Útěky domů

Mrzí mě, že film se soustředí příliš na vnější napětí (podané hudbou, kamerou a expresivními hereckými výrazy, zvláště Brejchové), místo na vnitřní psychologické vyjádření postav. Proč je postava Brejchové tak strašně ambiciozní? Je postava Kanyzy skutečně pořád dětsky rozverná, nebo nedospělá, či si to vše uvědomuje a je jen jenom nezodpovědná? Všechny tyhle možnosti jsou jen naznačeny, ale žádná pořádně prokreslená. Navíc film honí zbytečně moc zajíců - divadlo, adopce, příroda, vztahy - sice by asi hlavním tématem měla být ona adopce, ale k provalení dojde až v půlce filmu a vlastně se zdá, že jako by se nic neděje. Jsou zde občas dobré dialogy a zajímavé postřehy, film má zvláštní, zasmušilou atmosféru, je fajn vidět Evalda Schorma, ale celkově pro mne poněkud nudnější průměr. (10.03.2018)

Mám slabost pro cokoli, co vzešlo z Jirešovi imaginace. Základní situace je prostá, drama rodiny vyhrocené, ona je v páru starší a mají adoptovaného syna. Co může být náročnější? Šedivost a nezajímavost tehdejších dnů se snaží Jireš rozčeřit zajímavou profesí obou, etudkami Kopeckého a Schroma. A samozřejmě nesmí chybět klasický útěk na venkov. Prostory v pražském bytě jsou stísněné, víkendová krajina naopak naprosto uvolněná. (31.03.2013)

Kdy je ta správná doba na to říct dítěti, že je adoptované? Na to bohužel neexistuje jednoduchá odpověď, protože nejde o jednoduchou otázku. Film měl ukázat psycholigickou stránku celé věci a to, co to provede se všemi zúčastněnými, když si někdo pustí pusu na špacír v návalu emočního tlaku. Nemám ráda, když Tomáš Holý hrál ve vážnějších rolí, ale zase to dakazuje jeho všestranost. Tenhle film je takový zvláštní nebo spíše divný a utahaný. (03.04.2013)

„Tati, můžu ti říkat Michale?“ Když si člověk jednou udělá dítě, musí si pak na něj nejednou udělat čas a je šumafuk, jestli je vlastní a nebo adoptované. Ono, jak tvrdí jedno ruské přísloví, nejsou rodiči ti, kdo rodili, nýbrž ti, kdo krmili a dobru naučili.. Jireš se na tohle téma snažil ponořit do psychologické hloubky, ale jako by se příliš bál dekomprese, nicméně charaktery Brejchové či Kopeckého jsou vzhledem k jejich osobnímu životu docela pikantní.. (02.04.2013)

Adoptovat takovýho nevychovanýho a protivnýho fakana, jakym byl Tomáš Holý, tak ho půjdu do toho dětskýho domova vrátit sám. Jana Brejchová zahrála svou roli věčně spěchající, stárnoucí módní návrhářky výborně. Kanyza zdatně sekunduje. Čunderlíková sice nic moc nezahrála, ale aspoň je hezká a netváří se celej film jak na vlastnim pohřbu jako v Nemocnici na kraji zkázy. A Tomáš Holý? Kdykoliv se tahle protežovaná "dětská hvězda" objeví na obrazovce, otevírá se mi nůž v kapse. Jinak film je o tom, že harant se dozví, že je adoptovanej a snaží se vypátrat svou biologickou matku. (15.05.2011)