Schlierkamp

Československá televizní pohádka s poněkud otočeným příběhem, než je obvyklé, neboť do pekla odnese čert nespravedlivě místo lakomého sedláka poctivého chalupníkova syna Honzu a vysvobodit ho musí princezna Máňa. Významnou složku této krátké veselé pohádky tvoří nepřehlédnutelné ladovské motivy. Do hlavních rolí byli obsazení I. Luťanský a princezna J. Boušková, avšak nejvíce prostoru dle mého názoru dostal vypravěč kouzelný dědeček Habaděj v podání L. Peška. Výraznou postavu dostal také P. Štěpánek coby nejvyšší čert Lucifer, který dostával často role v pohádkách své tehdejší manželky a režisérky V. Janečkové. Čerti byli vypodobněni standartně jako zanedbaní roztomilí popletové a mezi nimi bylo lze rozpoznat starého Belzebuba v podání M. Nedbala, a dále se mezi pekelníky objevil M. Stehlík, J. Bek, L. Trojan a J. Dvořák. V opravdu malých rolích se objevili M. Rosůlková, L. Munzar či J. Štěpánková. Pohádka působí příjemně a je svým stylem podobná jiným pohádkám s ladovskou vizualizací O chudém královstvíčku či O líném Honzovi.

Československý rodinný film ze sportovního prostředí žákovského týmu ledního hokeje TJ Gottwaldov. Snímek se zabývá přiblížením sportovních aktivit na trénincích a zápasech třináctiletých kluků, jejich vztahy mezi sebou a rodiči a také jejich povinnostmi ve škole. Obrovský díl na úspěchu tohoto filmu měl trenér hokejového týmu J. Tomek a především jeho správné vedení chlapců nejen v hokejovém prostředí. Pan Tomek se vyznačoval neobyčejně klidným a přátelským vystupováním, které by se neobešlo bez dokonale zvládnuté psychologie dospívajících mladíků. Současně lze vnímat vyobrazení tohoto trenéra jako pocta všem bezejmenný trenérům, kteří se oddaně věnovali mládeži a jejichž velkou zásluhou mohla z těchto žákovských hokejistů vyrůst generace hráčů, kteří na přelomu tisíciletí patřili k nejlepším na světě. Snímek se soustředí na dva hráče gottwaldovského žákovského týmu, kteří nejvíce přispívají k vítězstvím, Petra a Davida, kteří mají diametrálně odlišné rodinné zázemí. Zatímco talentovaný Petr žije opečováván svými rodiči L. Mrkvičkou a Z. Fišárkovou ve starostlivém a přátelském prostředí, nemá zájem o zdokonalování svých dovedností a týmové výsledky jsou u něho až za svými osobními statistikami, David žije se svou rozvedenou matkou (H. Maciuchová) a tráví čas na zimním stadionu i mimo tréninky, jen proto, aby nemusel domů. Snímek je zakončen finálový utkáním v Pardubicích, kde po výsledkové zvratu a spolupráci Petra a Davida mladí zlínští hokejisté získali pohár. V menších epizodních rolích se ukázali i slavní herci jako J. Vinklář, J. Císler, J. Lábus, M. Stropnický či E. Steimarová. Musím přiznat, že film režiséra J. Pinkavy, jenž se dlouhodobě, ne-li celoživotně věnoval rodinným odpočinkovým filmům, překonal mé očekávání a jednoznačně ho vidím jako nadprůměrný.

Československá televizní komedie, která nabízí pohled do jedné rodiny, v níž dcera a babička pomýšlejí ve stejnou dobu na sňatek. Do komedie Z. Podskalského byli obsazeni velmi známí herci, neboť otce rodiny ztvárnil V. Brodský a jeho ženu K. Slunéčková. Výstřední babičku žijící s nimi v domácnosti představovala D. Medřická a dceru hrála Z. Adamovská. V rolích nápadníků obou dam se objevili M. Kopecký a S. Skopal, přičemž hlavní zápletka této půlhodinové inscenace spočívá v jejich záměně, kdy je pan Brodský šokován, když se mylně domnívá, že jeho mladá atraktivní dcera si vyhlédla šedesátníka M. Kopeckého. Posledního člena rodiny, syna, ztvárnil V. Dlouhý, který měl jen menší, doplňující roli. Název snímku odkazuje na poslední větu ve filmu, kterou pronesl pan Kopecký, poté co se v závěru vyjasnili partnerské vztahy, v reakci na zneklidňující poznámku své snoubenky, jež by se chtěla údajně pokusit o dítě. Je vidět, že pan Podskalský byl nadprůměrný režisér s talentem na komediální filmy, přesto se tento půlhodinový snímek nemohu hodnotit jinak než průměrně.

