Dlubal David

...a přesně takhle to dopadá, když ženský řeší kraviny... ◢ ■ ◣ (E) Prime (2005) ● Like Crazy (2011) ● Middle of Nowhere (2008) ■ (C) [68/100]

Móórfuuuujéééééééééééém!!! ◢ ■ ◣ Je až neuvěřitelný, že tam, kde Japonci dokáží zaujmout i s Céčkovým seriálem, tak američani jen tupě přešlapují; tam, kde Japonci dokážou vyextrahovat originalitu i z již nastokrát provařeného, tak amíci ani se stonásobným rozpočtem nemaj vlastně co nabídnout; tam, kde si japončíci dokážou dělat srandu i z dost nesrandovních věcí, tak emeričáni jsou jednoduše trapní a jejich kopírování něčeho, co nejde zkopírovat, je jen pusté zoufalství... ■ (C) [39/100]

Čím víc jsem toho viděl, tím víc mám problém nějak smysluplně film ohodnotit a ještě větší problém, pakliže mám tu potřebu, sesmolit k tomu nějaký komentář. Než porodím text, se kterým jsem alespoň na 95% spokojen, tak to trvá hodinu, a pakliže jej chci vypilovat na 99%, tak klidně i hodiny dvě, no a pak se někteří diví, proč píšu své postřehy k filmům, které mě oslovily, tak sporadicky... Nyní již k samotnému Henrymu. ■ Na Henryho příběh mě nalákaly hnedle dvě věci: 1)) Kanadskej klučina Jacob TREMBLAY, kterej mě zaujal v dramatu Room a 2)) Synopse. ■ Nejsem moc velký příznivec sledování trailerů, teaserů, ukázek, natáčení o natáčení apod. ještě před filmem samotným, a tak jsem nečinil výjimku ani zde. Původně jsem chtěl udělit filmu plný počet, ale po třech dnech, kdy se mi to rozleželo v hlavě, jsem mu dal čtyři, podrobnosti dále v textu. ■ Film začíná velmi optimisticky, až člověk nabere dojmu, že se bude jednat o jakousi variaci A Brilliant Young Mind nebo etudu A Beautiful Mind, zprvu to tak skutečně je, ale později film zaklepe na dveře u sousedů a děj se ubírá jiným směrem, poměrně jiným tempem a uvolněná atmosféra začne houstnout a drama, které zprvu bylo zachumlané pod dekou, se rozvaluje po celém horizontu a smutně překrývá původní hlavní linii. ■ Film bych rozdělil na dvě části: 1)) Henry a 2)) Susan (jeho matka). Ta první část, tou svou hravostí a hezkým popisem vztahu mezi Henrym a jeho matkou, ale také mezi ním a jeho mladším bráškou Peterem, mi ihned přinesla na mysl film Fathers and Daughters. Tato první část mě velice oslovila a ano, byly tam již náznaky toho, co se bude odehrávat v části druhé, ale že to bude probíhat tak, jak to následně probíhá, to jsem vážně nečekal. Ona krásná první část, která je vizuálně dokonalá a vztahově, dejme tomu, zajímavá, však končí jednoho krásného večera. [SPOILER] Henry má jakýsi záchvat a silné svalové křeče, jeho mladší bráška je vyděšen a volá jejich maminku. Ta okamžitě přiběhně, ale jediné, co může udělat, je, že přivolá záchranku. Pak je smutný záběr, jak Henry leží na lůžku, matka celá bez sebe a zdravotníci lůžko s bezvládným Henrym odvážejí na sál. Malý Peter nevěřícně a plačky stojí na konci chodby a lautr vůbec neví, co se děje. Pak jsme již jen smutnými svědky smutné řeči smutného doktora, který se smutným výrazem, povídá Henrymu, jak špatné to je, a