Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Rozprávka
  • Akčný

Recenzie (896)

plagát

Stávka na smrť (1988) 

Americký akční film, jenž je současně pátým a posledním pokračováním série o drsném policistovi Harry Callahanovi, jenž je prezentován C. Eastwoodem. Vraždou známého zpěváka začíná vyšetřování série vražd, jejichž oběti jsou zapsány na seznamu osob. Tento seznam byl původně sázka členů filmového štábu, kteří odhadovali, která ze známých osobností v nejbližší době zemře. Tato sázka však byla zle zneužita psychopatem, který bezmezně obdivoval režiséra pochybných kvalit L. Neesona, a který své vraždy uskutečnil podle návodu z jeho filmů. V malé roli zavražděného zpěváka se objevil ještě málo známý J. Carrey, jenž byl v titulcích označen jako James. Významnou postavou v tomto filmu byla i postava novinářky P. Clarksonové, která si zpočátku logicky nemohla přijít s nepřívětivým Callahanem na jméno, avšak v závěru jejich společná spolupráce vedla ke zneškodnění pachatele. Callahan musí paralelně s řešením série vražd odolávat dramatickým vražedným útokům zabijáků, kteří byli posláni do akce mafiánem, kterého dostal za mříže právě drsný Harry. Všechny pokusy o zabití však byly zmařeny a se zabijáky bylo naloženo velmi nekompromisně. Partnera při pátrání tvoří Eastwoodovi sympatický policista s čínskými kořeny E. C. Kim. Režisér W. van Horn vytvořil zajímavé filmové dílo s Eastwoodem v jeho oblíbené poloze samotářského a nelítostného strážce zákona, nejsem si však jist, zda celkové hodnocení dosahuje až k nadprůměru.

plagát

Vzpurní svědkové (1983) (TV film) 

Československý televizní kriminální film podle námětu G. Simenona zabývající se vyšetřováním vraždy člena vážené rodiny Lachaumů. Nesourodé duo vyšetřovatelů v podání R. Lukavského a R. Nováka st. narazí hned na začátku na neochotu pozůstalých spolupracovat s kriminalisty. Pana Nováka jsem nemohl ihned rozpoznat, a přestože byl údajně v době natáčení závislý na alkoholu, jeho herecké vystoupení bylo poměrně příjemné a s panem Lukavský se dobře doplňoval. Zatímco vyšetřovatelé sbírají informace, vychází na povrch velké finanční problémy v jejich lahůdkářské firmě s dlouhou tradicí a podivné vztahy v rodině. Spoustu užitečných stop získali od Lachaumovi dcery V. Vlčkové, která nadobro opustila styky s rodinou, neboť jí nutili do nerovného sňatku kvůli penězům. Snímek mě velmi zaujal zejména díky závěrečnému retrospektivnímu pohledu na okolnosti a způsob vraždy. Dusivá atmosféra v izolované rodině vzpurných svědků byla zachycena též velmi působivě. Členy odtažité rodiny Lachaumovi tvořili otec K. Houska, matka V. Kubánková, zavražděný syn V. Mareš, druhý duševně nevyrovnaný syn M. Středa a Středova manželka V. Freimanová, jež byla do rodiny přijata pouze díky jejímu vysokému věnu. Součástí rodiny byla též neochotná služka V. Tichánková. V menší roli přítele V. Vlčkové a současně milence V. Freimanové se objevil fešák s knírkem v podání P. Štěpánka. Domnívám se, že režisérka E. Sadková natočila jeden ze svých nejlepších filmů, jemuž k nadprůměrnému hodnocení výrazně napomohl povedený dramatický závěr a mírně otevřený konec.

plagát

O podivném draku na Kamenné Hůrce (1979) (TV film) 

