněvadž film měl dost slabých a hluchých míst, kdy jsem si chctě nechtě všímal toho, jak tu jedna na telefonu sleduje stav na facebooku, tu jedna čučí kolik už je hodin, tu jedna otevírá sáček s brambůrky, tu druhá pije tmavý sycený slazený nealkoholický nápoj nejmenované značky, tu další dojídá druhou oplatku a nabízí další kamarádce sedící vedle ní... V jedné chvíli, trvající cca 1,5 min jsem slyšel rozbalování a chroupání bez přestání v pravidelném rytmu nalevo od sebe, vpředu před sebou, napravo před sebou; a říkám si, zda mi to ještě stále stojí za to, abych chodil do kina... Později, mnohem později, večer, jsem si uvědomil, že spadám asi už do té kategorie "stará škola", protože já chodím do kina na film a ne na svačinu, bohužel jsem již dnes v menšině, protože z toho, co jsem vypozoroval, tak ten takzvaný americký způsob, kdy si na klín dám škatuli s popkornem, přichlemtávám limonádu a zazdím to čokoládou, je realitou dneška... ■ Když se naši výletníci již blížili k "Papírovému městu", tak slečna uvaděčka odběhla ze sálu a již se na projekci nevrátila. [SPOILER] Když Q v "Papírovém městě", které má mít nově 1 obyvatele, Margo nenašel, byl to druhý smutný moment ve filmu, první byl, když spolu Quentin a Margo ještě jako děti našli na ulici u stromu mrtvého muže, hned z počátku filmu a třetí a pro mnohé romantiky nejsmutnější chvíle přijde, když Q náhle ve vedlejším městečku, v tom opravdovém, zahlédne Margo, jak jde po ulici před budovou, ve které právě Q stojí a kupuje si jízdenku na autobus. [/SPOILER] ■ Jedna myšlenka mi ke konci filmu vyvstala v mysli, je to sice otřepaná fráze a klišé, ale přesně to jsem si z tohoto filmu odnesl: "I cesta může být cíl." ■ Po maturitním plese, který proběhl tak trochu jinak, než si všichni přáli, si uvědomíš, že doba, kdy Tě na střední škole spousta věcí štvala, byla vlastně dobou de facto pohodovou, protožes nemusel do hloubky přemýšlet o tom, co přinese budoucnost, mohl sis s kamarády a přáteli zadovádět a provádět různé skopičiny a nedomýšlet jejich důsledky... ■ Co napsat na závěr? Film jsem se snažil vnímat a posléze hodnotit především pozitivně, jinak by můj verdikt zněl jinak. Tak tedy: mohlo to být horší, ale mohlo to být i lepší. ■ ■ ■ ⁞ [77/100]. ■ ‖ [88/100]. ■ ↨ [69/100]. ■ ― Nat WOLFF [79/100] ● Cara DELEVINGNE [50/100] ● Austin ABRAMS [69/100] ● Halston SAGE [77/100]. ■ ♫ [69/100]. ■ ∩ ● American Pie (1999) ● Virgin Suicides (1999) ● Bare Bea (2004) ● Saekjeuk shigong (Sex Is Zero) (2002) ● Samotáři (2000) ● Terminator: Genisys (2015). ■ № 1x. ■ ● 1)) {Čtvrtek, 23-VII-2015; 19:24; Kino KOSMOS Most, sál MAXI; řada: 17 (poslední), sedadlo: 20; 31 + 1 lidí v sále.}; [66/100]; PůvZn_CZtit. ● N)) {Čtvrtek, 23-VII-2015; 19:24; Kino KOSMOS Most, sál MAXI; řada: 17 (poslední), sedadlo: 20; 31 + 1 lidí v sále.}; [66/100]; PůvZn_CZtit. ■ ↘ Vxxx ● Borrtex ● readan. ■ » [66/100] « ■ * EDIT: [28-VII-2015] Přidán odkaz.

Upřímně,... odpad nebo 5*? Celkově jsem spíše spokojen, ale nezastírám, že jsem měl několikrát smíšené pocity. Musím si to nechat uležet v hlavě a teprve až si to vše srovnám, tak napíšu komentář...