když se ho Henry zcela stoicky ptá na odborné otázky, tak doktor chvíli jen tupě civí, a pak Henrymu pravdivě odpovídá, tak v tom okamžiku už všem je zcela jasné, že Henry tu bohužel s námi již dlouho nebude... Henryho poslední scéna, kdy slézá z nemocniční postele, aby se dostal k oknu a se slovy: "Chci vidět nebe..." je tak silně emotivní, že mi ukápla slza... Vytanula mi na mysl vzpomínka na scénu, kdy Shirô kulhavým krokem a s posledními silami, odcházela zemřít do divočiny. Při filmu Matagi jsem řval, jak když mě na nože berou... [/SPOILER] ■ Následující den započne část druhá, kde Susan pomalu, ale jistě poodkrývá malá i velká tajemství svého staršího syna, ale s hrůzou v očích i tajemství sousedovic domu... Malý Peter zde konečně dostává šanci uplatnit své dětské herecké umění. Tato druhá část je sice zajímavá, ale jaksi trošičku unylá, neboť s tématem tajemství sousedovic domu se mohlo pracovat daleko více do hloubky a došlap na dramatickou notu mohl být mnohem silnější; nicméně tato druhá část má i svá pozitiva, například, když se Susan pomalu přesouvá z fáze zdrcená matka nezajímající se o nic kolem do fáze, kdy až fanaticky plní krok za krokem úkoly, které poslouchá ze sluchátek... ■ Zde je právě onen kámen úrazu, o kterém jsem se zmiňoval na začátku, a sice: drama, které tu a tam přinášelo komické vsuvky a nahlédnutí do myslí postav, tak tady sklouzává k thrilleru, sice poměrně dobře odvedenému, ale toto pojetí mi tam moc neštimovalo a upozadění Henryho bylo až moc velké a naopak Susan byla pořád, až na scénu u chajdy, tak nějak přikáknutá, než aby udělala nějaký pořádný krok kupředu... ■ Jako celek hodnotím film velmi pozitivně, avšak kdyby z něj vznikly dva samostatné filmy: 1)) O Henrym 2)) O Susan, tak to bych byl teprv spokojenej. A velká škoda je, že Jacob TREMBLAY nedostal větší prostor, ale to už bych chtěl asi modrý z nebe... ◢ ■ ◣ (R) [90/100] ■ (K) [88/100] ■ (V) [79/100] ■ (H) Jaeden Wesley LIEBERHER [90/100] ● Jacob TREMBLAY [90/100] ● Naomi Ellen WATTS [76/100] ● Dean Joseph NORRIS [69/100] ● Madison "Maddie" Nicole 'Chandelier' ZIEGLER [66/100] ● Sarah Kate SILVERMAN [75/100] ● Lee Grinner PACE [71/100] ● Tonya PINKINS [60/100] ● Geraldine HUGHES [68/100] ■ (♫) [80/100] ■ (E) Fathers and Daughters (2015) ● My Sister's Keeper (2009) ● A Brilliant Young Mind (2014) ● Phoebe in Wonderland (2008) ● A Beautiful Mind (2001) ● Mother and Child (2009) ● Room (2015) ● If I Stay (2014) ● Matagi (1982) ● P. S. I Love You (2007) ● What Maisie Knew (2012) ● Disconnect (2012) ● Crazy Heart (2009) ● Camino (2008) ● One Day (2011) ● Men, Women & Children (2014) ● Same Time, Next Year (1978) ● The Rebound (2009) ● Dare mo shiranai (2004) ● D.A.R.Y.L. (1985) ● Everything, Everything (2017) ● The Sixth Sense (1999) ● Hinokio (2005) ● Jack of the Red Hearts (2015) ● K-PAX (2001) ● Like Sunday, Like Rain (2014) ■ (Č) 1 ■ (P) [Pondělí, 16-X-2017; 03:38] [1080p] [ϿϾ] [PZ-cz] [78/100] ■ (CSFD) Dunadan ● Andrej.Kovac ● Ja.Malachi ● Morholt ■ (C) [78/100]