Československý film vyprávějící o českém vynálezci a konstruktérovi Josefu Božkovi (1782-1835). Talentovaného mladíka, jenž se zapsal do historie konstrukcí prvního vozu poháněného párou, ztvárnil V. Ráž. Životopisný snímek vypráví o příchodu mladého nadšence do mechaniky do Prahy a o jeho těžkostech v prosazování svého talentu a uskutečňování svých průkopnických myšlenek. Potíže v jeho práci a rozvoji jeho schopností mu způsoboval především F. J. Gerstner, ředitel a zakladatel Královského polytechnického učiliště v Praze, předchůdce Českého vysokého učení technického, v podání J. Plachého. Ve snímku jsou dobře patrné historické události a souvislost oné doby, od Napoleonova tažení na Moravu v době Božkova příchodu do Prahy až po zobrazení počátků průmyslové revoluce v Čechách, kdy byly průkopníci jako pan Božek, často nepochopeni. Stroje poháněné párou začínaly být průmyslově využívány místo dělníků, kteří ztráceli práci, a to sebou neslo patřičné společenské problémy. Snímek V. Kršky, jenž se v některých svých dílech věnoval životům zapomenutých českých géniů, vnímám jako čistě historický, neboť jsem v něm zaznamenal pramalý vliv tehdejší všudepřítomné komunistické propagandy. Ona nespokojenost dělníků vůči vrchnosti a aristokracii pramenila z dobové situace, kdy stroje začaly nahrazovat jejich pracovní pozice, a navíc se celý děj odehrává ještě před vydáním komunistického Manifestu. V malých rolích se v tomto snímku objevili pozdější slavní herci jako S. Fišer, Z. Řehoř, V. Hrubý, a jak jsem se dozvěděl později, také J. Lír. Mistrovský kousek se Božkovi povedl, když svému příteli Václavovi (V. Švorc), který ztratil ruku v boji proti proti Napoleonovi, vyrobil umělou končetinu. Majitele továrny, jemuž Božek zdokonalil postřihovací stroj, který zvýšil produktivitu práce, ztvárnil B. Karen. Podporovatele z řad lidu, kteří Božkovi poskytovali útěchu a zpočátku přístřeší, představoval J. Vojta s J. Kurandovou. Božkovu manželku ztvárnila téměř neznámá H. Kavalírová. Krškův historický film se mi líbil a navzdory datu vzniku a jeho naprostému zapomenutí ho budu hodnotit nadprůměrně, neboť dává jasný příklad toho, že i filmy vzniklé na počátku nechvalně proslulých 50. let mohou být kvalitní a co je ještě výjimečnější, mohou být také neovlivněny tehdejším politickým režimem.

Československá televizní pohádka vyprávějící o ševcovském učedníkovi Kubovi (F. Renč). Co se týká řemesla, byl tento učeň pracovitý, šikovný a docela ambiciózní, avšak ve společenské interakci se projevoval zdrženlivě až bázlivě. Když mu jeho mistr L. Mrkvička vyčetl tuto stránku jeho povahy a slíbil, že kdyby s ním trochu šili čerti, neboli jinýi slovy byl poněkud průbojnější a živější, tak jako jeho nezbední učňovští kolegové M. Suchánek a M. Kubec, udělá ho tovaryšem. Kuba mistrův pokyn splnil doslova, a v okamžiku, kdy do dílny přišel čert pro vytrestání jeho neukázněných druhů, podepsal úpis. V pekle poté uzavřel sázku s ospalým Luciferem v podání pana M. Růžka, kdo z nich lépe ušije oděvy pro nuzně oděné pekelníky, kterou samozřejmě vyhrál. V pohádce se objevují i písňové motivy různé úrovně kvality, avšak obávám se, že F. Renč by se jako zpěvák neuživil. Pohádka je natočena zábavnou, a hlavně vkusnou formou s dotaženou pointou, a když k tomu připočtu herecký výkon pana Růžka, musím konstatovat, že se mi tato pohádka zalíbila. V roli čerta, kterému Kuba ušil místo jeho nevkusného mysliveckého hábitu skvěle padnoucí, moderní šat, se objevil R. Kuba. Do role dcery mistra krejčího, která byla do Kuby zamilovaná, byla poněkud překvapivě obsazena šestnáctiletá T. Pergnerová. Z celkového pohledu mě tato svěží a z neznámého důvodu téměř nevysílaná pohádka paní J. Pokorné-Makoszové potěšila a abych svým slovům dodal vážnost, volím nadprůměrné hodnocení, neboť se domnívám, že ve své kategorii se jedná o velmi zdařilé dílo.