■ Poslední film, na kterém jsem byl v dnes již neexistujícím mosteckém MINIkině. ■ Bylo před vánoci roku 2008, dozvěděl jsem se, že u nás bude promítán film Tôkyô a byl řádně natěšen. Pln očekávání jsem bleskurychle zakoupil u mladé paní u kasy lístek a jal se jej použít. Naběhl jsem do klaustrofobního sálu a usedl do poslední řady, na sedadlo vprostřed. Netrpělivě jsem očekával kolik že to přijde milovníků filmového klubu. Po chvíli dorazil mladík, který si sedl kamsi do první poloviny nebo spíše třetiny sálu. Paní od kasy, která byla zároveň uvaděčkou, stála u vchodu do sálu; na chvíli se v chodbičce objevil pan promítač, a pak už se světla ztlumila a já zjistil, že jsme tu celkem 4. Já, mladík v popředí, mladá paní uvaděčka a pan promítač. Uvaděčka zavřela dveře a odešla a pan promítač se tam v chodbičce asi ještě dvakrát mihnul. ■ Začala projekce, já se jen chvilku podivil, že tu asi teda budem jen 2, pak už následovaly téměř dvě hodiny filmového blaha. ■ Z několika recenzí a komentářů, které jsem si pročítal poslední tři dny před návštěvou kina, jsem věděl do čeho jdu, ale že to bude takové žůžo, tak to jsem věru nečekal. Ani na moment jsem se nenudil a jindy tolik mnou haněná sedadla, si ten den nevyslechla ani jediné slůvko stran jejich pohodlnosti. ■ SEAGALovu dceru, Ayako FUJITANI, jsem vůbec neznal, byla mi velmi sympatická. Naopak Satoshi TSUMABUKI, kterého jsem viděl již ve více filmem a který mi přišel zajímavý, tak zde byl takový neslaný/nemastný, téměř až sterilní. Samozřejmě, že role byla napsána tak, jak byla napsána, ale i tak bych si představoval malinko více prostoru pro jeho postavu. ■ ■ ■ ● INTERIOR DESIGN [95/100] - Hloubavé, surrealistické, příjemně osvěžující. ● MERDE [90/100] - Syrové, ultrasurrealistické, přemýšlivé. ● SHAKING TÔKYÔ [95/100] - Romantické, lehounce surrealistické, otakuistické. ■ Z hlediska dějového se mi nejvíce líbil první film: VNITŘNÍ DESIGN. Z hlediska uměleckého nejvíce druhý film: HOVNO. Z hlediska lyricko-epické audiovizuální narace film třetí: TŘESOUCÍ SE TÔKYÔ. ■ První - nejvíce japonská, respektive nejvíce stravitelná cizinci. Druhý - i přes svou nesrozumitelnost je nejvíce srozumitelný. Třetí - dívající se na současné postindustriální Japonsko zevnitř a zároveň skrze bambusové stěny vyhlížející ven na další a další stěny, které ohraničují další a další stěny, které ohraničují další a další stěny. ■ ■ ■ Když k mému velkému překvapení, po avízu, že by v ČR tento trojfilm mohl být vydán, vydán opravdu byl, tak hned v den, kdy se začal prodávat jsem běžel pro jeden kousek. DVDéčko bylo hezky zabaleno a celkový design byl dobře zpracován. Večer jsem si placku přehrál a začal koketovat s myšlenkou, že bych si zkusil přehrát filmík s českou jazykovou stopou, která se na DVD nacházela. Několik dní jsem odolával, pak jsem ale podlehl. Bohužel musím konstatovat, že ač mám dabérku a herečku Jitku JEŽKOVOU rád, tak k Ayako FUJITANI se její hlas absolutně nehodil a zbytek osazenstva byl jen studená krupicová kaše v naťuklém talíři. S dabingem jsem to fakt nedal a po několika minutách jsem to stopnul a podívanou ukončil. ■ Zařekl jsem se, že jestliže uvidím nějaký japonský snímek poprvé v původním znění, tak s dabingem si jej rozhodně dobrovolně nepustím. Výjimku jsem udělal, když u nás začala vycházet DVD s MIYAZAKIho tvorbou, ale pln rozhořčení a žluči až v nose, nechal jsem tohoto experimentování s mými psychickými silami, a definitivně se rozhodl přijímat hodokvas filmového štábu ve znění, v jakém byl vytvořen. ■ ■ ■ DVD jsem daroval kamarádovi, který sice sjíždí téměř výhradně horory a to zejména ty americké, ale i tak byl velmi rád. Když jsme se viděli příště, tak ještě jednou děkoval, že si mohl trochu rozšířit filmový rozhled a byl nadšený nejvíce z filmu prostředního - z HOVNA. ■ ■ ■ ■ ⁞ [97/100]. ■ ‖ [95/100]. ■ ↨ [95/100]. ■ ― ● Ayako FUJITANI [97/100]. ● Satoshi TSUMABUKI [80/100]. ● Ayumi ITÔ [88/100]. ● Denis LAVANT [95/100]. ● Jean-François BALMER [95/100]. ● Teruyuki KAGAWA [95/100]. ● Yû AOI [88/100]. ■ ♫ [86/100]. ■ ∩ ● Stupeur et tremblements (Fear and Trembling) (2003) ● The Ramen Girl (2008) ● Stratosphere Girl (2004) ● Lost in Translation (2003) ● Kirschblüten - Hanami (Cherry Blossoms) (2008) ● Tôkyô Eyes (1998) ● Tôkyô monogatari (1953) ● Tôkyô tawâ ~ Okan to boku to, tokidoki, oton (2007) ● Japanese Story (2003). ■ № 2x. ● 1) {2008; Kino KOSMOS Most, sál MINI; řada: poslední, sedadlo: vprostřed; 2 diváci v celém sále.}; [97/100]; PůvZn_CZtit. ● 2) {2009; Doma; PC.}; [95/100]; ϿϾ; PůvZn_CZtit. ■ ‡) {2009; Doma; PC.}; [95/100]; ϿϾ; PůvZn_CZtit. ■ ↘ ● rawen ● Kaferano ● blackJag ● Dellylah ● spacylemon ● Tanner ● elishia ● ikilledjenny ● Bernhardiner ● Tsuki ■ » [96/100] «

