Schlierkamp

Americký film popisující příběh čtyř vysokoškolaček, které se rozhodnou vyrazit na jarní prázdniny na Floridu. Nutno podotknout, že tyto dámy se s oblibou věnují zvýšené konzumaci alkoholu a drog a finance k realizaci jejich výletu si opatřili přepadením fast foodu. V hlavních rolích nedisciplinovaných dívek, které se rády účastnily masových venkovních večírků, se představily R. Korine, A. Benson, V. Hudgens a S. Gomez. Posledně jmenovaná zpěvačka docházela na kroužky náboženského sebevzdělání a sebeuvědomění, to jí však nebránilo, aby se účastnila divokých zábav se svými kamarádkami.  Během jedné z nespoutaných pařeb jsou však zatčeny a po soudním přelíčení propuštěny na kauci, již zaplatil neznámý muž se zlatými zuby zvaný Alien (J. Franco), jenž se jako jediný projevil jako herec a z něhož se vyklube bohatý drogový dealer. V tomto okamžiku se změní žánr filmu a z bezstarostné a povrchní atmosféry se stává thriller a dívky se místo bujarých oslav s neřestmi všeho druhu uchylují do Alienovy luxusní rezidence. Z příběhu bylo patrné, že dívky byly mdlého intelektu nebo scénarista se zřejmě vrátil z podobně bujarého večírku, neboť úroveň jejich uvažování byla nepochopitelná. Když je v zapadlém baru obklopila početná skupina Alienových černošských přátel, pouze jedna z nich, S. Gomez pocítila strach, uvědomila si, že se jejich původní plán užít si jarní prázdniny poněkud změnil, a prosadila si cestu zpět domů. Zbylé tři dívky se spolu s Alienem dostaly do války mafiánských gangů a úplný závěr snad nemohl autor myslet vážně, neboť i to málo, co si divák z tohoto snímku mohl vzít, bylo stupidním a absurdním závěrem totálně pohřbeno. Ve filmu H. Korine, autora filmů jako Kids a Gummo, v nichž taktéž popisoval zkaženost a bezcílnost dospívající generace a současně manžela jedné z rozpustilých dívek, se na můj vkus příliš dával důraz na dlouhé záběry na tančící a opilé mladé muže a ženy. Filmy z 90. let Kids a Gummo byly alespoň šokující, Spring Breakers je pouze nudný. Nemohu si pomoct, slabý a povrchní děj s nereálným a vysloveně stupidním závěrem zcela převážil nad množstvím více či méně odhalených ženských vnad, hlubší smysl filmu jsem také hledal marně, a proto volím jasný podprůměr.

Československý film vyprávějící o čtrnáctiletém Radku Chaloupkovi (F. Toušek), hubeném a extrémně vytáhlém chlapci, jenž se teprve sžívá se svou neobvyklou postavou. Největší potíže má v tělesné výchově, neboť není fyzicky zdatný a povinný školní závod v orientačním běhu je pro něho zpočátku utrpením. Současně prožívá obvyklé problémy dospívajících, první zamilování do své povrchní spolužačky a poté následující zklamání z neúspěchu. Mladý čahoun, mezi spolužáky přezdívaný docela trefně Bidlo, má taktéž problémy se začleněním do společnosti, neboť nemá žádné koníčky a ani neví, kam by jeho život měl směřovat. Tehdejší režim řešil tyto potíže dospívajících povinnou aktivitou v mimoškolních činnostech, Radek se tedy rozhodl pro činnost v hasičském oddílu, avšak i tady se svou neobratností nalezl pouze zklamání. Děj filmu se odehrává na Rakovnicku, a to většinou ve školském zařízení, kde své spolužáky převyšuje mnohdy o dvě hlavy, a také v domácnosti u Chaloupků, kde na mě svým vystoupením udělal dobrý dojem především jeho otec (J. Toušek, skutečný Radkův otec, který se na rozdíl od svého syna objevil i v několika pozdějších filmech), taktéž vytáhlý čahoun se strohým, ale přesným vyjadřováním. Po náhodném setkání s přítelem své sestry a neznámou dívkou, která na Radka zřejmě silně zapůsobila, začíná vytrvale pracovat na své fyzické zdatnosti a dokonce se přihlásí do oddílu zaměřeného na orientační běh, kde působí i jeho nová láska. Z dospělých herců, kteří v tomto snímku J. Matuly vystupují, mohu zmínit učitelku J. Březinovou, starší sestru I. Chýlkovou, jejího přítele D. Rouse či vedoucího běžeckého oddílu A. Pyška. Z dětských herců připomenu pouze F. Menzela, Radkova spolužáka, který mě zaujal svým vyzrálým hereckým projevem. Musím uznat, že film je poměrně zdařilý, snímku sice dominuje nevídaně vytáhlá postava hlavní postavy, avšak obsahuje i mnoho humorných prvků a hlášek, které má na svědomí taktéž nemotorný čahoun. Hudební složka snímku, kterou pěvecky doprovodil D. Janda, se mi též líbila a domnívám se, že se tento film může zařadit do řady kvalitních snímků J. Matuly a uděluji mu průměrné hodnocení.