Český romantický film vyprávějící o čtyřicetileté Kamile Bendové (I. Chýlková), úspěšné manažerce s neuspořádaným osobním životem, která se připojí k víkendovému zájezdu na jižní Moravu a do Vídně. Na tomto zájezdu, na něhož odjížděla s nechutí a který se vyvine jinak, než očekávala, ji doprovází přítelkyně Irena (M. Pleštilová), která se na této cestě nebrání mimomanželským avantýrám. Kamila se hned první večer seznámí se sympatickým Ladislavem slavícím narozeniny (M. Etzler), který jí projevuje náklonnost. Vyjde najevo, že sympaťák Ladislav je veterinář žijící na samotě na farmě, skrývající alkoholovou minulost, a s ním stráví Kamila celý víkendový pobyt. Ve slabé chvilce dá Kamila najevo svou nespokojenost se svým životem bez závazků a jistot. Vztah, který se mezi nimi začíná tvořit, je přerušen nedělním návratem účastníků zájezdu zpět do Prahy, a jeho budoucnost si může divák představovat mnoha způsoby, neboť film se vyznačuje výrazným otevřeným závěrem. V dalších rolích filmu P. Slavíka se objevil J. Polášek jako pražský Kamilin milenec, M. Procházková jako servírka v penzionu, kde byli hosté z Prahy ubytováni, V. Kubánková v roli Etzlerovy staré matky či M. Maurerová jako Etzlerova dcera. Romantický snímek, jemuž se dramatické události vyhnuly a odvíjí se v poklidném tempu, mě docela zaujal, především díky ústřední dvojici a realistickém příběhu, hodnocení volím však průměrné.

Československý televizní film vyprávějící o vztahu dospívajícího chlapce Radka (M. Dymek) ke svému dědečkovi, jehož ztvárnil ve své poslední roli B. Záhorský. V okamžiku, kdy je starý pán po srdeční příhodě dočasně hospitalizován v nemocnici, rozproudí se mezi jeho syny a manželkami debata o tom, kdo o něho bude pečovat v budoucnosti. Nakonec zvítězí návrh aktivního strýce Bedřicha (J. Somr), že bude dědeček přesunut do domova důchodců, kde bude mít veškerou péči. Toto rozhodnutí těžce zasáhne dospívajícího mladíka, jenž chová dědečka a zejména jeho holuby ve velké lásce, a snaží se ho jakousi pubertální revoltou, jež mohla skončit tragicky, zvrátit. Rodiče Radka, jako jediného bránícího důstojný zbytek života svého děda, hráli nevýrazný J. Zahajský a Z. Hadrbolcová. V menší roli lékaře v nemocnici se objevil B. Prokoš a Radkova učitele ztvárnil K. Augusta. Rodinný film od L. Koutné postrádající dramatické scény, jenž svým názvem naznačuje nedostatek charakterních vlastností Záhorského synů, vnímám jako povrchní společenský pohled do rodiny řešící budoucnost starých členů rodiny a oceňuji ho podprůměrnými dvěma hvězdami.

Americký psychologický thriller natočený podle stejnojmenného románu W. Grahama zabývající se postavou Marnie Edgarové, notorické lhářky a zlodějky, která je zaměstnaná jako sekretářka pana Rutlanda (S. Connery). Titulní postavu psychicky narušené ženy ztvárnila T. Hedren, jež se proslavila v o rok starším Hitchcockově slavném díle Ptáci. Charismatický a zámožný Rutland prokoukne nekalé úmysly a podivné chování své sekretářky a místo toho, aby ji dal výpověď, požádá ji o ruku a snaží se s nekonečnou trpělivostí poodhalit její pravý charakter a pomoci jí. Brzy je jasné, že příčina jejího lhaní, častého měnění jména a působnosti, odporu k mužům a hysterické reakce na červenou barvu spočívá v jejím dětství, které může přiblížit pouze její matka, žijící o samotě v Baltimoru. Skutečnost, že mezi matkou (L. Latham) a její dcerou není něco v pořádku, je patrné už z dceřiny krátké návštěvy, která se odehrála na začátku filmu, a závěrečné odhalení hrůzné skutečnosti, které si Rutland dokázal částečně sám vydedukovat, je opravdovým vrcholem filmu. Ona děsivá událost v minulosti, tak trýznivá a ne zcela zapomenutá, se dá poměrně snadno odhadnout, přesto se mi film A. Hitchcocka líbil, oceňuji, jak pan režisér pracuje pouze s náznaky a temné minulosti Marnie se jen dotýká.