■ ∞ Rozhodně to pro mne bylo příjemné překvapení. ■ Původně jsem na tento film chtěl jít do kina, když se promítal u nás ve městě, ale kvůli práci jsem nemohl. Včera pozdě večer jsem se k němu konečně dostal, samozřejmě to není takový zážitek jako v kině, ale na druhou stranu mě nikdo nerušil popcornem, brambůrky, sušenkami, vzlyky a mlaskáním mileneckých dvojic nebo například neustálým rozsvěcením displaye chytrého telefonu apod., což fakt nemám rád a mnohdy mě to dost ruší. ■ Za poslední roky je toto jeden z mála sci-fi filmů, u kterého jsem se vůbec nenudil a to ani na chvíli a byl jsem moc rád, že z toho nebyl jen další Avatar (2009) nebo Prometheus (2012), které mě tolik zklamaly... ■ ■ ■ Dlouho jsem se zabýval astrofyzikou, samozřejmě jen jako laik a hodně spíše v rámci populární fyziky než edukativně, ale i tak jsem ze svého nejbližšího a blízkého okolí mohl v této rovině mluvit jen se dvěma lidmi, ostatní si zpravidla nevěřícně klepali na čelo nebo kroutili hlavou či se prostě o tomto tématu vůbec nechtěli bavit. Často jsem také slýchával, jak je možné, že se zajímám o astrofyziku a kvantovou mechaniku, když se zabývám filosofií a religionistikou nebo jak je možné, že mě baví obory informační a telekomunikační technologie, výpočetní technika, robotika a kybernetika, když se ve volném čase věnuji rozvoji duchovního života a oblastem filosoficko-náboženským, jako buddhismus, džinismus, šintoismus, pohanské rituály atd. Na toto nejsou jednoduché odpovědi a kdybych zde měl popisovat vše, co mi běží hlavou a snažil se to pomocí slov zaznamenat, tak nejenže by ten referát byl hodně dlouhý, ale myslím, že i velmi nesrozumitelný... A proč to celé tady rozepisuji? Inu, pár přesně takto na první pohled nesourodých věcí k zamyšlení jsem právě v tomto sci-fi nalezl. Mám takový silný pocit, že právě tento film patří k těm, ve kterých si každý alespoň trochu otevřený člověk může najít ten svůj kousek skládačky. ■ Ve filmu je několik opravdu silných scén, ale nejvíce mi utkvěla [SPOILER] když se COOPER a BRAND(ová) a CASE s Rangerem vrátí z planety, odkud vysílala signál profesorka MILLER(ová), na svou mateřskou loď a oni při rozhovoru s Romilly(em) zjistí, že během krátkého okamžiku, co byli na planetě, uběhlo přes 23 let (01:17:47)...[/SPOILER]. ■ ■ ■ ⁞ [95/100]. ■ ‖ [91/100]. ■ ↨ [92/100]. ■ ♫ [95/100]. ■ ■ ■ ∩ Contact (1997) /// Stargate (1994), Stargate SG-1 (1997) /// Kaze no tani no Naushika (1984), Rapyuta: nebeský zámek (1986) /// Солярис (Solaris) (1972), Solaris (2002) ////// Moon (2009) / Flatliners (1990) / Immortel (ad vitam) (2004) /// THX 1138 (1971), Vexille: 2077 Nihon sakoku (2007) /// Passengers (2008) / Avatar (2009), Prometheus (2012) ///////// 2001: A Space Odyssey (1968) / The Man from Earth (2007) / K-PAX (2001) / Mission to Mars (2000) / Red Planet (2000) /// Child 44 (Dítě číslo 44) (2015) /// Event Horizon (1997) / Gravity (2013) /// The Last Days on Mars (2013) ///////// Star Trek: The Next Generation (1987), Star Trek: Enterprise (2001), Star Trek: Voyager (1995), Star Trek: Deep Space Nine (1993), Babylon 5 (1994); Star Trek: The Original Series (1966) /// Lost in Space (1998) / The Sixth Sense (1999) / El Laberinto del Fauno (2006) / Armageddon (1998) / The Core (2003) /// Flightplan (2005) / Psi Factor: Chronicles of the Paranormal (1996) / The X-Files (1993) / The Outer Limits (1995) /// The Abyss (1989) ///////// Total Recall (1990) / WALL•E (2008) / Unbreakable (2000) / Andromeda (2000) /// Kôkaku kidôtai (1995) / Jûni kokuki (2002). ■ ■ ■ № 1x ⌂ [J], [D]; ϿϾ; [PC]; [PZ-CZ]; [1920x1080p; (16:9)]; [čtvrtek, 11-VI-2015; 00:02]. ■ ■ ■ ↔ ① [95/100]; [čtvrtek, 11-VI-2015; 00:02]. ‡ [95/100]; [čtvrtek, 11-VI-2015; 00:02]. ■ >>> [98/100]. ■

