Dlubal David

Taškařice, která rozhodně neurazí. Silvestrovská párty tak trochu jinak, s chtěnými i nechtěnými úsměvy a se zamotanými situacemi, které přináší život sám. Kdo má rád manželské duo Josef ABRHÁM, Libuše ŠAFRÁNKOVÁ a navíc v jejich nejlepších letech, ten si přijde na své. Pro mě to byla příjemná půlhodinka. ■ (C) [73/100]

Nádhera. Prostě nádhera. ■ První třetina mi silně připomínala Taiyo no uta, pak už ne, ale celý film jsem měl stejně příjemné pocity, jako když jsem poprvé viděl Yui, jak po večerech chodila s kytarou po městě. Hodně příjemný zážitek mi přinesl tento snímek a navíc mi oba hlavní hrdinové byli hned od prvního okamžiku sympatičtí. Mám silnou slabost pro asiatky a černošky se mi obecně nijak moc nelíbí, ale výjimka potvrzuje pravidlo; Amandla se mi moc líbila, výrazem, mimikou, tváří, gesty, projevem, úsměvem, vystupováním, hlasem. ■ Děj je v podstatě velmi jednoduchý: parafráze Romea a Julie v trochu jiném kabátku, kde Romeo není až tak Romeo a Julie není až tak Julie. Říkejme jim Maddy a Olly, přičemž oba dva jsou si velmi blízcí, i když se sotva znají, mají k sobě velmi blízko, i když pocházejí úplně z jiných sfér. Bydlí hned vedle sebe a přesto je mezi nimi neviditelná zeď, která se, jak se zprvu zdá, nedá nijak překlenout. ■ Dobře, ne dobře, ale skvěle, byly vytvořeny scény, které si Madeline představuje a scény reprezentující její komunikaci. To mi silně připomnělo dorama Densha Otoko, když je Tsuyoshi "Densha" YAMADA na návštěvě u Saori "Erumesu" AOYAMY a vzkazy od jeho souputníků z fóra se vyobrazují všude po místnosti... ■ Olly je tak trochu samotář, a tak trochu nesmělý, ale srdce má na správném místě. [SPOILER] Viz scéna, když se odváží před domem vedle auta vrazit otci ránu. A Maddy je strachem o Ollyho tak bez sebe, že vůbec nemyslí na sebe, vyběhne ven a zjišťuje, jestli je její bílý rytíř bez zbroje v pořádku, ten okamžitě a střelhbitě zahání Madlenku zpět do domu, aby nepřišla k úhoně. [/SPOILER] ■ Když se pak příběh otočí zadkem kupředu, tak jsem byl chvíli v rozpacích, ale nakonec jsem jim to spolknul i s navijákem, neboť lidé, aby neztratili toho, na kom jim záleží, tak dokáží dělat ohromné a někdy i strašné věci, tudíž jsem to pokorně přijmul, ale na druhou stranu musím říci, že tím se celý příběh dostal trochu jinam. Neříkám, že to je špatně, ale prostě jinam... ■ (R) [90/100] ■ (K) [88/100] ■ (V) [75/100] ■ (H) Amandla STENBERG [88/100] ● Nicholas John "Nick" ROBINSON [78/100] ● Anika Noni ROSE [69/100] ● Ana de la REGUERA [74/100] ● Françoise Fong-Wa YIP [70/100] ■ (♫) [72/100] ■ (E) Taiyo no uta (2006) ● The Language of the Enemy (2008) ● Densha Otoko (2005) ● House M. D. (2004) ● Joze to tora to sakana tachi (2003) ● X+Y (2014) ● My So-Called Life (1994) ● About Love / Guan yu ai (2005) ● The Little Prince (1974) ● Ruang rak noi nid mahasan (2003) ● The Graduate (1967) ● Seven Pounds (2008) ● 5 to 7 (2014) ● Standby (2014) ● The F Word (2013) ● Japanese Story (2003) ● The Dark Side of the Sun (1988) ● Miss Peregrine's Home for Peculiar Children (2016) ● Love Actually (2003) ● Crazy, Stupid, Love. (2011) ● Edward Scissorhands (1990) ● The Bodyguard (1992) ● Jak svět přichází o básníky (1982) ● City of Angels (1998) ● Paper Towns (2015) ● The Vow (2012) ● Try Seventeen (2002) ■ (Č) 1 ■ (P) [Středa, 11-X-2017; 22:52] [1080p] [ϿϾ] [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) Jirka_Šč ● Allka ● Blazis34 ● Katte ● grosek ● Tejkina ● Nevka ■ (C) [95/100]

