Dlubal David

Svým způsobem smutné. Na druhé zhlédnutí (však) nudné. ■ (C) [55/100]

Jestliže mám na východoasijských hororech z forku mysteriózní/duchařina něco opravdu rád, tak je to ona tíživá a hutná atmosféra. Ta tu však takřka není a jestliže se u filmu, více než cokoliv jiného, nudím, tak je to prostě konečná a nezachrání to ani roztomilá představitelka hlavní role se slušivou parukou. Takhle prostě ne! ■ (C) [41/100]

Herecký koncert - a to doslova. ■ Od začátku čekáš, kdy jedné z nich rupne v kouli, ale vždy když se k tomu schyluje, tak se to rozplyne v dálavu a hitchcockovská atmosféra opět pokračuje... až do poslední scény, která však končí trochu jinak, než by člověk čekal a grandiózní dramatické rozuzlení se nekoná, ba naopak. Film končí de facto v poklidu, až komorně a smutně. ■ Pro milovníky TV inscenací, které se dnes již bohužel vlastně netočí, je toto zajímavý, tak trochu zapomenutý, kousek... ■ Škoda, že Eduard "Falkor the Luck Dragon" CUPÁK nedostal více prostoru. ■ (R) [80/100] ■ (K) [70/100] ■ (V) [66/100] ■ (H) Jaroslava ADAMOVÁ [90/100] ● Ivana ANDRLOVÁ [88/100] ● Eduard CUPÁK [95/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Alfred Hitchcock Presents (1985) ● Shindô (2007) ● AMAchan (2013) ● Značka: Na dožití (1989) ● Tma (1991) ■ (Č) 1 ■ (P) [Čtvrtek, 3-VIII-2017; 23:52] [ϿϾ] [PZ] [77/100] ■ (CSFD) helianto ■ (C) [77/100]

Na zahnání nudy dobrý... ■ (C) [59/100]

Po extrémně nudném začátku se to pomalu začne rozjíždět, aby to pak gradovalo do krvavých lázní pro tři sousedící rodiny... ■ Rozbitý svět aneb Anglická krása. ■ (R) [70/100] ■ (K) [66/100] ■ (V) [63/100] ■ (H) Eloise LAURENCE [66/100] ■ (♫) [60/100] ■ (E) American Beauty (1999) ● Vesničko má středisková (1985) ● Au nom de ma fille: Kalinka (2015) ● Safelight (2015) ● Kokuhaku (2010) ● The Falling (2014) ● Mimi (w)o sumaseba (1995) ● Notes on a Scandal (2006) ● Dare mo shiranai (2004) ● Falling Down (1993) ● Aoi haru (2001) ● Adam (2009) ● Kokuriko zaka kara (2011) ● To Sir, with Love (1967) ● Václav (2007) ● Go (2001) ● Crazy, Stupid, Love (2011) ● Kizzu ritân (1996) ● Momo e no tegami (2011) ● Thirteen (2003) ● The Shipping News (2001) ● Fathers and Daughters (2015) ● Karera ga honki de amu toki wa (2017) ■ (Č) 1 ■ (P) [Neděle, 24-IX-2017; 02:18] [1080p] [ϿϾ] [PZ-cz] [71/100] ■ (CSFD) MickeyStuma ● LeoH ● danny79 ● Mitsouko ● lineker ● Googooplexer ● hujerita ● octopuska ● JR4 ● blondboss ● anonyym ● ElPajo ● babka ● Ruadek ■ (C) [71/100]