■ ∞ Nehodlám zde rozebírat historické nepřesnosti či takzvanou poplatnost době natáčení. Nejsem historik ani politolog. Nebudu ani rozebírat to, zda Mistr Jan HUS byl pouze reformátor či jeden z prvních českých revolucionářů... ■ Vím, co všechno bych sem mohl napsat, že tím či oním film není, ale pak by mi vlastně nezbylo nic, abych napsal, o čem tento film je. ■ Dnes jsem se na něj podíval po mnoha mnoha letech, protože si chci pustit Jan Hus (2015), a i když současnou českou/slovenskou tvorbu nesleduji, tak téma husitství je pro mne natolik silné, že pominu fakt, že většinu současných mladých českých/slovenských herců a hereček fakt nemusím, a mrknu na ten třídílný TV film na ivysílání.cz... ■ Film Jan Hus (1954) jsem viděl jako malý kluk, ale už se mi vůbec nevybavuje kde, kdy a s kým, prostě zhola nic, jen vím, že se mi to hodně líbilo, ale samozřejmě jinak, než když mám tu možnost vidět film teď, kdy jsem si životem musel, tak jako každý, vyšlapat tu svou cestičku klestím a křovisky a nasbíral cenné zkušenosti, které život uštědřuje... ■ Jako celek se mi film nesmírně líbil, jak režie, choreografie, kostýmy, tak dramaturgie a scénická hudba. Nepíšu/neříkám to často, ale toto je jeden z mála filmů, kde bych opravdu nic neměnil a neměl výhrady v podstatě k ničemu. ■ Od počátku až do konce jsem byl vtažen do děje a i když jsem samozřejmě věděl, jak film skončí, tak i přesto jsem v závěrečných minutách těžce dýchal. ■ Při některých scénách jsem slyšel, jak nahlas mi buší srdce, tak hluboce jsem to prožíval, a přesně tohle mám u filmů věru rád. ■ ■ ■ Až dokoukám celou trilogii, tak sem napíšu ještě pár řádek, nyní by to byla jen změť nicneříkajících citoslovců. ■ ■ ■ ⁞ NÁMĚT, SCÉNÁŘ (+ DRAMATURGIE & SKRIPTKA & VÝROBA); PRODUKCE; REŽIE: [100/100]. ■ ‖ KAMERA; OSVĚTLENÍ; STŘIH; ANIMACE & GRAFIKA & DESIGN; VIZUÁLNÍ & MECHANICKÉ & SPECIÁLNÍ EFEKTY; ZVUKOVÉ EFEKTY (RUCHY) & ZVUK; KOSTÝMY, DEKORACE, MAKE-UP & MASKY; ARCHITEKTURA & KULISY & REKVIZITY & DESIGN: [100/100]. ■ ↨ VÝPRAVA; CHOREOGRAFIE; BOJOVÉ & AKČNÍ SCÉNY; MARTIAL ARTS; TANEČNÍ A POHYBOVÉ KREACE; DAVOVÉ SCÉNY & KOMPARS; KASKADÉŘI: [100/100]. ■ ― HERECKÉ VÝKONY: Zdeněk ŠTĚPÁNEK [100/100]. František Kreuzmann st. [95/100]. Karel Höger [90/100]. ■ ♫ HUDBA, ZVUKOVÝ DESIGN; Originální kompozice od autora filmové hudby (OST); interpreti, kapely, skladby, které byly ve filmu použité: [98/100]. ■ ■ ■ ∩ FILMOVÉ EMOCE: The Passion of the Christ (2004) /// The Last Temptation of Christ (1988) /// Cloud Atlas (2012) / Obecná škola (1991) ///////// Braveheart (1995) /// Child 44 (Dítě číslo 44) (2015) ///////// Jan Žižka (1955), Proti všem (1956). ■ ■ ■ № KOLIKRÁT JSEM FILM VIDĚL: 2x; 1x ⌂ JINDE, DOMA; ϿϾ; [PC]; [PZ]; [720x480; (3:2)]; [středa, 10-VI-2015; 02:47]. ■ ■ ■ ↔ CELKOVÉ HODNOCENÍ: ① POPRVÉ: [90/100]; ② PODRUHÉ: [100/100]; ‡ NAPOSLEDY: [100/100] [středa, 10-VI-2015; 02:47]. >>> [100/100]. ■

■ ∞ Hodně dlouho jsem tento film odkládal. Období mezi chutí si jej pustit a skutečně se na něj podívat trvalo téměř jeden a půl roku a mohu s chutí říci, že jsem velmi rád za to, že jsem se k tomu konečně dokopal, neboť jsem byl velmi potěšen tím, jak na mne tento film zapůsobil; o to více, že mám rád literární předlohu od Boženy NĚMCOVÉ a také mám rád filmové zpracování z roku 1971. ■ Bajaja z padesátých let je hodně jiný oproti jeho mladšímu bratříčkovi, kterého znám již od svého dětství a stejně jako drtivou většinou povídek a pohádek zpracovaných NĚMCOVOU, tak i Bajaja mi přirostl k srdci. ■ Film je rozdělen do 5 hlavních kapitol, při čemž kapitola první je nejdelší: 0) Bajaja (Úvod), 1) CESTA, 2) ZAKLÍNÁNÍ, 3) NÁMLUVY, 4) BOLEST, 5) SVATBY), 0) Konec. ■ Mám rád takové lehce ponuré, mírně temné a mysteriózní díla literárních autorů a zpracovatelů lidové slovesnosti jako: Karel Jaromír ERBEN, Božena NĚMCOVÁ, Karel Hynek MÁCHA, Hans Christian ANDERSEN, Howard Phillips LOVECRAFT, Franz KAFKA, Karel ČAPEK, etc. ■ Film Princ Bajaja (1971) se mi od dětství stále líbí a to i přesto, že jsem jej viděl již více než desetkrát a navíc k němu mám citový vztah, protože místo, kde se natáčely scény ve skaliscích (Hrubá Skála, Myší díra, Adamovo lože) mám prošlapané nespočetněkrát (Český Ráj) a zažil jsem tam mnoho krásných chvil a odnesl si odtud mnoho hezkých vzpomínek. Nedaleko od zámku Hrubá Skála (Sahara) se natáčely scény pro film Jak dostat tatínka do polepšovny (1978) a mnoho dalších scén