Chtěl jsem se na to podívat hlavně kvůli Zoe KAZANOVÉ, no a taky kvůli Sandře BULLOCKOVÉ. ■ Přestože jsem neměl žádná očekávání, tak zklamání bylo obrovské. ■ První třetina filmu absolutní nuda. Zoe je tam jen do počtu. A Sandra tu ani vlastně moc nehraje, spíš tu je. ■ Škoda, veliká škoda. ■ Tvůrci nedokázali předvést drama, které by z tématu předvolební agitace, respektive propagandy, mohlo vzejít. ■ Humor? A kde? Jediná dobrá scéna byla, když se týmy protikandidátů předjížděly v autobusech... ■ Nějaké poselství? Asi hodně hluboko skryté. ■ Prosím co nejméně takovýchto filmů... ■ (R) [40/100] ■ (K) [55/100] ■ (V) [36/100] ■ (H) Zoe Swicord KAZAN [25/100] ● Sandra Annette BULLOCK [19/100] ● William Robert "Billy Bob" THORTON [60/100] ■ (♫) [39/100] ■ (E) Yes, Minister (1980) ● Enemy of the State (1998) ● Kokuriko-zaka kara (2011) ● A Hologram for the King (2016) ● The Butler (2013) ● The Pelican Brief (1993) ● Šmejdi (2013) ● Kokuhaku (2010) ● Head of State (2003) ● Animaturikusu (2003) ● Salmon Fishing in the Yemen (2011) ● Jin-Rô (1999) ● The Girl in the Café (2005) ● Colonia (2015) ● The Circle (2017) ■ (Č) 1 ■ (P) [Čtvrtek, 4-V-2017; 20:51] [1080p] [ϿϾ] [PZ-cz] [33/100] ■ (CSFD) TommyDiamond ● zvolsi ● Hanys_ ● Aljak ● kaylin ● Lacike ■ (C) [33/100]

Velmi příjemné překvapení. ■ Zpočátku se to tváří jako One Week, pak to přechází v poetický Paterson a ve snových scénách zavítáme na Slow West. ■ Tentokrát se mi opět vyplnilo, že když od filmu neočekám moc, tak dostanu hodně. ■ Sledujeme smutný příběh osamělého smutného jednasedmdesátníka, který má již svou hereckou kariéru za zenitem, svoje volné okamžiky tráví buď chlastáním alkoholu nebo hulením marihuany, anebo obojím nebo pro změnu hulí a chlastá u svýho kámoše Jeremyho, kterej prodává drogy svým stálým zákaznikům. Čuměj spolu na starý filmy a pořady a vzpomínaj na starý dobrý časy, kdy oba dva skutečně pracovali. Lee HAYDEN, hlavní postava, měl za celej život jen jednu pořádnou roli, ale stála za to, a taky je to jediná role, ze který ho lidi znaj. Ten film se jmenoval: "THE HERO". De facto Sam Pack ELLIOTT ve filmu tak trochu hraje sám sebe, něco na způsob Un homme et son chien a The Congress. ■ Snové obrazy se zde míchají s realitou, ale Lee chce pochopit smysl myšlenek, které se mu neustále opakují. Po čase však dochází k tomu, že ví, co to znamená, ale nechce si to přiznat... ■ Při jednom z dýchánků u Jeremyho si přijde pro zboží nějaká mladá žena, říkejme jí Charlotte, jsou spolu chvíli sami, protože Jeremy jde pro matroš. Lee na ní čumí, prohlíží si jí od shora až dolů, a pak zase zpátky a zaujme ho, ba co víc, ona na něj taky civí, jak děti v cukráně na