Tam, kde současné americké cajdáky až příliš tlačí na pilu, tak tento japonský stojí opodál a tiše a se zavřenýma očima tě nechá, aby sis jej sám a podle svého osahal. ■ Je to drama? Ano, je! Ale až na jednu vypjatou scénu se děj drží při zemi a víceméně více než méně... spíše postavy sledujeme ze zdrořilé vzdálenosti a nikdo nás k ničemu nenutí. Co se mi u filmu hodně líbilo, že nemoralizoval a nepředkládal nám správnost toho či onoho, jak bohužel současné americké filmy s touto tematikou dost často dělají, a někdy mám až pocit, že být heterák je něco překonaného či dokonce odporného. ■ Zde si neodpustím malou vsuvku k zamyšlení. Japonsko, narozdíl od Evropy a později Spojených států, bylo velmi tolerantní vůči homosexuálům, bisexuálům a hebefilikům, ale s nástupem reforem v období Meiji, se Japonsko, jako vedlejší efekt evropanizace a později amerikanizace, přiklonilo k postřímsko-křesťanským hodnotám, kde spousta věcí je hříchem a amorálností. Nejinak tomu bylo s pojetím japonského novodobého nacionalismu, který vychází ze spojení postshôgunu a evropského pojetí jednotného etnického státu... ■ Nyní zpátky k samotnému filmu. Střetává se zde několik rovin, které se zdají býti mimoběžné. Malá Tomo, která se co nevidět bude stávat ženou a sama moc neví, co se životem, ale je formována, aby jako poslušná dívenka vyrostla v poslušnou a úslušnou ženštinu, jak se přece na Japonku sluší a patří. Jenže se potká s Rinko, která je dospělá žena, ale ne tak úplně, a tak sledujeme vývoj myšlenek malé Tomo, která sice teprve započala svou cestu náctiletostí, ale musí přemýšlet nad věcmi, o kterých její vrstevníci buď jen šaškují nebo je ignorují a dělaj, že neexistujou. To je mimochodem to, co mě na japonské mentalitě a kultuře tolik fascinuje, že lpí na tradicích a zároveň jsou otevřeny modernímu; mix tradičního shintôismu, který i přes vliv buddhismu a válcování konfucianismem, si drží své pevné místo a americký postkapitalistický konzumerismus, který staví do popředí jedince a jeho individualismus. Střetávají se zde dikce tradicionalismu, rodinných hodnot, úslužnost společnosti, stádovitost, služba vyššímu cíli, opatrnost a nucená slušnost a diktát modernismu, single age, jedinečnosti, fenoménu po nás potopa, emocionální promiskuity a syrové surové bezpřetvářky... ■ Z hereckého osazenstva mě asi nejvíce herecky překvapil Tomáš, kterého mám zařazeného jako postavu z komedií (popřípadě romanticko-dramatických věcí), ale tady to zahrál fakt dobře, ta gesta, ty pohyby, prostě hausu waifu jak vyšitá. ■ Další, co mě zaujalo, byla kamera a střih, prostě vizuální zpracování, to se jen tak mimo japonské indie nevidí. Když jsem se pak ale podíval, kdo že to režíroval, ha, režisérka Rentaneko, tak pak mi to už bylo vše jasné. ■ (R) Naoko OGIGAMI [80/100] ■ (K) [80/100] ■ (V) [70/100] ■ (H) Rin KAKIHARA [75/100] ● Tôma IKUTA [80/100] ● Kenta KIRITANI [66/100] ● Eiko KOIKE [75/100] ● Misako TANAKA [63/100] ● Mugi KADOWAKI [55/100] ■ (♫) [80/100] ■ (E) Boys Don't Cry (1999) ● Rentaneko (2012) ● Tomboy (2011) ● Rinda Rinda Rinda (2005) ● IS: Otoko demo onna demo nai sei (2011) ● Dare mo shiranai (2004) ● Dívka s mušlí (1980) ● Flowers (2010) ● The Hours (2002) ● Transit Girls (2015) ● 3 Generations (2015) ● Hotaru no haka (1988) ● Yôkame no semi (2010) ● Moratoriamu Tamako (2013) ● Umi yori mo mada fukaku (2016) ● Hana to Arisu (2004) ● Rasuto furenzu (2008) ● Insutôru (2004) ● Quiet room ni yôkoso (2007) ● Chloe (2009) ● Metráček (1971) ● Pusinky (2007) ● Kiseki (2011) ● Den pro mou lásku (1976) ■ (Č) 1 ■ (P) [Sobota, 23-IX-2017; 08:38] [1080p] [ϿϾ] [PZ-cz] [72/100] ■ (CSFD) Zíza ■ (C) [72/100]