pro filmy. ■ Z výše napsaného jasně vyplývá, že jsem měl trochu obavy, abych nebyl proti tomuto loutkovému podání zaujatý. ■ ■ ■ Prvních cca pět minut jsem si říkal, že to nechám až na jindy, až nebudu tolik unavený a nebudou mi padat víčka, ale během chvilky jsem se zabral do děje a všechny obavy byly náhle liché. Nejdříve jsem byl zaskočen, že se tam moc nemluví, ale postupně jsem záměr autora pochopil a nyní mohu říci, že to bylo jedině ku prospěchu věci. ■ V některých momentech, a to mě opravdu překvapilo, byl tento loutkáč dokonce ponurejší a temnější než jeho mladší sourozenec. Hudební podkres byl přesně v místech, kde jsem si představoval, podtržen a jinde bylo v podstatě úplné ticho a tu divák musí svou pozornost směřovat vizuální stránce, která je velmi dobrá a v některých momentech na loutky i dost emotivní či vyzařující emoce, například, když Bajaja stojí na hradbách, sundavá si pokrývku z oka a mlčky a se zatajeným dechem ubírá zrak dolů k bráně. ■ ■ ■ Nevím, zda to byl záměr, ale Zdoběna i Budinka vypadaly v podstatě normálně, ale Slavěna měla ve tváři jakýsi nepřítomný výraz, jako by požila větší než malé množství omamné látky a její oči budily dojem permanentní únavy a že jsou neustále v polospánku. V první půli jsem měl pocit, že utekla z pera nějakého japonského animátora a spíše by se hodila do nějaké vysoké věže, kde by ji švarní jinochové zachraňovali před nálety mechadraků, ale později i párkrát oči více otevřela, aby ještě ukázala, jak malá a nepatrná má ústa a ještě menší a špičatou bradu. ■ ■ ■ Bajaja mě nejen potěšil, ale i mile překvapil. Stále a stále zjišťuju, že mám velké mezery ve starých filmech (1948-1979) a že je budu muset postupně doplňovat. Vždycky mi udělá radost, když se můžu podívat na nějaký starý kousek, který jsem ještě neviděl, ať už z důvodu, že jsem na něj kdysi neměl čas nebo proto, že jsem tehdy ještě nebyl na světě a tudíž jsem ho v oné době nemohl vidět. ■ Kdyby byl film zcela němý, tak by ode mne dostal plný počet 100/100, protože ten dětský sbor, ne že by se tam nehodil, ale úplně mi tam nesedl a v jedné chvíli mě spíše rušil, jinak v pohodě. ■ Ještě musím podotknout, že kdo nečetl literární předlohu a bude se chtít podívat na tento film, pak možná bude v ději tápat a párkrát se ztratí v podhradí a ve skaliscích. Oproti Princi Bajajovi (1971), který je přeci jen u diváctva známější a pro běžného diváka stravitelnější, je Bajaja (1950) více surrealistický a až artově designován, ale na druhou stranu, je v některých chvílích více přímočarý, i když se to tak na první pohled nemusí úplně zdát. ■ Bajaja patří mezi ty snímky, které nechcete vidět pravidelně každý rok, desetkrát simultánně po sobě, naopak, méně je v tomto případě více, film si stačí pustit pouze jednou za čas, za hodně dlouhý čas a náležitě si dílo vychutnat. ■ ■ ■ ⁞ [96/100]. ■ ‖ [95/100]. ■ ↨ [89/100]. ■ ῼ [97/100]. ■ ■ ■ ∩ Princ Bajaja (1971). /// Třetí princ (1982), Sedmero krkavců (1993), Sedmero krkavců (1967). /// Deváté srdce (1978). /// Vzpoura hraček (1946). ////// Sůl nad zlato (Der Salzprinz) (1982), Malá mořská víla (1976), Princ a večernice (1978), Panna a netvor (1978). / Kytice (2000), Máj (2008), Teta (Frankensteins Tante) (1987). ////// The Little Girl Who Lives Down the Lane (1976). / O Ptáku Ohniváku (1980), Spalovač mrtvol (1968). /// Děvčátko se sirkami (1984), The Little Matchgirl (2006), A Christmas Carol (1984), Scrooge (1970). /// Pyšná princezna (1952), Pasáček vepřů (1958), Двенадцать месяцев (Dvanáct měsíčků) (1972), Perinbaba (1985). / Plaváček (1986), Bathory (2008). ///////// Princové jsou na draka (1980). /// Za humny je drak (1982). / Arabela (1979). /// O statečném kováři (1983), Nebojsa (1988). /// Arîte hime (2001). / Strings (2004). ■ ■ ■ № 1x; 1x ⌂ [D], [PC], ϿϾ [PZ--], [240p], [7-VIII-2014; 22:00]. ■ ■ ■ ↘ juvelinokivi, Miany. ■ ↔ ① [98/100] [7-VIII-2014; 22:00]. ‡ [98/100] [7-VIII-2014; 22:00]. >>> [98/100]. ■