Československá televizní pohádka z produkce brněnského studia, která nabízí variaci na nejklasičtější český pohádkový motiv, kdy chudý chasník zabije draka a vyslouží si princeznu a půl království. Syn venkovského bednáře M. Donutil, jenž nosí v hlavě různé zlepšovací nápady, se rozhodne zkusit štěstí ve světě. Přijde do království, kterému vládne chudý král J. Karlík s infantilním vyjadřováním a s chorobnou zálibou v deskových hrách. Celé služebnictvo tvoří upjatý správce L. Lakomý neustále držící v rukou velkou knihu a zbytek obyvatel zámku už představuje pouze nepříliš vzhledná princezna S. Nitrová. Nyní se už naplno projeví nedostatky této pohádky, a sice zbytečné přehrávání některých postav zejména krále, zbytečně dlouhé nikam nevedoucí dialogy, zmatený a absurdní příběh a z toho vyplývající nuda. Nápad s umělým trojhlavým drakem, kterého vytvořil zručný řemeslník M. Donutil a vyvrcholení této pohádky, jež se v některých pasážích jeví spíše býti fraškou, mě neuspokojilo. Oceňuji pěkné kulisy a prostředí, jež zejména ze začátku naznačovaly poněkud jinou úroveň díla, než ve skutečnosti mělo. Herecky mě zaujal mladíkův otec M. Vágner, který byl pro mě docela neznámý a který dostal prostor pouze na začátku pohádky. Ze známých herců se v pohádce objevila V. Fialová coby matka budoucího krále a Z. Herfortová jako vesnická děvečka. Dílo M. Pelouška mě po nadějném začátku zklamalo, neboť už v polovině této krátké pohádky jsem ztrácel pozornost, což kladu za vinu nesmyslnému a nevěrohodnému scénáři s dlouhými a hloupými dialogy.

plagát

Přes 110. ulici (1972) 

Americké akční drama odehrávající se v New Yorku, kde trojice černochů převlečených za policisty zastřelí skupinu mafiánů a ukradne jim tři sta tisíc dolarů. Za touto trojicí chudých černochů se rozjede pátrání jak kriminální služby, tak především zbytku gangsterů, kteří chtějí své peníze za každou cenu zpět. Vyšetřováním několikanásobné brutální vraždy byl pověřen kapitán Matelli (A. Quinn) a mladý černošský poručík Pope (Y. Kotto), jež mají odlišnou vyšetřovací strategii. Kromě kriminálního aspektu filmu je velmi patrná i společenská rozdělenost a rasové předsudky bílých a černých obyvatel města, jež byla v té době obvyklá. Ulice zmíněná v názvu snímku měla představovat dělící linii mezi bohatou bílou newyorskou smetánkou a zanedbanou černošskou chudinou. Nesourodé duo kriminalistů bylo sice zajímavé, avšak většinu pozornosti na sebe strhla mafiánská skupina pod vedením italského gangstera A. Franciosa, jež začala zloděje a vrahy pronásledovat. Výraznou postavu hlavního strůjce přepadení a vraha ztvárnil P. Benjamin, jenž se pomocí svého samopalu dokázal gangsterům ubránit, avšak kriminalistům už uniknout nedokázal. Je s podivem, že tato postava představovala vraha nejen gangsterů, ale i policistů, a přesto dokázala vyvolat svým jednáním jisté sympatie. Scény se zběsilým Benjaminovým samopalem patřily k tomu nejdramatičtějšímu, co film B. Sheara nabídl. Drama, jehož nadprůměrná kvalita byla patrná už od začátku, mě nakonec díky kulce namířené na kapitána Matelliho od jednoho z gangsterů představující nečekané a mrazivé zakončení snímku, přesvědčila o nejvyšším hodnocení.

plagát

Nůž pro všechno (1974) (TV film) 