pamlsky a on jí zaujme ještě víc, tady se film dělí, protože pak ubíhá trochu jiným směrem. Když se pak potkaj u stánku s mexickým jídlem, tak už je jasný, že jiskra dávno přeskočila a skrytý plamen jen tak neuhasí... ■ The Hero je velmi zajímavý snímek, a to nejen tím, že celý stojí pouze na dvou do jisté velké míry rozdílných postavách, ale že dokáže zaujmout i bez zbytečného patosu, nesmyslného reklamního průvanu a zbytečných marketingových krasožvástů. The Hero je takový malý zastrčený směle nesmělý hrdina, jako třebas The Homesman. Lauře to tady s těmi havraními vlasy ohromně slušelo. Na snímek Come Early Morning, který jsem si pouštěl nedávno, jsem se díval jen kvůli ní a jaké bylo mé zklamání, když se tam jen párkrát mihla a svým hlasem pronesla pouze pár větiček; zato tady jsem si jí pořádně a plnými doušky užil. ■ Atmosféra filmu se mi moc líbila a ten jemný hudební doprovod jakbysmet. A že je film do značné míry předvídatelný? Ano, je. A Co? Jsou různé druhy filmů, které různě působí na různé smysly, vědomí a podvědomí. Když chci dobrodružství v rouše pohádkového fantasy, tak se mrknu na The NeverEnding Story, když chci sci-fi, tak na Star Trek VIII: First Contact, když mám chuť na komedii pro odreagování, tak Jáchyme, hoď ho do stroje!, když večerníček, tak Četnické humoresky, když chci romantiku, drama a akci, tak Rockyho a když chci nějaký film, který na mě bude působit především emocionálně, tak právě takové filmy, jako je The Hero a podobné. ■ (R) [88/100] ■ (K) [84/100] ■ (V) [72/100] ■ (H) Sam Pack ELLIOTT [86/100] ● Laura H. PREPON [84/100] ■ (♫) [80/100] ■ (E) One Week (2008) ● Paterson (2016) ● Atarashii kutsu wo kawanakucha (2012) ● The Horse Whisperer (1998) ● Nothing Personal (2009) ● The Congress (2013) ● Mr. Morgan's Last Love (2013) ● Slow West (2015) ● Un homme et son chien (2008) ● Come Early Morning (2006) ● The Homesman (2014) ● Lost in Translation (2003) ● The Lobster (2015) ● Is-slottet (1987) ● Hateship Loveship (2013) ■ (Č) 1 ■ (P) [Úterý, 10-X-2017; 14:44] [1080p] [ϿϾ] [PZ-cz] [83/100] ■ (CSFD) kaylin ■ (C) [83/100]

Hned na úvod musím předestřít, že jsem byl malinko zklamaný, ale opravdu jen malinko. Podrobnosti níže. ■ Film Mandy je i přes rok vzniku stále aktuální, ale na druhou stranu je z něj cítit, že v současnosti se již kinematografie posunula jinam, stejně tak medicína a o společensko-genderové rozdílnosti ani nemluvě... ■ Celkově je film vyvážený: dramaticky, herecky, scénáristicky, režijně. Nicméně od samotného příběhu jsem čekal více, více dramatu, více emocionálních výlevů, více vypjatých scén. Původně jsem se rozhodoval, že filmu udělím pouze tři hvězdy, ale když jsem si to nechal v klidu projít hlavou, tak jsem přeci jen jednu musel přidat. ■ Film je to velmi dobrý, ale pro ty, kdo nemají rádi starší filmy, tak to rozhodně taková pecka nebude. Pro mě jsou naopak právě tyto starší kousky předmětem nebývalého zájmu, protože mi mnohdy přinesou více vnitřního uspokojení, než filmy současné, dejme tomu za posledních dvacet let. Důvodů je vícero, něco jsem již naznačil výše, ale