Plaváček

Další ze zpívaných pohádek, kterou jsem v dětství viděl několikrát a měl jí docela rád. Dnešní generace namlsaná nejrůznějšími efekty a filmy s komiksovými hrdiny tohle prostě už ocenit nedokáže. Neříkám, že příběh samotný nemá nějaké ty mouchy a k dokonalosti má tato pohádka daleko, ale je plná pěkných písniček, dobrých pěveckých a s přivřením oka i hereckých výkonů (o které tu zas až tolik nešlo). Mladá Bartošová byla pěkná, Rottrová půvabná a scéna s matkou sudičkou Kozderkovou a synem Dědem Vševědem Zimou nezapomenutelná. 50% (25.12.2021)

Iveta Bartošová s otřesným růžovým kakáčem na hlavě, přitom v době, kdy byla ještě krásná, Václav Neckář v roli mládence a ve směšné červené maškaře.Nicméně, notoricky známá pohádka ve slušivém hudebním kabátku mě příjemně překvapila. Jinak dobře, že se tu hlavně zpívá, což zakrývá herecké nedostatky většiny zpěváků, zachraňuje to noblesní Marie Rottrová. S drobnou výtkou co se týče půvabných exteriérů v ostrém kontrastu s levnejma televizníma interiérama. (19.11.2012)

Kolovrátková hudba je otřesná, otřesná, navíc ořezané výšky, Pavel Vítek zpívá jak ze sudu, špatně načasované délky písní - jednou dlouhá jak Lovosice o ničem, pak během půl minuty se přeskočí, jak Plaváček všem pomohl a dostal za to dary (tohle si v podstatě musíte domyslet). Jsou zde tedy sáhodlouhé scény, kdy očima popoháníme herce, ať už se pohnou a něco se děje, a pak scény, kdy se skočí v čase i přes důležité věci během chviličky. Pohádka působí jedině na nervy, jak je zdlouhavá, písně rvou uši, a zpěváci chudáci sami netuší, co a proč zpívají, natož hrají. Navíc se asi jelo na první dobrou, takže v obraze zůstaly i zjevné chyby (třeba když Černoch dětem do hrníčku něco nalévá, asi večerní polévku před spaním, a jedno dítě polije). Jinak poselství pohádky je taky podivné - co vlastně Plaváček udělal, že si zaslouží všechnu tu pomoc sudiček a kouzel? (06.11.2016)

Tragikomické spojení zpěváků, kteří neumějí hrát (s výjimkou Laďky Kozderkové v roli Sudičky a Josefa Zímy) a kteří po pravdě řečeno ani co hrát nemají. Slaboučká až únavná kolovrátková diskohudba, okázalé kostýmy, které by se hodily spíš na divadelní scénu, režie bez jediného nápadu. Pohádka je tak nudná, že dnes má cenu se na ni dívat už jen jako na dokument o tom, jak vypadaly a zpívaly naše popové celebrity na sklonku totáče. (21.10.2012)

Československá hudební televizní pohádka, jež unikátním zpívaným způsobem zpracovává známý příběh o Plaváčkovi od K. J. Erbena. V této pohádce jsou totiž do všech rolí obsazeni známí zpěváci populární hudby a veškeré dialogy či slova vypravěče jsou zpívané. Hlavní postavu Plaváčka ztvárnil S. Hložek, zlého krále P. Bobek, královnu M. Rottrová a princeznu přelíbezná I. Bartošová. Ve vedlejších rolích se objevili uhlíř K. Černoch, rybář J. Helekal, děd Vševěd J. Zíma, sudička L. Kozderková, převozník M. Drobný či nešťastný mládenec V. Neckář. Pod dominantní a velmi zdařilou hudební složkou je podepsán P. Skalický, je až s podivem, že Plaváček byl jediným filmovým hudebním počinem tohoto skladatele. Herecky se mi z našich pěvců nejvíce zamlouval P. Bobek, jehož zpěv byl podpořen velmi chytlavou rytmickou hudbou. Noční duet děda Vševěda s jeho matkou byl hudebně taktéž velmi povedený. Jedná se o velice milou záležitost z dílny paní režisérky J. Pokorné-Makoszové, přičemž za hudební doprovod ve stylu popmusic 80.let pana Skalického dávám hvězdu navíc. (06.11.2016)