A Ghost Story mi udělal velkou radost. Je málo filmů, které jsou smutné a krásné zároveň. Je málo filmů, které mají pomalé tempo a nenudí. Je opravdu málo filmů, které dokáží překvapit. A je skutečně málo filmů, které umí splnit vše výše popsané naráz. ■ A Ghost Story je film o duchách tak trochu jinak. ■ Kdo čeká duchařinu, bude zklamán. Já jsem ale zklamaný nebyl, ba právě naopak, výborné poetické drama ve mně rozehrálo ty správné basové struny a já si nerušeně užíval krásu všedního dne, ale nevšedníma očima nevšedního vypravěče, který nikdy nepromluví... ■ Minimalistický zvukový/hudební doprovod a statické chvíle ticha, kde jiní kují pikle se svými hrůzostrašnými syntezátorovými zvuky a ruchy, tak zde naopak ticho v tichu dává tušit tichou prázdnotu, která hluše přehluší tichý smutek... ■ Nevím proč, ale stále si pletu sestry Rooney a Kate, a přitom si nejsou až zas tak podobné, nicméně na začátku projekce jsem stejně netušil, která že to MARA se na mě bude mářit, jestli ta mladší, vyšší, kostnatější, s delším nosem nebo ta starší, menší a ženštější. Nakonec to byla bedfordská Páťa Rúny. ■ Pocitově mi Přízrak přišel trochu jako Atlas mraků kopulující se starším Jin Rô ~ The Wolf Brigade a podávající si ruku s Inishiêshon rabu. ■ Tak nějak vnitřně chápu, že se tento film nebude spoustě lidem líbit, zažívám to často, že se mi něco strašně líbí, doporučím ho tazateli, a ten mi při příštím shledání pomyslně klepe na čelo, jako že: no, ty vole, bulšit nuda. ■ Teď si vzpomínám, že podobné to bylo třeba s filmem Cestující a ještě horší scénář s filmem Jiná země. No nic. Sto lidí - sto chutí. ■ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [70/100] ■ (♫) [89/100] ■ (E) Cloud Atlas (2012) ● Jin Rô ~ The Wolf Brigade (1999) ● Inishiêshon rabu (2015) ● Poltergeist (1982) ● Bokeh [ぼけ] (2017) ● 5 to 7 (2017) ● Kairo (2001) ● Den osynlige (2002) ● Nothing Personal (2009) ● Tôkyô! (2008) ● It Follows (2014) ● The Discovery (2017) ● Rear Window (1954) ● Flatliners (1990) ● The Sixth Sense (1999) ● Ghost (1990) ● 2046 (2004) ● Der Himmel über Berlin (1987) ● Interstellar (2014) ● Byôsoku 5 senchimêtoru (2007) ● Freonový duch (1990) ● Láska (1973) ● Twelve Monkeys (1995) ● Groundhog Day (1993) ● Ju-on: The Grudge 2 (2003) ● The Final Cut (2004) ■ (Č) 1 ■ (P) [Sobota, 23-IX-2017; 04:25] [1080p] [ϿϾ] [PZ-sk] [95/100] ■ (CSFD) dubinak ● fugazi ● EastWicka ● PanCitron ● AppleCore ● Bachy ● Rimsy ■ (C) [95/100]