tentokrát to nebudu více probírat... ■ Co se mi na filmu také hodně líbilo, že na něm bylo znát, že je anglický, jistou řekněme inspiraci Hollywoodem nelze popřít, ale přesto si ponechává část své originality a část té anglické produkce, kterou mám tak rád. ■ Zde si neodpustím malou vsuvku: vezmi si Jackieho filmy z hongkongské produkce, a pak ty z produkce americké. Porovnej je. Vidíš ten rozdíl? ■ Mandy MILLER byla velmi roztomilá a své role se zhostila více než dobře. Chvílemi mi svými pohledy silně připomínala Jodelle Micah FERLAND, když jsem si poprvé viděl v Silent Hill. Velkou, a dost možná největší, pozornost na sebe strhává Phyllis CALVERT. Jako starostlivá matka je uvěřitelná a předvádí druh herectví, který nám v posledním čtvrtstoletí přináší BBC. ■ Navzdory tomu, že je film černobílý, tak je barvitý. I přesto, že hlavní postava mimo pěti slov nemluví, tak toho neverbálně řekne daleko, daleko víc a míří hlouběji. ■ (R) [78/100] ■ (K) [68/100] ■ (V) [63/100] ■ (H) Mandy MILLER [79/100] ● Phyllis CALVERT [84/100] ● Terence MORGAN [62/100] ● Jack HAWKINS [77/100] ■ (♫) [68/100] ■ (E) Ting Shuo (2009) ● Splendor in the Grass (1961) ● Hanayome no Chichi (2011) ● The Elephant Man (1980) ● Nell (1994) ● Jack (1996) ● A Little Princess (1995) ● Orenji deizu (2004) ● Heidi (1993) ● Koe no katachi (2016) ● Dead Poets Society (1989) ● Kazoku no Katachi (2016) ● Pupendo (2003) ● Take Shelter (2011) ● Hatsukoi (2012) ● Obecná škola (1991) ● Kimi ni shika kikoenai (2007) ● Silent Hill (2006) ● Fan chan (2003) ■ (Č) 1 ■ (P) [Pátek, 6-X-2017; 21:46] [SD] [ϿϾ] [PZ-sk] [73/100] ■ (CSFD) NinadeL ■ (C) [73/100]

Je mi úplně jedno, jestli se to hororovým fajnšmekrům líbilo nebo ne. Je mi fuk, co na to říká odborná veřejnost. Je mi u zádele, zda to zde na CSFD je v červeném, modrém nebo černém. Mě se to líbilo, a to tak, že hodně. ■ Po začátku jsem si říkal, že to bude další ze série vyvražďovaček nadržených studentíků, pak po pár minutách, že to bude nepodařený pokus o sondu do hlouby duše osamělých exotů z Facebooku. ■ Tak ono to částečně bylo první i druhé, ale naštěstí opravdu jen částečně, protože hlavní linie se nese v mysticko-mysteriózní sféře. Líbilo se mi to propojení starodávného s moderními technologiemi a spojení několika žánrů dohromady. Celkově filmu nemám co vytknout. Má dobrou atmosféru, a tak mu s čistým svědomím mohu odpustit několik much. Říkal jsem si, že ten Lauřin obličej jsem už někde musel vidět, a taky že jo, v The Devil's Hand. ■ Tohle je přesně ten typ filmů, které můžu. ■ Ty Marininy kresby, animace a minividea by si zasloužily samostatný film, alespoň kraťas, protože jsou fakt samostatnou jednotkou. ■ (R) [88/100] ■ (K) [90/100] ■ (V) [76/100] ■ (H) Alycia Jasmin DEBNAM-CAREY [80/100] ■ (♫) [90/100] ■ (E) The Autopsy of Jane Doe (2016) ● May (2002) ● Ringu (1998) ● It Follows (2014) ● The Awakening (2011) ● A Nightmare on Elm Street (1984) ● Drag Me to Hell (2009) ● Don't Knock Twice (2016) ● The Woman in Black (1989) ● Lights Out (2016) ● Ju-on: The Grudge (2002) ■ (Č) 1 ■ (P) [Pátek, 6-X-2017; 16:28] [1080p] [ϿϾ] [PZ-cz] [90/100] ■ (CSFD) Velislav ● stellie ● harpsychord ● ozzy13 ■ (C) [90/100]