■ ∞ Jestliže jsem u filmu Bota jménem Melichar (1983) od pana režiséra Zdeňka TROŠKY psal, že je to v mých očích jeho nejlepší filmový počin, tak zde, respektive pro filmy: Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) a Jak dostat tatínka do polepšovny (1978), platí to samé pro paní režisérku Marii POLEDŇÁKOVOU. Z části ke kolenům dvěma uváděným TV filmům dosahuje TV film Kotva u přívozu (1980) a první režisérčin celovečerní kinofilm S tebou mě baví svět (1982), který jsem jako kluk měl hodně rád, ale po letech jsem se ho již docela přejedl. A jak je to se současnou tvorbou paní režisérky? Tu už, stejně jako u pana TROŠKY, nesleduji, a s největší pravděpodobností se na jejich nová díla už asi nepodívám. Ale nikdy neříkej nikdy... ■ Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) a Jak dostat tatínka do polepšovny (1978) jsem poprvé viděl v Československé televizi a pak několikrát na VHS, ale poté spoustu let vůbec nic. Až v roce 2012 mě chytla nostalgie za flígr a já pln očekávání, zda budu zklamán tak, jako tomu bylo v mnoha jiných případech, či zda budu nadšen, jako tomu bylo zase v jiných případech, kdy jsem měl pocit, že ono dílo vidím poprvé a hltal jej plnými doušky až do konce, tak naštěstí nastala situace druhá a to u obou filmů. Ovšem s čím jsem vůbec nepočítal, bylo to, že jsem při vytrhování stoličky objevil ve filmu věci, které jsem jako kluk neviděl nebo spíše nevnímal. ■ Film jsem nasával všemi smysly a tam, kde jsem před mnoha lety viděl jen komedii, jsem najednou objevil, a to zejména v první půlce, že je zde přítomna i rovina sociální, respektive rodinná a že tento film není jen hereckým koncertem malého rošťáka, ale i malou sondou do života svobodné neprovdané matky, samoživitelky v normalizačním Československu. Spousta věcí najednou vyplouvala na povrch, a tam, kde jsem dříve jen fandil Vaškovi, jsem měl leckdy z pozice jeho matky chuť mu naložit na holou pětadvacet. Samozřejmě to film nijak nesnížilo, jen jsem chtěl toto podotknout, neboť vnímání té samé věci se v průběhu života mění a mění se nejen nazírání na věci kolem, ale, a to je podstatnější, i náš charakter a osobnost a hodnoty či jejich priorita. ■ Od té doby jsem se na oba filmy díval již čtyřikrát a pokaždé na mě působí pohodově. ■ Rozmýšlel jsem nad tím, který z těchto filmů se mi vlastně líbí víc, třetí - volné pokračování: Jak se krotí krokodýli (2006), dle svých vlastních měřítek a pravidel, za pokračování nepovažuji a nebudu jej ani komentovat. Došel jsem k závěru, u prvních dvou filmů, že to nemohu rozhodnout, neboť je každý film úplně jiný. V jedničce jsme v zasněžené krajině, kterou miluju, ve dvojce v oblasti Českého ráje, odkud mám spoustu krásných vzpomínek a citovou vazbu právě k místu, kde se dvojka natáčela a mimochodem, kousek od pískovcové skály, kde Vašek s jeho nezbedným taťkou osahávali skaliska, se natáčel Princ Bajaja (1971). ■ Jednička je hodně o hledání, dvojka o uchopení toho, co jsme nalezli a jak s tím naložíme. ■ ■ ■ Názory na hlavního představitele Tomáše HOLÉHO se různí a diváctvo se dělí do mnoha skupin, které se na něj dívají velmi různorodě. Od talentu, který se rodí opravdu jen mimořádně, přes dětskou hvězdu, která toho filmování s nastupujícím dospíváním už měla dost, rozmazleného protekčního spratka, hereckého dětského talentu, až k názoru, že se nejednalo o nijak zvlášť dobrého herce, ale roztomilého a sympatického představitele rošťáků a zlobidel. ■ ■ ■ Ke zhlédnutí na iVysílání. ■ ■ ■ ⁞ [95/100]. ■ ‖ [90/100]. ■ ↨ [90/100]. ■ ― Tomáš HOLÝ [95/100]. Jana PREISSOVÁ [93/100]. František NĚMEC [92/100]. Jana DÍTĚTOVÁ [90/100]. Vlastimil HARAPES [88/100]. Gabriela VRÁNOVÁ [79/100]. ■ ῼ [89/100]. ■ ∩ Jak dostat tatínka do polepšovny (1978). / Jak se krotí krokodýli (2006). /// Kotva u přívozu (1980), S tebou mě baví svět (1982). /// Bota jménem Melichar (1983). / Ať žijí duchové! (1977). / My všichni školou povinní (1984). /// Kam doskáče ranní ptáče (1987). /// Pod jezevčí skálou (1978), Na pytlácké stezce (1979), Prázdniny pro psa (1980), Za trnkovým keřem (1980). / Setkání v červenci (1978), Léto s kovbojem (1976). / Útěky domů (1980), Dívka s mušlí (1980), Upír ve věžáku (1979), Pětka s hvězdičkou (1985), „Marečku, podejte mi pero!“ (1976). /// Dívka s těmi velbloudy (1967), Krakonoš a lyžníci (1980), Obecná škola (1991). /// Home Alone (1990), Home Alone 2: Lost in New York (1992), Kindergarten Cop (1990). /// Sněženky a machři (1982). / Lucie, postrach ulice (Luzie, der Schrecken der Straße) (1983), ...a zase ta Lucie! (Schon wieder Luzie!) (1984). / Podnájemníci (1976), Otec nebo bratr (1978). ■ ±9x; 1x ⌂ [D], [TV], [PZ], [TV_ČB]. ±3x ⌂ [D], [TV_VHS], [PZ]. 1x ⌂ [D], [PC], ϿϾ [PZ], [288p], [~ 2012]. 1x ⌂ [J], [PC], [2.0] [PZ], [288p], [~listopad 2013]. 1x ⌂ [D], [PC], [2.1] [PZ], [404p], [~leden 2014]. 1x ⌂ [D], [PC], [2.1] [PZ], [576p], [~březen 2014]. 1x ⌂ [D], [PC], [2.1] [PZ], [720p], [~květen 2014]. ■ ↘ Ainy, sportovec. ■ ↔ ① [98/100]; ② + ③ + ④ [95/100]; ⑤ [100/100] [~2012]. ‡ [89/100] [~květen 2014]. >>> [95/100]. ■

