Dlubal David

Hned od začátku víte, jakým směrem se děj bude ubírat a patrně i jak skončí. Ze sedmdesátých a osmdesátých let je pěkná desítka filmů na podobné téma, takže vlastně nic nového pod sluncem... A přesto mi přijde tento snímek zajímavý. Možná, že je to tím, že se mi tehle typ filmů líbí. Možná jsem právě toto v tuto chvíli potřeboval. Možná mě uhranuly Kareniny velké oči. Možná ta romantika jak prase. A dost možná ten krásný soundtrack. Jedno vím jistě: bavilo mě to od úplného počátku až po úplný konec. ■ (R) [90/100] ■ (K) [84/100] ■ (V) [77/100] ■ (H) Jeff BRIDGES [90/100] ● Karen ALLEN [95/100] ■ (♫) [90/100] ■ (E) Midnight Special (2016) ● K-PAX (2001) ● E.T.: The Extra-Terrestrial (1982) ● The Day the Earth Stood Still (2008) ● The Terminator (1984) ● Short Circuit (1986) ● Cocoon (1985) ● Contact (1997) ● Arrival (2016) ● Close Encounters of the Third Kind (1977) ■ (Č) 1 ■ (P) [Pátek, 22-IX-2017; 07:56] [Doma] [1080p] [ϿϾ] [PZ-cz] [90/100] ■ (CSFD) Jossie ● blackrain ● StarFsh ● GhostWriter ● Lodovico ● CHIPOSS ■ (C) [90/100]

Když jsem to viděl kdysi ještě na VHS, tak jsem byl unešen, respektive unesen, prostě pecka. Někdy v roce 2009, kdy jsem měl chuť sjíždět staré filmy, co jsem kdysi viděl jen s dabingem, tak kromě Freddyho a Conana jsem povečeřel i tento snímek, ale že bych z toho byl nějak paf, tak to se říci nedá. Tento rok, kdy jsem měl konečně k dispozici film ve vysokém rozlišení, rozhodl jsem se, že tomu dám další šanci. Bohužel. Bohužel. Bohužel. Některé krásné vzpomínky by se měly nechat být tak, jak jsou, protože čerstvý vzduch může jejich barvy pěkně zakalit a po úžasu na tváři z první poloviny devadesátých let zbyde jen tupý a nechápavý WTF na jazyku s hořkou pachutí na konci jazyka, který tam zanechala umřivší nostalgie. ■ Při tomto posledním, zdůrazňuji posledním, a tím posledním, myslím opravdu posledním, zhlédnutí, jsem se nudil tak, že zívání pantů mi málem rozthlo držku... ■ (P) VHS [CZ] [95/100] ■ (N) [Neděle, 14-V-2017; 00:34] [Doma] [1080p] [ϿϾ] [PZ-cz] [28/100] ■ (C) [61/100]

"Já znám široko daleko všechny krávy, ale vás jsem tady ještě neviděl." ■ (C) [95/100]