Československý film popisující události v severním přístavu, kam byl dosazen nový vedoucí transitního oddělení Bartoš (G. Heverle), který má dohlížet nad plynulým průběhem lodní dopravy. Existují totiž domněnky, tato doprava je narušována západními agenty, jejichž přítomnost byla Státní bezpečností ihned zaregistrována, avšak bylo jim ponecháno volné pole působnosti, aby rozkryly své kontakty. Skupina agentů sestávala z drsně vyhlížejícího R. Deyla, I. Kačírkové, bojácného M. Kopeckého a zaměstnance přístavu O. Krejči, který svou pravou tvář zakryl prázdnými frázemi komunistické propagandy. Celá tato skupina působila dosti amatérsky a zejména pan Kopecký svůj svěřený úkol těžce nezvládl a zasadil se o dopadení všech agentů. Úkol, v němž pan Kopecký selhal, byl natočen velmi podrobně s detailním pohledem na jeho psychologii. Vedoucí transitního oddělení dosazený státem Bartoš byl prezentován jako pozitivní a dobře naladěný člověk, který ihned milostně vzplanul k atraktivní dceři ředitele přístavu A. Vránové. Onen severní přístav, ač to nebylo řečeno jasně, zřejmě prezentoval lodní překladiště v Hřensku. Příběh tohoto filmu mi v mnoha ohledech evokoval slavný seriál o majoru Zemanovi, zejména díly, v nichž se popisovaly nekalé praktiky v lodní dopravě a sledování zahraničních nepřátelských agentů s cílem odhalit jejich styky. Dle mého názoru byla rafinovaná kamufláž za budovatelské fráze diverzanta Krejči vzhledem k době vzniku filmu dosti odvážná, neboť jsem v ní viděl parodii na tehdejší povinný schematismus a zesměšnění komunistického slovníku, a tím pádem jasnou provokaci. Byl jsem snad jediný, kdo si této skutečnosti všiml? Nerad bych se mýlil, ale za tímto skrytým odporem vůči režimu vidím práci geniálního J. Brdečky, který se podílel na scénáři. Ředitele, nešťastného ze ztráty, důvěry hrál O. Korbelář a v malé roli prostořekého zaměstnance přístavu se objevil J. Sovák. Drama M. Makovce se mi celkem líbilo, povinné politické zabarvení bylo ve snesitelných mezích a herecké výkony byly kvalitní, jsem přesvědčen, že Severní přístav si zaslouží tři hvězdy.

Československý televizní komediální film natočený podle předlohy M. Twaina zabývající se nápadem čtyř francouzských chudých malířů, jak zbohatnout. Myšlenka tohoto výborně obsazeného filmu spočívala ve fiktivním proslavení jména jednoho z podnikavců a v okamžiku, kdy je zmanipulovanou veřejností uznáván jako přední francouzský umělec, ohlásit jeho úmrtí a jeho obrazy poté prodávat za zvýšenou cenu. Čtveřici podvodníků, kteří tahali za nos nejvzdělanější francouzské umělecké kritiky a kunsthistoriky, tvořil V. Preiss, O. Vetchý, L. Vaculík a O. Vízner, jehož filmové jméno Paul Monnier se mělo tímto způsobem proslavit. Pan Vaculík se kromě této podvodné činnosti věnoval především divokým milostným hrátkám s dcerou jednoho z hlavních francouzských kunsthistoriků K. Brožovou, které se bohužel pro něho v závěru ukázaly pouze jako krátkodobé. Mezi nejzábavnější scény pokládám ty, v nichž museli učení znalci umění J. Somr a především P. Kostka předstírat, jak moc oceňují dílo zmíněného Monniera, o němž nikdy nemohli slyšet. Při bližším zkoumání tohoto jména, jež jsem považoval za vymyšlené, jsem zjistil, že malíř původem ze Švýcarska s tímto jménem skutečně žil v letech 1907-1982. V menších rolích se objevilo mnoho známých skvělých herců, připomenu snad pana M. Kopeckého, kritika, jenž jako jediný prohléhl tuto taškařici s vymyšleným malířem, dále J. Jiráskovou coby majitelku salónu, v němž se pořádaly vernisáže, M. Bočanovou, B. Rösnera, J. Císlera či O. Vlacha. V závěru, po kýženém úspěchu, tedy prodeji neznámých obrazů za obrovské sumy dochází ke sváru podvodníků a rozpadu jejich skupiny. Samotný příběh je uveden a zakončen dialogem mezi zestárlým malířem E. Cupákem a synem P. Monniera F. Renčem, jenž však pokládám za zbytečný a nepřinášející požadovaný efekt. Hodnocení opravdu skvěle obsazeného komediální filmu od Z. Zelenky však poněkud kazí jeho naprostá nerealističnost a nedůvěryhodnost.