■ ∞ V mých očích je to jednoznačně TROŠKův nejlepší film. Jedná se o režisérův první samostatný celovečerní film, jehož kvalitu a originalitu oceňuji i dnes po jedenatřiceti letech. Z celé dosavadní filmografie tohoto českosloveského hoštického kudrnáče se filmu Bota jménem Melichar vyrovnají pouze dva později natočené snímky a to: O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987) - dle mého názoru TROŠKova nejzdařilejší filmová pohádka a Andělská tvář (2001) - jediný opravdu dramatický kousek od pana režiséra, leč k mému úžasu u váženého obecenstva diváckého propadl. ■ Bez předsudků a bez jakékoliv hořkosti k panu režisérovi, bohužel musím konstatovat, že jeho novější a novější počiny se mi tím více nelíbí, čím více jsou zjednodušovány a určeny většinovému diváku. Tím samozřejmě nechci říci, že by film Bota jménem Melichar byl kousek komorního artu, to věru ne, vždyť BjM byla svým způsobem v první polovině let osmdesátých dvacátého století v kinech československých, stejně jako třeba KLEINův počin Jak svět přichází o básníky (1982), komedie určená pro masy, ale byla to komedie vřelá, místy hodně zábavná, prostá jakékoli zbytečné podbízivosti. ■ ■ ■ Pan režisér Zdeněk TROŠKA je prostě filmař, který tvoří lidovou tvorbu pro lidového diváka, a tak je k jeho tvorbě potřeba přistupovat. Já osobně vůbec nechápu některé až nenávistné komentáře, recenze, referáty a eseje, které jsou psány na téma buď samotného pana TROŠKY nebo o jeho dílech. Kdybych měl srovnávat a porovnávat s filmy podobně řazenými a na obdobná témata, avšak pocházející ze Spojených států, tak mnohé jsou daleko fekálněji humorné a jejich trapnost je bahennější a břitčejší, ale srovnám-li hodnocení filmových kritiků a hodnocení divácké, tak ony filmy ze zahraniční provenience jsou hodnoceny povětšinou kladně... ■ ■ ■ Nyní zpátky k Melicharovi a jeho stříbrným Zlatým hromnicím. Byl to první TROŠKův film, kde spolu po boku účinkují jak herci již známí, tak neherci, tento mix se ukázal býti úspěšným, a proto jej režisér využíval i ve svých dalších filmech. Zajímavé v tomto filmu bylo, že zde vlastně účinkuje celá základka a hlášky zde obsažené jsme používali i my na naší základní škole. ■ Některé scény jsou spíše komické, jiné velmi humorné a některé, některé jsou reálné a vzpomenu si na svá školní léta. Jsem ještě z té generace, která ve školních letech zažila bývalý totalitní režim, a tak i já jsem seděl v přeplněné třídě s rukama za židlí a se zvednutou (čti: hlásící se) pravou rukou, která musela být kolmo k zemi, vyčkával až oči vyučující spočinou na mém tělíčku, abych posléze mohl pronést: "Soudružko učitelko..." ■ Bota jménem Melichar je velmi pohodový film, jsou zde tři dějové linie, které se spolu mísí, aby následně opět pokračovaly svou vlastní cestou. 1)) Prvňáčci. V čele s Martinem ŠOTOLOU, který hraje tvrdohlavého raubíře Honzíka LUDVÍKA a jeho přísedící Magdalena LEDVINKOVÁ jako ráčkující Janička zvaná "Nosál". 2)) Osmáci a deváťáci. Nově přestupivší deváťák Radim DOCHLEBA (David RAUCH), osmačka Jolanka LUDVÍKOVÁ, Honzíkova starší sestra (Regina ŘANDOVÁ), osmačka Radka, Jolančina kamarádka (Michaela KREŠLOVÁ), deváťák Bakula, Radimův kamarád (Tomáš RŮŽIČKA), deváťačka Michaela LAMKOVÁ, majitelka Zlatých Hromnic (Milada ŠTÝBROVÁ). 