Film, který možná není dokonalý. Film, který možná nepatří mezi to nejlepší, co bylo natočeno. Film, který je tak jednoduchý, až z toho jde hlava kolem. Film, který by bez hudby a textů písniček jen tiše seděl v závětří a čekal až jej hajný odpráskne, ale na druhou stranu, je to film, který zahřeje u srdce, rozjasní dětskou duši dřímající v každém dospělém, rozjitřní šedavý podvečer a rozveselí rozesmutnělého dospěláka... ■ (C) [95/100]

Uf. To byla jízda na horské dráze. ■ Tak jak začít? Předně musím zdůraznit, že jsem si o seriálu nic bližšího nezjišťoval, to aby má očekávání nebyla v podstatě žádná a já začínal sledovat s čistým štítem. Uf. Celou první epizodu jsem se tak nebetyčně a nepokrytě nudil, že jsem si myslel, že ani ten první díl nedokoukám a vrchol všeho byl ten ending, u kterého jsem jen nevěřícně zíral; stopnutí bylo jediné možné řešení vyplývající ze zákona akce a reakce, šel jsem se pomazlit se čtyřnohým chlupáčem a následně na krátkou procházku na čerstvý smog. Karutetto nechal kvartetem. Nadlábnul se. Nedalo mi to... Přečet jsem si text od slečny, pardon, už vlastně paní, překladatelky, a přemýšlel nad tím, protože se mi ještě nestalo, že se mi něco z toho, co překládala, tak vyloženě nelíbilo. Nechal jsem to koňovi, sebral odvahu a pokračoval se druhým dílem. A co se stalo? Jemináčku, jemináčku, v devětadvacáté minutě mě to chytlo, a to tak silně, že jsem to prostě chtě nechtě musel za každou cenu dokoukat, a také se tak stalo. ■ Celý třetí díl jsem byl jak na trní a očekával, co dalšího seriál přinese a kam se děj bude ubírat. Musím říci, že děj mě minimálně 4x velice překvapil. Nebudu počítat to, že již od úplného začátku všem všímavým jedincům musí být nutně jasné, že setkání tohoto kvarteta a jeho vytvoření není náhoda a že každý z tělesa má co skrývat a na nás divácích je, abychom v koutku jen nevyčkávali, jak nám to předloží, ale abychom sami přemýšleli a laborovali s tím, kdo, co, kdy, kde, s kým a hlavně proč! ■ Nejvíc mě uchvátila postava Suzume SEBUKI, o které je jasné, že nemá tak úplně čisté svědomí a ani ruce. [SPOILER] To její donášení na Maki, slídění a špehování, to bylo tak trochu na přezdržku... [/SPOILER] Suzume, tím svým lišáckým úsměvem, věčně rozcuchanými vlasy, širokým a roztahaným oblečením, mi prostě a jednoduše byla sympatická a ten její pomalý, ale jistý přerod v opravdovou kamarádku, tak ten byl skvělý. ■ Hodně se mi líbila ta atmosféra: strašně pomalé tempo, malý náznak, pomalé tempo, malý náznak, pomalé tempo, vyber si, kde je pravda, pomalé tempo, náznak, vyber si, kde je pravda, hutné pomalé tempo. Do toho jemná hudba, ale vždy jen na krátký okamžik, a pak opět pomalé tempo. Nádhera. Od konce druhého až do sedmého dílu mi to silně tou svou atmosférou připomínalo vynikající mysteriózní dorama Kôri no sekai, a co víc Takako MATSU, nikde jinde ne, ale tady ano a to po celou dobu, mi silně připadala jako Nanako MATSUSHIMA. ■ Velmi zajímavě zde byly také vykresleny rozdílnosti osobností a charakterů, ale také to, co všichni měli společného. Za všechny uvedu 2 případy: 1)) Citron. (Žlutí vědí.) 2)) Odpadky. ■ Ponechme stranou to, kdo je do koho zamilován a kdo kým okouzlen, vezměme v úvahu pouze jejich jakýsi druh vzájemného přátelství, tímto aspektem jsem si nemohl nevzpomenout na Kazoku no katachi. Celým seriálem se nese, stejně jako v Biburia Koshodô no jiken techô Damoklův meč, který visí všem čtyřem nad hlavou. Pomalu, ale jistě poodkrýváme, stejně jako v Rasuto furenzu, temná zákoutí všech osob, které se před námi producírují. Tu a tam nás zaskočí to, co zjistíme, ale posléze jsme opět ve svých zaběhlých kolejích, když zjistíme, jaké pohnutky k tomu vedly. Každá postava vždy na chvíli vystoupí o krok kupředu, aby byla později upozaděna jinou, která vystoupí o kroky dva. Když už se zdá, že vše začíná běžet tak, jak má a že vše je na správné cestě ke zdárnému konci, tak se v šesté epizodě objeví postava, kterou nikdo nečekal, že se objeví. [SPOILER] Ano. Správně. Jde o manžela Maki. Dojde ke zvratu, a to takovému, že si až člověk říká: "Panečku, kam až tohle dojde..." Z poklidné vztahovky se rázem stává bláznivá roadmovie ve stylu Little Miss Sunshine, aby to pokračovalo jako Kokuhaku. Když se ukáže, že vše je vlastně tak nějak v pořádku, tak příběh opět spořádaně pokračuje ve vyšlapaných stopách ve sněhu... [/SPOILER] ■ V osmé epizodě se však objeví něco, co nás opět nutí přemýšlet nad Maki, a tu se mi vkradla myšlenka na Gone Girl. Tak nějak cítíme, že pravda je tam někde venku, ale je těžké ji uchopit, neboť nejsme agent Fox MULDER. Říkáme si, že to je tak či onak. Pravda ovšem nakonec musí vyjevit své pařáty, a tak se i stane, ovšem tak nějak po skrovnu a bez zbytečné okázalosti, ovšem pachuť hořkosti a pozůstatky bolesti z minulosti se objeví a to ve vší své kráse, ve formě nám známých bulvárních plátků... ■ Konec, kdy dochází k jakémusi vnitřnímu usmíření se se sebou samým, je de facto do velké míry otevřený. ■ (R) [89/100] ■ (K) [89/100] ■ (V) [74/100] ■ (H) Takako MATSU [84/100] ● Hikari MISUSHIMA [95/100] ● Issei TAKAHASHI [70/100] ● Ryûhei MATSUDA [83/100] ● Masako MOTAI [77/100] ● Riho YOSHIOKA [79/100] ● Akiko KIKUCHI [71/100] ● Akiko YAGI [68/100] ● Mearîjun TAKAHASHI [66/100] ■ (♫) [90/100] ■ (E) Kôri no sekai (1999) ● Dia Shisutâ (2014) ● Kokuhaku (2010) ● Shigatsu wa kimi no uso (2014) ● Bîto rokku rabu (2009) ● Little Miss Sunshine (2006) ● Kanojo wa uso wo aishisugiteru (2013) ● Friends (1994) ● Biburia Koshodô no jiken techô (2013) ● NaNa (2005) ● Kazoku no katachi (2016) ● Rasuto furenzu (2008) ● Gone Girl (2014) ● Sekando Hausu (2006) ● Hoteru bînasu (2004) ● Rinda Rinda Rinda (2005) ● Yoake no machi de (2011) ■ (Č) 1 ■ (P) [Neděle, 15-X-2017; 05:18] [480p] [ϿϾ] [PZ-cz] [88/100] ■ (CSFD) Mkqp ● Zíza ■ (C) [88/100]