Československý televizní kriminální film popisující vyšetřování vraždy staré ženy, jejíž mrtvola byla nalezena ve výtahu. Ústřední dvojici vyšetřovatelů tvořil málo známý Z. Forejt a R. Rusev. Následuje série výslechů svědků a obyvatelů domu, kde se tragédie stala. Mezi nejvíce podezřelé patří domovník A. Zacpal (pravý přednosta stanice ze stejnojmenného filmu), který měl s obětí vraždy pletky, dále mladý muž mající problémy se zákonem v podání V. Knopa či syn zavražděné s manželkou žijící v bytě oběti. Přestože se ve snímku objevují poměrně neznámé tváře, děj i dialogy mezi kriminalisty jsou natolik zajímavé, že absence známých herců není překážkou. Herecky mě nejvíce zaujal pan Rusev s V. Knopem. Režisér O. Kosek natočil průměrnou, dnes zapomenutou kriminálku, se zajímavým rozuzlením a netradiční dvojicí vyšetřovatelů.

plagát

Waterloo (1967) (TV film) 

Československé televizní historické skvěle obsazené drama popisující události v předvečer bitvy u Waterloo v červnu 1815. Snímek se odehrává v podstatě v jedné místnosti, kde vrchní velitel francouzské armády odpočívá, přemýšlí, přijímá svůj generální štáb a hovoří s dalšími návštěvami. Francouzského císaře Napoleona I. (1769-1821) ztvárnil tradičně výjimečným způsobem národní umělec R. Hrušínský. Nejdůležitější a poslední bitva Napoleonovi kariéry se zdá předem prohraná, jednak kvůli obrovské přesile protinapoleonovské aliance, ale i nedostatečné bojeschopnosti vlastního vojska a minimální podpoře francouzského lidu. Navzdory mnohým varováním, prosbáma výhrůžkám, ať od bitvy upustí a prchne ze země, jde Napoleon do boje. Mezi nejvýznamnější vedlejší postavy považuji J. Foucheho, vévodu otrantského a velitele francouzské tajné policie, geniálním diplomatem držícím se neuvěřitelně dlouho u moci, brilantně zahraným R. Lukavským, který navštíví Napoleona v jeho ležení a přemlouvá ho k ukončení bojů. Další velmi zajímavou postavu představoval F. Smolík v roli císařova dlouholetého osobního lékaře, jenž se po neúspěšných prosbách k zastavení války pokusí Napoleona taktéž neúspěšně otrávit. Menší, ale neméně zajímavou postavu Napoleonova služebníka, bývalého vojáka s neotřesitelnou a slepou vírou ve vítězství a v genialitu svého pána, ztvárnil Z. Štěpánek. Jediný ženský element představovala Napoleonova sestra v podání I. Kačírkové, jež ho též přemlouvala k útěku. Napoleonovy dialogy s jednotlivými postavami zobrazují nelichotivou francouzskou politickou situaci velmi dobře, neboť divák ihned pochopí závažnost okamžiku, ačkoli toho třeba o Napoleonově životě moc neví. Vše je doplněno bezchybnými hereckými výkony, v jejichž čele je pochopitelně pan Hrušínský. V menších rolích Napoleonových generálů se objevili J. Adamíra, J. Bláha, O. Brousek, K. Houska či J. Němeček a v roli Napoleonova poradce jsme mohli vidět L. Munzara. Historické komorní drama J. Bělky hodnotím jako velmi zdařilé a jsem přesvědčen, že jak scénář, tak herecké výkony našich významných umělců si zaslouží nejvyšší ocenění.

plagát

O spící princezně, šípkových růžích a uražené víle (1983) (TV film) 