Československá komedie vyprávějící o tom, jak se změní život ve fiktivním městečku Květoliby pod Lipou poté, co je do této obce odkloněna silniční doprava z hlavní silnice. Diametrální navýšení provozu s sebou nese komplikace, z nichž se jako nejzávažnější problém ukázala stará památná lípa, symbol městečka, stojící ve středu náměstí, překážející v plynulosti dopravy. Ve snímku se objevuje mnoho známých hereckých osobností reprezentující jednotlivé postavy v městečku (starosta J. Sovák, jeho družka J. Hlaváčová, L. Munzar, pošťačka V. Chramostová, J. Bek, příslušník bezpečnosti J. Libíček či K. Fialová pověřená počítáním vozidel projíždějících přes město), avšak na kvalitu filmu a jeho zábavnost to mělo vliv pouze malý, neboť příběh filmu je velmi povrchní, či lépe řečeno vůbec neexistuje. Děj se totiž zabývá účinkem zvýšeného provozu ve městě na jednotlivé postavy, z čehož vznikaly často fádní a nezajímavé příběhy. Už úvodní mluvený projev vypravěče, tentokrát v podání M. Kopeckého, který byl častým jevem ve filmech v 60. letech, naznačil podprůměrnost snímku, neboť si nevybavuji film opatřený tímto mluveným, často zbytečným a nevhodným úvodem, který by snesl přísnější měřítka. Film v některých ohledech připomínal grotesku, k níž také nemám příliš vřelý vztah, největší slabina filmu však skutečně spočívá v nezajímavém ději. Zaujala mě nepřehlédnutelná postava M. Neděly, který se zabýval stříkáním vody z hadice na náměstí, a v závěru mě probudila z polospánku jeho šarvátka s taktéž urostlým J. Hlinomazem, chystajícím se pokácet onu lípu ve středu obce. Dále se ve snímku objevovaly méně výrazné postavy jako melancholický holič J. Skopeček, svalnatý řidič J. Višný, O. Velen, V. Hrubý či S. Budínová. Musím konstatovat, že dílo J. Macha, zkušeného režiséra s mnoha zajímavými a úspěšnými filmovými počiny na kontě, jednoznačně patří do skupiny podprůměrných filmů, což potvrzuje i skutečnost, že na tento film z konce 60. let, kdy bylo natočeno obrovské množství kvalitních filmů, se po právu zapomnělo.