Komediální ráz tomu rozhodně jen pomohl. A opět klasika: italské koberce. ■ Buono. ■ (C) [79/100]

Jeden ze tří světlých okamžiků režiséra a scénáristy BRASSE. Klasika: italské koberce, velké dvorce, přeplněné nevěstince. ■ (C) [79/100]

Boha jeho! ■ Jsou filmy, které jsou tak dobré, že si je pamatuješ i dlouhá léta po tom, cos je viděl. A jsou filmy, které jsou tak špatné, že si je pamatuješ také dlouhá léta po zhlédnutí. ■ Před mnoha a mnoha lety, kdy byly ještě standardem domácností nafouklé CRT televize a člověk toužící po něčem, co nedávaj v televizi, který neměl majlant na satelit, ale vypláznuvší půl majlantu za videopřehrávač, tak měl možnost sledovat filmy na VHS kazetě. A to byl i můj případ. Na pozvání kamaráda, že má doma zajímavé péčko, jsem odpověděl, že tedy přijdu. Třetí z naší party jakbysmet. Jali jsme se tedy pustiti onen vychvalovaný Salon Kitty, ale chyba lávky; když už jsem se nudil tak, že jsem se škrábal pravou rukou na levém uchu a levou rukou na pravém, tak jsem si zkoušel dát nohu za krk, nepovedlo se. Po hodině tupého civění, se návštěvník číslo 2, říkejme mu pracovně: Vladimír, rozhodl, že skleněným popelníkem, za tu dobu již přeplněným vajglama, rozbije našemu hostiteli, říkejme mu pracovně: Josef, hlavu, a ukončí trápení nás všech. Hostitel však se slovy: "Teď už to začne být zajímavý!" uklidnil nastalou vypjatou atmosféru, ale následující třičtvrtěhoďka nebyla o nic lepší... ■ Co říci o samotném filmu? Myšlenka a námět dobrý, ale zpracování pokulhává na všechny tři nohy. Jako exploitačka nudné, jako komedie nevýrazné a extrémně zdlouhavé, jako drama k smíchu. Za tu zajímavou myšlenku dávám hvězdu navíc. Tečka! ■ (C) [31/100]

Mám rád tyto staré papundekly. Rozhodně stokrát lepší než Účastníci zájezdu, kde jediné, co mě zaujalo, tak byly Karlovy podšálky. ■ Recept na milování aneb Dovolená s dovolením bez dovolení líbat svou vlastní ženu na půdě. ■ (C) [77/100]

Ne tolik vydařené jako Silvestr svobodného pána, ale přesto dobrá inscenace. Sice takový slabší průměr, ale stále lepší, než dnešní televizní průjem. ■ (C) [71/100]