Československá televizní pohádka vyprávějící jednu z mnoha variací na klasickou pohádku O Šípkové Růžence. Do hlavní role byla obsazena mladičká E. Horká, což samo o sobě naznačuje nevysokou úroveň díla. Tato nepřesvědčivá herečka představovala naivní princeznu s vizáží dítěte, nevyzrálým chováním a tradičně nevkusným oděvem a ani tentokrát mě nepřesvědčila o svých hereckých kvalitách. Musím však podotknout, že nebyla v této pohádce nejhorší, neboť toto její obvyklé místo zaujal její nápadník ovčák Václav, kterého představoval F. Kreuzmann. Nejmladší člen slavného hereckého rodu ztvárnil svou roli mimořádně prkenně a ospale a do páru s E. Horkou se tak překvapivě hodil. Nejvýraznější vedlejší roli ztvárnila princeznina chůva M. Hynková, jež mě také příliš nezaujala. Uraženou vílu, která přivodila na království spící kletbu, představovala S. Stašová a její vílí kolegyně H. Friedrichová a S. Sequensová. Ničím zajímavé královské rodiče představovala M. Dvorská a A. Filip. Jediné mírné vzrušení se objevilo při královských námluvách, což mají na svědomí nápadníci princezny V. Vydra a J. Knot. V malé roli ovčákovy matky se ukázala jeho skutečná matka A. Kreuzmannová. Bohužel musím konstatovat, že televizní pohádka M. Bobka s jeho variací na známý pohádkový příběh je po všech stránkách slabá a rozhoduji se mezi jednou či dvěma hvězdami, což se stává u filmů s E. Horkou standartem.

plagát

Jan Cimbura (1941) 

Československý film natočený podle románu J. Š. Baara odehrávající se na venkově v 19. století. V titulní roli, siláka vracejícího se z vojny a hledajícího službu na statku, zazářil G. Nezval. Sedlák Kovanda (J. Průcha) přijal Cimburu za čeledína a nemůže si ho vynachválit, neboť pracuje za dva, nepije, nekouří, má pro strach uděláno a miluje zvířata. Když si samotářský a uzavřený Cimbura vytvoří respekt mezi ostatními čeledíny, kteří nelibě nesou, že se s nimi nechce přátelit, přijme nabídku Kovandy, aby s vidinou většího výdělku místo dřiny na poli a v lese jezdil s kočárem a vozil panstvo na dlouhé trasy. Ve snímku se objevuje také romantická linie se služebnou Marjánkou v podání J. Štěpničkové, která se k závěru stává dominantní. Marjánka se totiž do Cimbury zamilovala, avšak vzhledem k tomu, že ji dříve s nabídkou sňatku oslovil Cimburův kamarád z vojny a Cimbura toto respektuje, třebaže se mu Marjánka také líbí, zůstává starým mládencem. Manžel J. Štěpničkové však onemocní a zemře a teprve poté se za ovdovělou Marjánkou přistěhuje Jan Cimbura. Za jednu z nejlepších scén považuji moment, kdy Cimbura přijde do hospody, popustí uzdu svému temperamentu a zjedná si tak natrvalo autoritu mezi chasou. Mezi mladíky, kteří měli k Cimburovi největší averzi a které ohromil svou silou, patřili V. Šmeral a R. Deyl ml. V malé roli právníka Miltnera se objevil T. Pištěk, kterého Cimbura uchránil před přepadením a jeho odvaha a zprávy o jeho chrabrém činu se po okolí roznesly natolik, že samotný kníže toužil získat tohoto siláka do svých služeb. Velmi zajímavá byla též boční linie u židovského lichváře. Zajímavý snímek se životní rolí G. Nezvala coby venkovského hrdiny morálně dokonalého člověka natočil F. Čáp, režisér, který v roce 1949 emigroval a točil filmy v Německu a Slovinsku, kde roku 1972 v Ankaranu skonal.

plagát

Větrná hora (1955) 