Československý film popisující události následující poté, co byla bance vznesená žádost na množství zlata pro vyhotovení zlaté korunky hrochovi v pražské ZOO, kterého bolí zub. Toto dílo s sebou přináší nálepku jednoho z nejhorších československých filmů v historii, a po jeho zhlédnutí mohu takovému nelichotivému ocenění přitakat. Do neskutečně šíleného a zmateného příběhu o hrochovi, spolknuvšího bankovního úředníka, který se navíc jmenoval také Hroch (O. Hlaváček), byla velice podivným způsobem dosazena politická linie příběhu. V této linii se banda křiklounů zasazuje o hrochova práva, aby tím dosáhla svých vlastních politických záměrů. Slibovaná satira či alegorie na Pražské jaro je tak dokonale skryta, že jsem ji neobjevil. Nejen že příběh jakoby vypadl ze sešitu žáka v první třídě základní školy, závěr snímku se režisérovi úplně rozpadl, pointa nebo výsledek snahy zpolitizovat tento absurdní nesmyslný příběh neexistuje. Tento film vděčí za svůj vznik režiséru K. Steklému, někdejšímu uznávanému režiséru, který se však po roce 1968 musel zbláznit, neboť si jako inspiraci vybíral mimořáně stupidní náměty a dokonale tak pošlapal své jméno. Diametrální rozdíl v kvalitě některých dřívějších filmů pana Steklého a tím, co vytvářel po roce 1968, se prostě nedá pochopit, pouze snad omluvit duševní chorobou. V tomto filmu se nejčastěji objevoval S. Matyáš coby novinář s nejasnými osobními cíly, ministr M. Homola, a dále H. Čočková, S. Budínová, J. Holý, Z. Hadrbolcová či O. Velen, jejichž postavy byly nepřehledné a určené k zapomnění. K politickým intrikám se hlásil aristokraticky vyhlížející E. Dubský a v příliš malé roli se objevil i J. Větrovec coby ředitel ZOO. Jediný herec mi poněkud zpříjemnil filmové utrpení, a byl to překvapivě pan J. Lír v roli zřízence v ZOO, kterého jsem pronést tolik replik v jednom filmu snad ještě neviděl, navíc celé své vystupování obohatil vtipem a pozoruhodnou lehkostí. Pokud se děj věnuje naprosto šílenému příběhu s hrochem, snímek je s pozvednutým obočím na hraně koukatelnosti, díky politickému blábolení se však z filmu stává katastrofa. Rozepisovat se dále o této obludnosti je ztráta času, v zoufalosti jsem se proto rozhodl udělit jednu hvězdu za mimořádný verbální výkon pana Líra.

Ruský film popisující život muže Viktora Služkina (K. Chabenskij), který se rozhodne pracovat ve škole jako učitel zeměpisu. V první polovině se snímek zabývá jeho neutěšeným osobním životem, ve kterém mu odešla žena s jeho otylým přítelem Budkinem a celkové nuzné životní podmínky v obyčejném panelákovém domě v Permu. Služkin projevuje zájem o kolegyni němčinářku Kiru, avšak i tu mu nakonec přebere jeho přítel Budkin. V okamžiku, kdy se nejvíce intimně přiblíží ke své atraktivní kolegyni, se z důvodu, který zná jen on sám, opije a z milostné chvilky nebylo nic. Častou dominantou snímku je pohled na Permské přístaviště a rozlehlou řeku Kamu. Ve druhé polovině snímku se příběh více obrací na Služkinovi studenty a jeho vztahy s nimi. Mezi nimi jsou nejvýraznější drzoun a bouřlivák Gradus a Máša, která se do Služkina zamiluje. S částí studentů se vydá na slibovanou výpravu, kdy se hned ve vlaku opět opije, a místo konečné destinace tak není známé. Předpokládám však, že se se studenty vydal proti proudu řeky Kamy či některého z jejich přítoků, a dostali se někam na západní podhůří Uralu a teoreticky se tak mohli pohybovat v blízkosti evropsko-asijské hranice. Tamější příroda byla nádherná. Toto putování po neznámých končinách Permského kraje oživené sblížením Služkina a Máši a plavbou po rozbouřené řece se stává dominantní složkou filmu. Pochod mladých studentů s jejich učitelem vyjadřuje nepopsatelnou rozlehlost Ruska, izolovanost jeho vesnic a specifický životní styl jeho obyvatel. Po návratu do školy studenti natočí o svém učiteli posměšné video ironizující jeho kladný vztah k alkoholu a na jeho základě je učitel ze svého zaměstnání vyhozen. Po delší úvaze nakonec hodnotím nadprůměrně, zejména kvůli kontrastu mezi ruským sídlištěm plného zoufalství a zaostalosti a majestátností ruské krajiny takřka nekonečných rozměrů.