Můj vůbec první film od mistra MIYAZAKIHO a ihned jsem se zamiloval. Jak do mistra, tak do Naushiky. ■ V postdřevních dobách českého internetu byla opravdová datová nálož sehnat japonské anime, protože čeští distributoři a majitelé kin však neměli nejmenší zájem, k jejich blbosti, aby se u nás prodávali a promítali pohrobci Japonského císařství, tak zbývaly jediné dvě možnosti: 1)) Za nehorázně přemrštěné ceny s trojitou vysokohorskou přirážkou a nehorázně přemrštěným poštovným si objednat film z Japonska. Zde byla výhoda, že Česko, díky tomu, že leží tak daleko od Japonska, spadalo do stejného regionu pro přehrávání médií, a tak nějak páni mocipáni držící si své licence, patenty, autorská, distribuční a jiná práva, předpokládali, že tudy jim jejich zisky utíkat nebudou. A našinec si kýžený titul mohl bez výčitek svědomí v klidu a v pohodě přehrát. Zde však nastával poměrně velký problém s tím, že pakliže se poctivý jedinec dobral až k tomu, že mu zásilka přišla v pořádku, tak jak se na titul podívat tak, aby mu rozumněl, protože lidí, co by rozumnělo japonštině, bylo ještě méně než těch, kteří rozumněli latině; a pakliže minoritní divák měl to štěstí, že titul byl vybaven anglickými titulky, tak mohl téměř skákat radostí do lustru, protože alespoň rámcově pochopit něco v angličtině je nepoměrně jednodušší než v japonštině... ("Ale to už je jiný příběh a ten budeme vyprávět jindy...") 2)) Sehnat si titul v temných zákoutích pavoučích sítí. Najít si nějakého lidumila, který zasadil semínko a o jeho rajské ovoce se chce podělit; a tak semínkáři, pomalu, ale jistě, sezobávali drobečky, někdy až neobyčejně úctyhodnou přerychlou rychlostí neuvěřitelných 2 kB, a pak, když mělo dojít ke sklizni, tak člověk byl tak radostí bez sebe, že mu někdy i slzička štěstí ukápla. A pak, vědomě uvědoměle, vědom si všech uvědomělostí, se o švěstičky ze své zahrádky milerád rozdělil se stejně postiženými jedinci. ■ Nyní zpět k samotnému filmu. Sledoval jsem jej, na dnešní poměry, na malém monitoru, kde obraz zabíral asi tak polovinu až dvě třetiny displeje, kvalita ripu byla otřesná, kostičkování se, tu více, tu méně, dostavovalo s témeř pravidelnou kadencí "ta ta ta ta ta", ale i přesto mne film hluboce zasáhl a studio JIBURI ve mně získalo fanouška (ano, vím, že oficiálně tam Naushika nepatří). ■ Co naplat, všechny filmy, na kterých se MIYAZAKI podílel, mají mnoho společných, či dokonce stejných prvků a podobenství a podobnost je zde čistě nenáhodná. Některé si mi líbí zcela, některé méně, některé trochu méně, jiné jsou zajímavé tím či oním, ale ani jeden mi nepřijde špatný a už vůbec ne zbytečný. Jestliže mi některý ze současných tvůrců připadá také tak jedinečný, jako Hayao MIYAZAKI, tak například Makoto SHINKAI. ■ Jestliže jsem psal, že Naushika z Údolí větru byl můj první film od MIYAZAKIHO, tak to je prostě fakt, který si už neodpářu, ať se podívám kdykoliv na jakýkoliv jeho film, vždy bude Naushika moje poprvé. Stejně jako moje