3)) Učitelský sbor. ■ ■ ■ Zajímavé pro mne samotného bylo, že na rozdíl od mnohých jiných filmů, které jsem viděl jako kluk a následně se na ně podíval v současnosti, tak tento na mne působil v podstatě téměř totožně, tzn. vřele a pohodově. No, a nebudu zastírat, že slečna nostalgie se u mě zastavila na návštěvu a setrvala v mé postýlce půl druhé hodiny. Odešla bez rozloučení a zůstala po ní krásná vůně. ■ ■ ■ ⁞ Jana KNITLOVÁ [95/100], Zdeněk TROŠKA [95/100]. ■ ‖ Josef HANUŠ [94/100], Jiří SOCHOVSKÝ [93/100], Eva BOBKOVÁ [91/100]. ■ ↨ [95/100]. ■ ― David RAUCH [96/100], Michaela KREŠLOVÁ [92/100], Regina ŘANDOVÁ [91/100], Martin ŠOTOLA [91/100], Eva SALZMANNOVÁ [89/100], Magdalena LEDVINKOVÁ [88/100], Alena KAREŠOVÁ [85/100], Jiřina JELENSKÁ [85/100], Jiřina JIRÁSKOVÁ [79/100], Jana VAŇKOVÁ [75/100], Růžena RUDNICKÁ [75/100], Dana SYSLOVÁ [73/100]. ■ ῼ Karel VÁGNER [90/100], Petr KOTVALD & Stanislav HLOŽEK [90/100]. ■ ∩ Krakonoš a lyžníci (1980), Jak svět přichází o básníky (1982), My všichni školou povinní (1984), Kam doskáče ranní ptáče (1987). / Sonáta pro zrzku (1980), Obecná škola (1991). / Jak se točí rozmarýny (1977), Ať žijí duchové! (1977). / Kindergarten Cop (1990). / Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977), Jak dostat tatínka do polepšovny (1978), S tebou mě baví svět (1982). / Anna and the King (1999). / Pětka s hvězdiškou (1985). / Arabela (1979). / Křeček v nočné košili (Hamster im Nachthemd) (1987), Mach a Šebestová (1982), Můj brácha má prima bráchu (1975), Brácha za všechny peníze (1978). / Sněženky a machři (1982). / Městem chodí Mikuláš (1992), Počítání oveček (1981), Útěky domů (1980). / Azumanga daiô (2002). ■ № 3x; 1x ⌂ [D], [TV], [PZ], [TV_RGB]. 1x ⌂ [D], [PC], ϿϾ [PZ], [448p], [~2013]. 1x ⌂ [D], [PC], ϿϾ [PZ], [448p], [~ březen 2014]. ■ ↘ Alekks80, skok01, Mr.Hackels, Aidina, Olík, lareinna, blackrain. ■ ↔ ① [99/100]; ② [95/100] [~2013]; ③ [93/100] [~březen 2014]. ‡ [93/100] [~březen 2014]. >>> [94/100]. ■

■ ∞ Poslední cca 2 (3) roky si opětovně vychutnávám staré československé filmy a seriály, které jsem viděl jako kluk a nyní si chci porovnat své pocity a vzpomínky a musím říci, že mnohdy je to velmi zajímavé. ■ Měl jsem veliká očekávání, jelikož první dva filmy Podnájemníci (1976) a Otec nebo bratr (1978) jsem již viděl, ale Dopis psaný španělsky nikoliv. A poněvadž jsem byl tolik natěšený, tak mé zklamání bylo o to více znatelné a muselo se následně projevit i na hodnocení této TV inscenace, která bohužel svým dvěma starším sestrám nesahá výše jak ke kotníkům a v několika málo chvílích bohužel malinko nudí a rychlost, kterou našlápl předchůdce: Otec nebo bratr, se tomuto televiznímu dílu nedaří dosáhnout, ba ani se přiblížit. ■ Zbyněk má tentokráte daleko více prostoru pro svou roli a úspěšně se jí zhostí. Pro mne bylo smutné, že Alenka v jedničce a dvojce tak roztomilá a příjemně praštěná a telecím způsobem zvědavá, mi zde ve trojce byla od úplného počátku až do konce nesympatická a lezla mi na nervy a já se přistihl, jak stojím na straně Zbyňkově a i když nemám rád fyzické tresty, tak být jejím starším bratrem, který vlastně zastává funkci otce, přehnul bych ji přes koleno a správně mířenými ranami na svaly sedacího ústrojí jí domluvil... ■ Humorných situací se již tolik nedostává, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak je to vlastně logické, neboť Alenka již není tou školačkou, již má jiné zájmy, je ve vrcholné fázi dospívání; naproti tomu Zbyněk již zestárl a stále více bere svou sestřičku jako dceru a je zabořen do svých dospěláckých starostí. S Kateřinou jsou již přes tři roky svoji a on má pocit, že v manželství je vše v pořádku a nemá moc potřebu komunikovat se svou ženou, zvláště když se vrátí utahaný z práce, jenže se zde vyskytne předvídatelně nepředvídatelná věc, která posunuje děj filmu kupředu... ■ ■ ■ Dnes mohou některé věci nezasvěcenému diváku připadat přinejmenším podivné, ale pravdou je, že do značné míry celá trilogie zaznamenává holou realitu tehdejšího Československa. ■ ■ ■ ⁞ [80/100]. ■ ‖ [70/100]. ■ ↨ [70/100]. ■ ― Jaromír HANZLÍK [89/100], Ivana ANDRLOVÁ [66/100], Daniela KOLÁŘOVÁ [77/100], Libuše HAVELKOVÁ [77/100], Petr OLIVA [79/100]. ■ ῼ [69/100]. ■ ∩ Podnájemníci (1976), Otec nebo bratr (1978), Lidé z metra (1974), Léto s kovbojem (1976), Setkání v červenci (1978), Nejlepší ženská mého života (1968), Taková normální rodinka (1971), Noc na Karlštejně (1973), Byl jednou jeden dům (1974), Nemocnice na kraji města (1977), Sanitka (1984), Ikarův pád (1977), Sňatky z rozumu (1968), Dynastie Nováků (1982), Step by Step (1991), Doktor z vejminku (1982), Tchán (1979), Půl domu bez ženicha (1980), Kulový blesk (1978), Vratné lahve (2006), Svatební cesta do Jiljí (1983). ■ № 1x; 1x ⌂ [D], ϿϾ, [PZ], [464p], [20-III-2014; 01:15]. ■ ↘ blackrain. ■ ↔ ① [75/100] [20-III-2014; 01:15]; ‡ [75/100] [20-III-2014; 01:15]; >>> [75/100]. ■