Mňága - Happy End

"Použili jsme počítačový program na tvorbu kapel Band-maker. Tak například vznikla ABBA nebo Sex Pistols." Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsem býval častým návštěvníkem koncertů Mňágy a případně i Žďorpa, ale přesto jsem nikdy nezaznamenal, že by ječící fanynky hromadně nabízely zpoceným hudebníkům své kalhotky. Ani ty zahulené sály mi nenapověděly, že vidím nejslavnější kapelu, jejíž megakoncerty byly beznadějně vyprodané a Troška o ní natočil úspěšný film. To ale nevadí, protože Zelenkovy mystifikační dokumenty o mých oblíbených kapelách mě vždycky bavily, takže nikdy nezapomenu na koncert Slepého střeva bez zpěvu, nadupaný konkurs, zpívající ananas, hudbu k aerobicu ani na Chinaski v námořnických oblečcích. Prostě už věřím tomu, že to tak skutečně bylo a kdo tomu nevěří, ať se na to podívá. Důkazy jsou nezvratné. (10.07.2017)

Mňágu jsem svého času zbožňoval a byl na mnoha jejich koncertech, nebo na akcích, kde vystupovali. Však taky pocházím z Valašska jako oni a u nás hráli tolikrát, že to snad ani nedokážu spočítat. Co se samotného dokumentu a celé té mystifikace okolo týče, Petr Zelenka odvedl slušný kus práce. Bavil jsem se, nenudil jsem se, nikterak to neuráželo – prostě bylo to fajn. (10.01.2019)

Neměl bych film srovnávat s Rokem ďábla. Ale... dělám to. A Rok ďábla je více pravděpodobnější i přes vybuchující lidi. Na druhou stranu má v sobě Mňága - Happy End něco, co vás jaksi upoutá do křesla mnohem spolehlivěji. Ta jedna hodina je napěchovaná k prasknutí hláškami, zvraty a dobrou muzikou. "V tý smlouvě s BGM byl dodatek, že můžou určovat, co budem jíst a pít. A tidleti se toho hned chytli a nutili nás k šíleným věcem. My zme třeba jedli jenom jabka." (12.12.2012)

Nejlepší ze Zelenkových hudebních filmů. Tam kde Visací zámek nebyl ještě dotažený, navázal s vtipným útokem na praktiky hudebního průmyslu, ale i na adorativní filmové dokumenty o slavných kapelách. Komorně natočené a civilně zahrané s parádní muzikou - období Made in Valzmez a Furt rovně od MaŽ fakt zbožňuji. Naprosto boží je Hodinový hotel zpívaný účastníky konkurzu, kde doslova zabíjí Hošek (Plexis) a Karel Zich. Moc mě potěšila i účast Ivana Krále a Zdeňka Trošky, kteří trošku střílejí do vlastních řad. No a záběry ze Slunce, seno a Mňága jsem si musel pustit hned několikrát... Pozdější Rok ďábla z mého pohledu již jen recykloval nápady z Mňágy a z Visacího zámku a jako takový mě celkem nebavil. Takže plný počet pro Mňága Happy End a to i vzhledem k inspirativnímu poselství filmu "Back to underground". Škoda jen že samotné Mňáze trvalo dost dlouho než skutečně přestala vydávat na major labelu (EMI) a desky si začala lisovat sama (v roce 2010 založili Surikata Records). (15.03.2015)

[2,5*]     "Nic v tomto filmu není pravda. Všechno se skutečně stalo."     ´Fiktívny dokument, ktorý je, ak som ho správne pochopil, narážkou na chlapčenské skupiny (v danej dobe veľmi populárne) a na umelosť hudobného biznisu. Mám taký pocit, že človek musí asi byť skalným fanúšikom skupiny, aby ho ten film zaujal a to ja nie som. Ak si odmyslím pohodovú hudbu, ktorá sa celkom príjemne počúva (ale že by som z nej bol hotový, tak to zase nie), tak mi to celé pripadá strašne nezáživné, často až otravné pre všetky tie prihlúple, strojené reči (hlavne tá americká držka ma neskutočne iritovala). Celá tá omáčka okolo pôsobí dosť zbytočne, nevidím zmysel takejto mystifikácie, keď nie je aspoň trochu zaujímavá. Ako-tak ma zaujala akurát tá pasáž s firmou Fruit International, kde tá absurdita je celkom fajn dohnaná až do krajnosti (koncert v kostýmoch ovocia). A to podobne ladený Rok ďábla (2002) milujem, lenže tam sú moji obľúbenci Nohavica a Čechomor a ešte k tomu to má taký zaujímavý mysteriózny náboj. (30.01.2024)