poprvé od Wese CRAVENA byl film A Nightmare on Elm Street, moje poprvé od Alfreda HITCHCOCKA bylo Psycho, moje poprvé od Makota SHINKAIE byl Byôsoku 5 senchimêtoru a moje poprvé od mistra Yasujirô OZUA byl překrásný Tôkyô monogatari. ■ Velká škoda, že manga, kterou celou dekádu MIYAZAKI vydával, nedošla svého naplnění v anime seriálu, to by mohl být skutečný klenot, neboť všechna ta krása, sci-fi fantasy a nevyřčené mystyčno se prostě nemohlo do necelých dvou hodin vejít. ■ Zde si opět neodpustím malou vsuvku. Když jsem Naushiku, Rapyutu, Totora, Kiki, Porca, Shizuku, Mononoke, Chihiro viděl poprvé, ale i podruhé, potřetí, tak jsem měl takový neodkladný pocit, že ty filmy by si zasloužily hodinu navíc, některé dokonce i další dvě hodiny, ale to je jen můj vlhký sen... ■ Všechny MIYAZAKIHO hlavní hrdinky jsou vesměs to samé, všechny děti jsou vlastně úplně stejné, osudy jsou si velmi podobné, animátorsky de facto totožné, ale přesto a vlastně zároveň i proto, mám jeho filmy tak rád, mají svůj styl, svou jedinečnost, svou poetiku, svou strukturu. ■ Sugoi.

Rovdyr pro mě byl hned dvojím překvapením, ale k tomu se dostanu až níže. ■ Po dlouhé době jsem se chtěl mrknout na nějakej krvák, ale ne americký a ne japonský. A tu se dostáváme k tomu, že jsem si z plezíru vybral skandinávský. Započne projekce a já si říkám, že to bude nějaká variace na The Texas Chainsaw Massacre a že tahle volba byla krok do kravského lejna a ejhle, přichází scéna, při které si říkám, že mi to je nějaké povědomé, ale není se čemu divit, protože tenhle subžánr nenabízí zas tolik nového, co by člověk již neviděl v desítkách předchůdců, ale chyba lávky... ■ Při záběru na ten auťák před pumpou a jak odjížděj, tak jsem si vzpomněl, že už jsem to viděl... To bylo mé první překvapení. Pak si říkám, jak je možný, že když jsem to už viděl, jakto, že jsem na to zapomněl a napadla mě v tu chvíli jediná možná odpověď, že to byla taková sračka, až jsem na to raději zapomněl... Ale dal jsem tomu šanci a dobře, opravdu dobře, jsem udělal. A jaké že bylo to druhé překvapení? Inu, že se mi film skutečně líbil, a to je co říci, protože v současnosti už tyto filmu nevyhledávám, dnes mám rád naopak psychologické horory, nejlépe, kde není zlo vidět, ale cítit, kde neteče ani kapka krve a přesto člověk se zatajeným dechem a husí kůží na obou půlkách je vyšťaven tak, že by se v něm ani motorovou pilou krve nedořezal. ■ Film má velmi jednoduchý děj, málo textu, o to však hutnější atmosféru. Až do samého konce jsem společně s hlavní hrdinkou běhal po lese a tento nečekaný výlet si náramně užíval. Ta senzační skladba En Spennende Dag For Josefine na konci mě totálně rozsekala na padrť. ■ Nyní, více než kdy jindy, jsem si sám sobě opět dokázal, že velmi záleží na náladě, stupni únavy a citovém rozpoložení, ve kterých člověk to či ono dílo sleduje, protože výsledný pocit/zážitek může být úplně jiný. Když jsem tento snímek viděl prvně, tak mě tak nudil nebo přišel o ničem, že jsem na něj raději úplně zapomněl. Nyní po letech mi naopak zapadl přesně do nálady. Norvežské žůžo.