Československý dobrodružný film s kriminálními prvky vyprávějící o pracovnících provádějících geologickou činnost v pohraničí. Na Větrnou horu, kde se nachází naležistě nerostů, přijíždí skupina různorodých osob, aby pomohla s geologickými pracemi. Jeden z nových pomocníků Rudolf Pecián (O. Lackovič) však nedojede na místo určení, neboť ho cestou k ubytovně někdo zabije. Důvod vraždy spočívá v utajení stop z minulosti, která sahají do Protektorátu, neboť oběť vraždy by zřejmě mohla někoho zdiskreditovat a odhalit jeho spolupráci s nacisty. Přestože rok vzniku tohoto díla vybízí k ostražitosti a budí nedůvěru, veškerá opatrnost a snaha sledovat film s nadhledem je v tomto případě zbytečná, neboť se jedná o výborně napsaný, téměř apolitický příběh s mnoha známi tvářemi, z nichž časem vyrostou budoucí herecké hvězdy. Postupně z děje jako hlavní postavy vyplynula trojice mladíků v sestavě J. Vinklář, Z. Braunschläger a S. Fišer, která v podstatě odhalila identitu osob dřívě spoluporacující s německými okupanty a nyní se zoufale zahladit stopy. Ve snímku ale účinkují takové osobnosti jako R. Lukavský jako vedoucí geologických prací, R. Hrušínský s kriminální minulostí, M. Kopecký a J. Kemr, kteří byli také posláni na výpomoc. Vedle nich se objevili také R. Deyl ml., coby vedoucí skladu s trhavinami, jenž tentokrát krotil svoje tradiční nadšení pro socialismus, V. Voska, řidič J. Mareš, R. Vrchota, S. Neumann či bývalý nacista B. Záhorský. Ve snímku se objevilo něco jako pokus o romantiku mezi R. Hrušínským a kuchařkou S. Zázvorkovou a S. Fišerem a M. Kyselkovou, avšak tyto milostné scény byly zcela překonány hlavní dějovou linií. Režisér J. Sequens, jenž svou úroveň a kvalitu prokázal mnohokrát, natočil velmi zajímavé a příjemné dílo s dobrodružným dějem a překvapivým odhalením zločinců.

plagát

Pohádka o touze (1991) (TV film) 

Československá televizní pohádka o veliké lásce, která dokáže změnit běh času. V království Lotosu žije princ Lotién, který touží po princezně Lekió z království Leknínů. Obě království se nachází ve velkém jezeře, avšak jejich obyvatelé se nemohou nikdy potkat. Úvodem bych měl poznamenat, že v této pohádce se režisérka S. Simonová překonala v jejím obvyklém nepřitažlivém prostředí s primitivními kulisami, nevzhlednými kostýmy, všudepřítomnou mlhovinou, otravnou hudbou, zbytečnými tanečky komparzu a mizerným až katastrofálně nudným dějem. Přiznám se, že jsem v druhé polovině už neodolal, a kousek této příšernosti jsem přetočil, přičemž tento krok jsem nikdy předtím u žádného filmu neučinil. V hlavních rolích milenců jsme mohli sledovat K. Brožovou a L. Hlavicu, tedy žádné herecké esa, což také pochopitelně souvisí s katastrofálním výsledkem této pohádky. Jediná postava, k jejímuž herectví se dá máloco vytknout, je Pán jezera, která se také zamiloval do K. Brožové, avšak ustoupil druhému, láskou opětovanému nápadníkovi, prezentovaný O. Pavelkou. V dalších rolích jsme mohli vidět rodiče prince Lotiéna O. Soukupa a Z. Adamovskou, zatímco královské rodiče princezny Lekió ztvárnili A. Pyško a J. Paulová. V pohádce se paralelně vyskytovala i dějová linie s Pánem času (R. Lukavský) a jeho dcerami Minulostí (M. Dvorská), Přítomností (E. Jakoubková) a Budoucností (G. Filippi), u kterých byli v závěru prosit za své štěstí zamilovaný pár milenců. Jen pro zajímavost všechny jména, jež se v pohádce vyskytovala, začínají na L, a proto se v nich dalo obtížně orientovat. Naštěstí jsou všechny postavy bezvýznamné, stejně jako celé toto filmové dílo. Otřesen nevkusem paní režisérky a k smrti unuděn jejím uměním hodnotím po zásluze jednou hvězdou. Příliš velký důraz kladený na lyriku pohádkám obecně neprospívá, a přitom by stačilo, kdyby se děj umístil do reálného prostředí, hercům přidělí normální kostýmy, přidalo trochu humoru a pohádka se udělá sama. Tohle se paní Svatavě vůbec nepovedlo a každému radím, aby se této pohádce zdaleka vyhnul.

Ovládací panel
6 bodov

Reklama

Reklama