Ke konci jsem si už říkal, že to budou s odřenýma ušima dvě hvězdy. Ale ten konec, ten konec to celé zamíchal, že jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Po závěrečných titulcích jsem se nakonec rozhodl pro pouhé tři. Ale vezměme to postupně... ■ Začátek excelentní. Tam, kde se současné filmy snaží nastínit atmosféru osmdesátých let dvacátého století, tak většinou pouze tiše a nudně přešlapují na místě, kdežto Inishiêshon rabu mě okamžitě vtáhnul do děje a v první čtvrthodince jsem skutečně prožíval osmdesátky. Počáteční charaktery postav se mi taky zamlouvaly a nemohl jsem si nevzpomenout na mého milovaného Denshu. Upozaděný introvertní méněmluvný stydlivý mládenec a od ucha k uchu usměvavá půvabná slečna hledající slušného, milého a hodného jinocha... ■ Jenže... ono to s narůstající stopáží filmu odchází trochu do ztracena, a tak optimisticky, jak to začalo, tak pesimisticky to v polovině pokračuje, že si člověk až říká: "Ach jo!" ■ Je pravda, že ta druhá půlka je již hodně realistická, a o to víc nutí k zamyšlení nad tou první, ale mě to nějak nesedlo a že se z toho vyvrbí zrovna tohle, tak to jsem nečekal, nicméně, jak píše ve svém komentáři Zíza: "snímek, který velmi reálně vypovídá o vztahu mladých lidí", tak přesně tak to je, je to smutné, je to smutné, je to smutné, ale... holt realita. Původně jsem chtěl napsat pouze krátký komentář: "Bohužel..., ale takhle to chodí...", ale ten end to rozsekal. ■ Ten závěr mi připomněl jiný film, kde se většinu času babráme v ne moc záživném tématu, ale finiš tomu dává nový rozměr, a sice: Safe Haven ■ Přibližně od třetiny filmu až do těch druhých Vánoc jsem měl chuť toho vola nakopat do p...le, [SPOILER]ale jak nased do auta a jel k tomu hotelu, tak mě to přešlo.[/SPOILER] ■ Na začátku filmu se píše, že nemáme prozrazovat pointu, tak to ani přes mé nutkání nenapíšu ani do spoileru. ■ Film začíná dobře, rozjezd také dobrý, první třetina suprová, ale pak už to šlo tak nějak mimo mě. Škoda, škoda, velká škoda. ■ POZNÁMKA: První film, kde jsem Atsuko začal brát jako herečku, do té doby jsem ji měl zafixovanou jako zpěvačku, (mimochodem, její zpěv se mic líbí) a taky jako idolku, ale teprve až teď si jí mohu zaškrtnout jako herečku. ■ (R) [79/100] ■ (K) [77/100] ■ (V) [69/100] ■ (H) Shôta MATSUDA [70/100] ● Atsuko MAEDA [88/100] ● Fumino KIMURA [66/100] ■ (♫) [80/100] ■ (E) Densha Otoko (2005) ● Just Friends (2005) ● Minyeoneun goirowa (2006) ● Safe Haven (2013) ■ (Č) 1 ■ (P) [Pondělí, 26-VI-2017; 15:16; Doma] [1080p] [ϿϾ] [PZ-cz] [70/100] ■ (CSFD) Zíza ● sniper18 ● Aljak ■ (Ú) Oprava překlepů a nedoklepů. ■ (C) [70/100]

Nic v tomto filmu není pravda. Všechno se skutečně stalo. ■ (E) Visací zámek 1982 - 2007 (1993) ● Česká soda (1993) ● Samotáři (2000) ■ (CSFD) Morien ● roorybacky ● Wheelcrusher ● JPMT ● Dauphin23 ● Baži ● Mostecan ● Swallowdale ● Knotovka ■ (C) [95/100]

Pocitový film. ■ Na tehhle snímek jsem se chtěl podívat jen kvůli Maice MONROE(ové), kterou jsem poprvé viděl ve filmu It Follows (2014), kde mě zaujala a Bokeh jsem si vybral, protože mi synopse Bokeh z jejích následujících filmů přišla zajímavá. ■ Naštěstí jsem neměl velká očekávání, a popravdě jsem čekal něco hodně sci-fi, něco úplně jiného, ale tohle opravdu ne. ■ Toto rozhodně není snímek pro masy, ale pro fajnšmekry, kteří si rádi vychutnají filmy o ničem. Ano, správně, je to film o ničem, ale o takovém nic, že je o všem. ■ Celý film se nabízejí otázky, s každou další minutou stále nové a nové. A odpovědi? Ty musíš hledat sám v sobě, protože zde jednoduše žádná není. ■ Hudební doprovod byl excelentní, taktéž práce kamery a střihu. ■ Chvílemi si pokládáš otázku: Co bych dělal já? ■ Jenai stále hledá, stále se ptá, a ta beznaděj ji zžírá. Jsou okamžiky, kdy vůbec nechce vstát z postele, protože v budoucnosti nevidí žádný smysl. Nic nedává smysl. Naproti tomu Riley je jejím přesným opakem. Vnitřně se smířil s tím, co je teď a chce co možná nejdéle prožívat život v jeho jednoduchosti. ■ Rozkoly, ke kterým mezi partnersko-mileneckou dvojicí dochází, jsou očekávané, ale přesto zajímavé. ■ Hledání smyslu, hledání odpovědí, hledání něčeho, něčeho, co by vysvětlilo to, proč tu oni dva jsou, co je jejich účelem, anebo žádný účel nemají? ■ Tenhle typ filmů mám fakt rád. Hloubáš ve svém nitru, rejdíš v útrobách díla tvůrců, čteš mezi řádky. Je to drama? Není to drama? Je to o víře? Víře v něco? Ano i ne! ■ Film Bokeh je odpovědí na střetnutí se moderního života, kdy člověk nemusí téměř hnout prstem a přesto žije v přepychu a přírodou v její panenské kráse, kde lidská stopa je neznatelná. ■ Film ukazuje určitou rozostřenost [ぼけ] a to je na něm také krásné. To, jak Riley neustále zachycuje okamžiky svým objektivem, je také určitým únikem, protože nemůže vědět, zda vyvolané fotografie vůbec někdo někdy uvidí. [SPOILER] V některých chvílích, jako když na samotě u lesa našli Nilse opírajícího se o strom, jsem očekával, že teď se to zvrtne a půjde do hajzlu, ale tvůrci mě překvapili a potěšili zároveň, protože nic takého se nestalo. A ten závěr? Říkáš si: Proč? Protože! Za ten konec jsem rád.[/SPOILER] ■ Nemohu si pomoci, ale v celém tom filmu spatřuji skrytý symbolismus. ■ Film, který mě usadí víc než akční pecka s naháněčkama po přeplněných ulicích a střílečky z jedoucích aut, si zaslouží mou poklonu. Pecka. ■ ZAJÍMAVOST: Riley ve filmu použivá klasický fotoaparát - zrcadlovku značky Rolleiflex německé firmy Rollei. ■ (R) [90/100] ■ (K) [90/100] ■ (V) [90/100] ■ (H) Maika MONROE [88/100] ● Matt O'LEARY [88/100] ■ (♫) Keegan DeWITT [95/100] ■ (E) Nothing Personal (2009) ● 4:44 The Last Day on Earth (2011) ● Into The Forest (2015) ● Wild (2014) ● Tracks (2013) ● What If... (2010) ● Approaching the Unknown (2016) ● Mamá (2013) ● The Lobster (2015) ● February: The Blackcoat's Daughter (2015) ■ (Č) 1 ■ 1) {Pondělí, 29-V-2017; 20:46; Doma; PC} [1080p] [ϿϾ] [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) Merlinousek ● Spike17 ● George Stobbart ● Vinki ■ (E) Oprava překlepů ■ (C) [95/100]