The Vow aneb Wow se nekoná. ■ Trochu mi to připomínalo Hatsukoi, ale bez toho silného dramatického zážitku. Trochu About Time, ale bez té skvělé romantiky. Trochu Atarashii kutsu wo kawanakucha, ale bez té skvělé atmosféry. ■ Jo, začátek dává příslib dvěma scénářům: 1) Bude se jednat o skvělý dramatický doják až za hrob, eventuelně dostaveníčka s umřivší manželkou. 2) Půjde o romantiku až na půdu, kde by jeden pro druhého samou láskou obětoval vlastní život nebo přinejmenším udělá vše, co tomu druhému na očích uvidí. ■ Film se však nevydá ani jedním směrem, a spíše si jde sednout do kouta kavárny a objedná si belgické vafle a zapíjí to horkou čokoládou. Tenhle film není špatný, to rozhodně ne, ale když naskočily závěrečné titulky a já pochopil, že se jedná o konec filmu, tak jsem měl nemilý pocit, že jak film tak pěkně započal a tu a tam se vydal směrem k dramatické nótě, chvílemi k romantickému kýči, tak konec, že je prostě takový nijaký, ledabylý, skoro až odfláknutý. U filmu jsem se nenudil, to ne, ale abych pravdu řekl, čekal jsem trochu víc. ■ Trvalo dva roky, než jsem se ke zhlédnutí Navždy spolu, kde navždy neznamená navždy a spolu neznamená spolu, dostal. Mírné zklamání tu je, ale opravdu jen mírné... ■ (C) [70/100]

Vezmi Čistou duši, smíchej s Mouchou a Guyverem, protřepej, přidej led, hoď tam špetku Signálu z neznáma, lžíci třtinového cukru, kapku Malenky v říši divů, pokrop Mementem, přidej extrakt z Nepřítele, olej z Bekushiru 2077, důkladně zamíchej, přidej kostku z Hyperkrychle, důkladně promixuj, dej do skleničky na ocelovém podnosu a podávej až na samém Horizontu události. Tak, a to je konec dnešního kulinářského speciálního dílu, který vycházel z Vašich dopisů, e-mailů, tvítů a jiných blítů. Příště se můžete těšit na recepty z vyjetého motorového oleje... ■ No, a teď vážně. Já jsem se ani chvilku nenudil. Vůbec mi nevadí témata, která se v té či oné formě už objevila v mnoha jiných filmech, ale musí to mít dobrou atmosféru a tu jsem při sledování tohoto filmu cítil. ■ Od provedení onoho experimentu na Aně je vše okolo zastřené a musí vás nutně napadat spousta otázek, postupně přibývají další a další. Něco tušíte, něco si domýšlíte, něco vám docvakne a něco prostě nedává smysl, a tak to právě tady má být, protože vysvětlení se vám dostane až na konci celého filmu, ikdyž... ■ (R) [80/100] ■ (K) [75/100] ■ (V) [68/100] ■ (H) Yaiza FIGUEROA [78/100] ● Philippa CARSON [70/100] ● Tom DUFFY [63/100] ■ (♫) [70/100] ■ (E) The Fly (1986) ● The Lawnmower Man (1992) ● Kyôshoku sôkô Guyver (2005) ● The Discovery (2017) ● Star Trek: Voyager (1995) ● Memento (2000) ● Event Horizon (1997) ● Sunshine (2007) ● Sphere (1998) ● Sliders (1995) ● A Beautiful Mind (2001) ● Oculus (2013) ● The Signal (2014) ● Ondine (2009) ● Bekushiru: 2077 Nihon sakoku (2007) ● Malice in Wonderland (2009) ● Enemy (2013) ● Cube 2: Hypercube (2002) ● Solaris (2002) ● Dark Matter (2007) ● Another Earth (2011) ● Twelve Monkeys (1995) ● Oblivion (2013) ● Surrogates (2009) ● Code 46 (2003) ● Moon (2009) ● Dark City (1998) ● Proyecto Lázaro / ReAlive (2016) ■ (Č) 1 ■ (P) [Úterý, 26-IX-2017; 10:30] [1080p] [ϿϾ] [PZ-cz] [83/100] ■ (CSFD) hooofi ● space weaver ■ (C) [83/100]