Československý psychologický film, v němž se dvanáctiletý chlapec učí orientovat ve světě dospělých a musí se vypořádat se skutečnými i domnělými nepravdami a klamy. Do hlavní role chlapce Standy, jenž se stal svědkem tragické události, při které přišel jeho soused o život, byl obsazen E. Pardus. Člověka, který se nacházel na místě činu, a mohl tedy být či nemusel být pachatelem, ztvárnil S. Matyáš. Tento člověk se pokusí chlapci vysvětlit, jak se na místo činu dostal, a chlapec postupně shledává mezery v jeho vyprávění. Snímek je doplněn vnitřními chlapcovými promluvami, kdy začíná pochybovat o Matyášových slovech a poznává, že byl zřejmě oklamán. Do tohoto šoku v souvislosti s hrůzným nálezem mrtvoly se přidává do mladíkovy duše další psychický otřes, a sice skutečnost, že jeho rodiče V. Babka a J. Štěpánková se bez zjevných příčin rozvádějí. Ve filmu J. Pinkavy, specialisty na filmy pro mládež a rodinné filmy, je sice hlavní postavou chlapec, avšak obsah filmu i jeho psychologické, nepříliš pozitivní zpracování, plné potemnělých zákoutí a pochmurných bytů, dětské oči příliš nezaujmou. Dospělý divák však ve snímku může nalézt prvky, které dokáží udržet jeho pozornost, zejména nejasnost, zda S. Matyáš byl nebo nebyl přímo zapleten do tragického skonu souseda. V dalších, vedlejších rolích můžeme sledovat G. Opočenského jako vyšetřovatele či J. Zelenohorskou jako poštovní úřednici. Přesto tento film nemohu hodnotit lépe než průměrně.

Český historický film natočený podle románové předlohy V. Vondrušky odehrávajíácí se v polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II. Králův zástupce Oldřich z Chlumu (K. Roden) odjíždí do nepokoji zmítaných severních Čech na hrad Vartemberk, aby dohlédl na sňatek mezi Ludmilou z Vartemberka (K. Issová) a Benešem z Dubé (D. Prachař), který má zajistit příměří mezi těmito znepřátelenými mocnými rody. Ke svatbě však nedojde, neboť sváry mezi svatebčany jsou příliš veliké a navíc se nevychovaný a podlý ženich intimně sblížil se svou nastávající tchyní, tedy manželkou pána z Vartemberka. V této tíživé situaci dojde k vraždě oplzlého purkrabího M. Vávry a poté je dokonce nalezeno mrtvé tělo pána z Vartemberka. Z filmu se stává kriminálka ve středověkém prostředí, přičemž vyšetřování dvou úmrtí se ujímá Oldřich z Chlumu. Hlavy znesvářených rodů představovali J. Kanyza jako Hynek z Dubé a nebohý M. Štěpánek coby Markvart z Vartemberka, jehož moc po násilné smrti převzal jeho syn Marek v podání L. Vaculíka. Přestože je totožnost pachatele docela zřejmá od začátku, řekl bych, že to snímku nic neubírá na jeho dramatičnosti a atmosféře. V pátrání po vrahovi a skutečnostech, které by prokazovaly jeho čin, pomáhají panu Oldřichovi jeho pomocníci D. Matásek a J. Dolanský. V roli krásné, ale amorální a nevěrné paní Kláry se objevila M. Hrubešová. V závěru dochází ke středověké napodobenině soudního jednání a poté dokonce dochází k finálnímu souboji mezi pachatelem a vyšetřovatelem. Výborně obsazené historické drama natočené P. Nikolaevem mě velmi zaujalo, jak napětím, tak hereckými výkony a uděluji nadprůměrné hodnocení.

Československo-západoněmecká groteska, jejíž ústřední téma je útěk šesti trestanců z vězení. V rolích vězňů můžeme sledovat V. Brodského, J. Libíčka a L. Kostelku a tři německé herce, v dalších doplňujících postavách se objevuje mnoho dalších známých českých herců (lékař M. Kopecký, vychovatelka v dívčí škole V. Ferbasová, zdravotní sestra J. Šulcová, dozorce ve vězení S. Skládal či strážník F. Filipovský). Komediální snímek beze slov režisérů P. Hobla a B. Moravce sice získal na festivalu v Montreux tři hlavní filmové ceny, v mých očích však očekávané kvality a hlavně zábavnosti nedosahuje. Nelze přehlédnout jistou nápaditost a překvapivost ve scénáři, vyznačující se postupným odstraňováním uprchlíků a jistými vtipnými situacemi, avšak ve výsledku pro mě žádné potěšení během sledování čtyřicetiminutového díla nekynulo. Neoblíbenost grotesek má u mě svůj důvod, a tento snímek tento stav jen potvrdil. Převlékání urostlých mužů do růžových dívčích šatů mi žádnou zábavu nepřináší, spíš jen pocit trapnosti a krátkodobé milostné vzplanutí uniformovaného strážníka do takto oděného pana Brodského považuji za hloupé a absurdní. Vynucená afektovanost a tím pádem nepřirozenost hereckých projevů společná všem groteskám mě umělecky neuspokojuje.  Kromě výkonu V. Brodského, jenž herecky ostatní převyšoval, nedokážu nalézt nic pozitivního, co bych mohl napsat o tomto díle. Hodnocení dvěma hvězdičkami je maximum, co mohu tomuto dílu nabídnout.