Dost dobrý retro. Škoda, že neměl dvojnásobnou stopáž. ■ Oproti některým dokumentárním dílům šedesátých let je tento objektivní a opravdu pouze dokumentuje, což je dobře. ■ Od roku vzniku této nahrávky se toho změnilo tak strašně, ale opravdu strašně moc... Viz rádio značky SHARP. ■ Opravdu velká škoda za těch pouhých 30 minut. ■ (R) [80/100] ■ (K) [77/100] ■ (V) [66/100] ■ (♫) [59/100] ■ (E) Na cestě po Kyôtu (2013) ■ (Č) 1 ■ 1) {Pátek, 19-V-2017; 07:00; Doma; PC} [480p] [2.1] [PZ] [89/100] ■ (CSFD) sator ■ (C) [89/100]

Film o dvou příbězích, které jsou spolu provázané, respektive na sebe navazují. První se odehrává v New Yorku roku 1989, druhá o pětadvacet let později tamtéž. ■ Prvních pár minut jsem si musel zvykat na ty skoky mezi dějovými liniemi, posléze mi to ale naopak přislo pro podání dobrého pochopení celého příběhu skvělé. ■ Hned narovinu musím říci, že mi sympatičtější a mému srdci bližší, byl ten příběh otcův, kde je Katie ještě holčičkou. Russel CROWE zde podal výborný výkon. Kylie ROGERS, coby malá Katie, také nebyla vůbec špatná. ■ Amanda SEYFRIED se v dospělosti cítí býti prázdnou a řeší to tak, že se nechává naplňovat penisy náhodných mladých mužů z barů a hospod. Tento druhý příběh mi přišel nezáživný a až na jednu věc nezajímavý. Tou jednou věcí je ona záležitost, že ať jsme jakkoliv staří, tak navždy zůstáváme dětmi svých rodičů a své problémy z dětství si s sebou neseme v té či oné podobě jako břímě celý zbytek života. ■ Ať koulí Amanda těma svýma velkýma očima sebevíc, tak bohužel v tomto filmu mi přišla jaksi nevýrazná a moc jsem jí to nežral. ■ Ovšem suma sumárum mi tento snínek přijde velmi zdařilý a nepovažuji jej za ztrátu času. K dokonalosti mu samozřejmě chybí hodně, ale i tak určitě stojí za pozornost. ■ (R) [75/100] ■ (K) [68/100] ■ (V) [60/100] ■ (H) Russel CROWE [80/100] ● Kylie ROGERS [68/100] ● Amanda SEYFRIED [59/100] ■ (♫) [60/100] ■ (E) Mothers and Daughters (2016) ● A Beautiful Mind (2001) ● Mother and Child (2009) ● The Diary of a Teenage Girl (2015) ● Crazy Heart (2009) ● Love Actually (2003) ● 5 to 7 (2014) ■ (Č) 1 ■ 1) {Pátek, 12-V-2017; 19:32; Doma; PC} [1080p] [ϿϾ] [PZ-cz] [79/100] ■ (CSFD) hygienik ● KlárkaS ● Aky ● salisbury ● harfuska ■ (C) [79/100]