Život je pes je, co se týká HAASOVÝCH veseloher, ta mému srdci nejbližší. Takovou energii a gagy a navíc v takovém množství jsem už v následných filmech neviděl... ■ Adinu MANDLOVOU zrovna moc nemusím, ale v tomto filmu jí to opravdu skvěle sedlo a výborně sekundovala. ■ Několik pozdějších filmů se snažilo zápletku tohoto filmu parafrázovat, leč bezúspěšně, aneb: když jeden dělá totéž, není to to samé, jako když druhý dělá totéž... ■ Někteří odborní filmoví kritici stavějí do porovnávací rovnice Vlasta BURIAN kontra Hugo HAAS, což si myslím, že je chyba, neboť každý z nich má úplně jiný druh humoru a zcela odlišný způsob, jak zaujmout diváka. ■ Tam, kde mi BURIANŮV humor přijde nudný až trapný, tak HAASŮV naopak břitký, ale zároveň jemný, a hlavně jeho sebeironie mi přijde přesvědčivá a svým způsobem okouzlující. ■ Život je pes patří mezi ty filmy, které si mohu pustit kdykoliv a vždy mi zvedne náladu. ■ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [95/100] ■ (H) Hugo HAAS [95/100] ● Adina MANDLOVÁ [80/100] ● Theodor PIŠTĚK [84/100] ● Světla SVOZILOVÁ [77/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Okénko (1933) ● Mazlíček (1934) ● Ať žije nebožtík (1935) ● Mravnost nade vše (1937) ● Jedenácté přikázání (1935) ● Eva tropí hlouposti (1939) ● Roztomilý člověk (1941) ● Hotel Modrá hvězda (1941) ● Důvod k rozvodu (1937) ● Kristián (1939) ● The Nutty Professor (1996) ● On je žena (2005) ● Mrs. Doubtfire (1993) ● Tootsie (1982) ● Bílá nemoc (1937) ● Hinokio (2005) ● Hana zakari no kimi tachi e: Ikemen paradaisu (2007) ■ (Č) 15+ ■ (P) [TV] [PZ] [95/100] ■ (N) [2016] [Doma] [SD] [ϿϾ] [PZ] [95/100] ■ (CSFD) blackrain ● sportovec ● dopitak ● Jeanne ● Kulmon ● Zloděj kol ● Aegnor ● Vesecký ● Nonna ● xenopus ● Subjektiv ■ (C) [95/100]

Tenhle skvělej film jsem viděl de facto náhodou, ale ten pocit úžasu, napětí, strachu, dobrodružství, krásy, něhy, zhnusení a znechucení zároveň, jsem si v sobě tiše nesl spoustu dalších let... ■ Vzpomínky jsou sice zrádné a mnohdy nám lžou, ale přesně si pamatuju, jako by to bylo dnes, když film končil, jak jsem si utíral z tváře slzy, ale tak trochu jakože to nesouvisí s filmem, co se promítá na plátno před námi, protože kluci přece nepláčou, že? ■ Byly jsme na dovolené v Železné Rudě, bylo tam takové to malé staré klasické kino, přesně takové mám rád; ta vůně dřeva, vůně staré budovy, emoce, které tě pohladí po tváří, když vstupuješ do takového sálu, prostě žádné nudné chladné sterilní prostředí dnešních multikin... Někdy k večeru jsme s tátou a bráchou šli na inkriminovaný film, nepamatuju si kolik lidí tam bylo, byl to takový maličký vesnický sál, ale vím, že nás tam bylo opravdu, ale opravdu málo... ■ Jako milovník Vetřelce, mám Sigourney WEAVER spojenou s rolí Ellen RIPLEYOVÉ, ale jestliže existuje její hypotetická druhá největší role, tak je to právě Dian FOSSEYOVÁ. ■ Když jsme odcházeli z kina, byla již černočerná tma, venkovní osvětlení nesvítilo, a tak trochu, jen tak mimochodem, se zvedla mlha... ■ (C) [95/100]

Není to tolik dojemné, jako Volání divočiny, ani tolik dramatické, jako Gorily v mlze, ale je z toho cítit ta autentičnost a uvěřitelnost... ■ Při sledování mě nemohla nenapadnout podobnost s Tím, který tančí s vlky. ■ Plný počet si sice film nezaslouží, ale unikl mu jen o vlčí ohon. ■ (C) [80/100]