Československá televizní pohádka z podkrkonošského prostředí, v níž se vsadil Krakonoš s potulným podvodníkem Ferdou. Vychytralý tulák v podání L. Mrkvičky se totiž domnívá, že si dokáže zajistit snadné živobytí bez práce na úkor tamějšího obyvatelstva. Pohádka má podobné motivy jako slavné Krkonšské pohádky, neboť se v ní taktéž vyskytuje otylý lakomý statkář (R. Hrušínský) se služkou (D. Havlová), hloupým čeledínem (J. Hartl) a nevýrazným hajným (I. Livonec), a do této společnosti právě přichází Mrkvička, vydávající se za Itala a nabízející Hrušínskému své služby. Pan Hrušínský, který se marně snažil napodobit legendárního Trautenberka, se nechal pobláznit Mrkvičkovou historkou o stavbě vysoké věže, která bude ovlivňovat počasí a lidé tak nebudou nuceni čekat, jaké počasí jim pošle Krakonoš. Ve výtečné, dostatečně propracované pohádce pana P. Krause lze sledovat, jak takový výřečný a sebevědomý darmošlap dokáže pěknými slovíčky přesvědčit nejen panstvo, ale i obyčejné řemeslníky o své pravdě, a jak díky planým slibům získává moc nad původními obyvateli městečka. V závěru jsou přece jen Ferdovy lži prokouknuty a obyvatelé se do podvodníka nepustí jen díky Krakonošovu zásahu. V menší roli Krakonoše se objevil J. Sovák a výraznější role podvedeného krejčího a ševce ztvárnili V. Lohniský resp. L. Křiváček. Pohádce mírně škodí časté písně nevalné úrovně. Pohádek o lstivém podvodníkovi, který obelhává důvěřivé obyvatele, bylo natočeno poměrně dost, domnívám se však, že u této neprávem zapomenuté mohu uvést mírně nadprůměrné hodnocení.

Československý televizní film z brněnské studiové produkce vyprávějící o mezinárodní průmyslové špionáži. Mladá dívka v podání I. Bittové získala zaměstnání jako tlumočnice v areálu brněnského výstaviště, kam přijíždí četné zahraniční obchodní delegace. Z příběhu lze pochopiot, že zde probíhá souboj amerických a britských agentů o tajné dokumenty, které se týkají plánů mikrokamery, jejíž výrobu zadala nizozemská společnost československému podniku. Přiznám se, že totožnost herců hrající agenty mi zůstala utajena, nelze však přehlédnout jejich vozidla, neboť Britové jezdící v Mercedesu a Američané používající dokonce Porsche 911 přitahovaly pozornost, což se mi jeví u špionů jako nežádoucí. Tlumočnice Bittová je stále více okouzlena dvorným fešným cizincem v její společnosti, přestože její přítel v podání M. Donutila ji před neznámými obchodníky varuje. Dialogy mezi Bittovou a Donutilem byly docela přirozené a civilní, totéž se však nedá říct o ostatních postavách. O činnosti zahraničních agentů je informována Státní bezpečnost, jejíž představitelé J. Husník a mladý Z. Junák však stojí jakoby na okraji příběhu. V závěru dochází k tragedii, jež však není dostatečně vysvětlena a tvoří tak podivný konec filmu. Mám dojem, že se režiséru V. Štursovi kromě očerňování západních států jeho pokus o natočení špionážního thrilleru selhal a rozhodně jeho dílo vnímám jako vysoce podprůměrné.