Holky se snaží, ale nic to není platné. Chybí zde ta správná atmosféra. Na drama je to málo dramatické; jako obyčejný příběh obyčejných lidí v obyčejném životě tomu zase chybí uvěřitelnost. Verdikt? Slaboučký podprůměr. Film, ke kterému se není radno vracet. ■ (R) [60/100] ■ (K) [55/100] ■ (V) [59/100] ■ (♫) [59/100] ■ (E) Mother and Child (2009) ● Crazy Heart (2009) ● Fathers and Daughters (2015) ● The Diary of a Teenage Girl (2015) ● Tôkyô monogatari (1953) ● Middle of Nowhere (2008) ● Hello I Must Be Going (2012) ■ (Č) 1 ■ 1) {červenec 2016; Doma; PC} [1080p] [ϿϾ] [PZ-cz] [48/100] ■ (CSFD) sochoking ● Tuax ■ (C) [48/100]

Dlouho jsem se chtěl podívat na dorama Hataraki Man (2007), ale přesvědčil jsem sám sebe, že nejdříve se musím mrknout na anime. ■ Mám takový zlozvyk: když se chci podívat na nějaký film/seriál, u kterého jsem nabyl dojmu, že jej musím spatřit, tak si zjistím, zda přímo/nepřímo, dějem, postavami, mangou, co by literární předlohou, souvisí s dalšími filmy/seriály, no a pokud ano, tak je zhlédnu v pořadí, v jakém na sebe navazují... ■ Tento anime seriál mě zaujal hnedka v prvních minutách, co jsem zahájil projekci na svém 55'' zobrazovadle. Opening je fakt pecka, tradiční ženský mix punkrockového drivu a J-Popu. První díl mne uchvátil... ■ V polovině čtvrté minuty, když jsou v restauraci (tradiční podnikový dýchánek), tak jsem zaslechl něco povědomého, našponoval uši, a hle: to jsou Sanbomasutâ [サンボマスター]. Opravdu bych je tu nečekal a udělalo mi to radost. ■ S přibývajícími díly mě bohužel opouštělo prvotní nadšení. Ve druhé epizodě jsou (opět v restauraci) slyšet na několik sekund Sanbomasutâ, pak už jsem to nějak nevnímal... ■ Celá ta pointa seriálu je dobrá, hlavní hrdinka mi byla sympatická hned od začátku, taktéž oblíbená Seiyû, která předvedla tradičně výbornou práci, ale... prostě... mi to přišlo moc uspěchané, možná to bylo způsobeno tím, že jsem již delší dobu nekoukal na standardní formát 20-22 minut, který mají TV anime seriály, možná jsem až moc čekal na následující doramu a možná to bylo únavou, nicméně poslední dva díly už mě moc nebavily a na úplném konci jsem si jen tak pro sebe pod vousy zamumlal slova Michala HRŮZY: "Čekal jsem víc". ■ Na druhou stranu musím říci, že až se na to podívám znovu někdy v budoucnu, a mám ten silný pocit, že to tak bude, tak jistě DŘÍČKU ohodnotím lépe. ■ ZAJÍMAVOST: Píseň: "Sekai wa Sore wo Ai to Yobun daze" od skupiny Sanbomasutâ [サンボマスター], která se objevuje v tomto seriálu (poprvé v první epizodě v čase 03:30), byla použita v seriálu Densha Otoko (2005) jako závěrečná znělka (Ending). ■ (R) [75/100] ■ (K) [77/100] ■ (V) [60/100] ■ (♫) [80/100] ■ (E) Kazoku no Katachi (2016) ● Tôkyô monogatari (1953) ● Densha Otoko (2005) ● Kekkon Dekinai Otoko (2006) ● Dekichatta kekkon (2001) ■ (Č) 1 ■ 1) {Pondělí, 24-IV-2017; 12:54; Doma; PC.}; 720p; [2.1] [v původním znění s českými titulky] [60/100]. ■ (csfd) Zíza ■ (E) opraveny překlepy a nedoklepy ■ (C) [60/100]