SOLOM.

Akční blbost s pár dobrými akčními scénami a kupou známých hereckých tváří… asi tak bych tento film viděl já. Žádná bomba to není, scénář je plný nelogických momentů (nebo lépe řečeno těžko uvěřitelných), logika občas taky hapruje – hlavní hrdinka přežije tolik ran a jen se otřepe, po kterých by každý minimálně upadl do bezvědomí, má neskutečnou kliku na debilní a poloslepé pronásledovatelé, přestože jí dokáží vypátrat na každém rohu, ale v těch šatech byla neskutečně sexy. Banderas a Douglas tu jen přicmrndávají. Vidím to někde mezi průměrem a podprůměrem. Tu třetí hvězdu dám za Ginu Carano, zbytek si zaslouží tak ty dvě…

Starší filmy, ve kterých se objevil Seagal, patří k mým oblíbeným, ovšem postupem času se z něj stalo prasátko Steven a kvalita jednotlivých kousků šla rapidně dolů. Tohle je někdy na onom přechodu s dobrých bojových scén na zběsilý střih, máchání rukou a posléze i náhrada za dvojníka. Tady se můj kdysi oblíbený herec ještě držel, ačkoliv scénář samotný už za moc nestál a stejně tak během akčních scén někteří podali až ochotnický výkon. Pořád ale praskaly kosti, padali drsňácké hlášky a nechyběly ani pěkné ženské. Za Liezl Carstens dám jednu navíc, jinak bych to spíše viděl už na lehce podprůměrnou záležitost. Takhle dám ale klasický průměr.

Rok 2024 zatím nabízí jednu bídu za druhou. Po Nočním koupání jde o druhý film tohoto roku a opět to byla dost bídná podívaná. Tentokrát ještě horší než druhý zmiňovaný film. Pomalu ale jistě si začínám myslet, že normální – pořádné filmy jsou už jen mým zbožným přáním a drtivou většinu tvoří jen podprůměrné sračky na jedno zhlédnutí. Samotný námět filmu nevypadal na první pohled zas až tak špatně, ale to by se jeho zpracování musel ujmout někdo úplně jiný. Opravdu jen těžko jsem hledal alespoň nějaká pozitiva, které bych zde mohl pochválit.    Bo Mirosseni totiž do té doby natočil jen dva krátkometrážní kousky a moc nechápu, proč se cpal zrovna do hororového žánru. Nedokázal totiž téměř za celou dobu vytvořit potřebnou atmosféru, nenabídl nám skoro žádnou kvalitní (děsivou) scénu, porce brutality taky mizivá, charakteristika postav nezajímavá a herecké výkony většiny zúčastněných bídné. To jen tak ve zkratce k většině negativ na které jsem tu narazil a ani se mi nechce o nic moc rozepisovat. Protože mi za to tento film prostě nestojí.    Ve filmu se mluví o jisté formě rasismu/nadřazenosti, máme tu náznaky Ku Klux Klanu, ne zrovna hodného staříka který vede rozhovory s otcem rodiny, ženu která si češe vlasy a je připoutaná k řetězu, skupinu milice, jenž vtrhne do domu a je postupně eliminována tamní entitou – jenže nic z toho není pořádně dotáhnuto do konce. Navíc spousta věcí tu postrádá i smysl – nebo lépe řečeno se ukáží být zbytečné, většinu důležitého se odehraje mimo záběr kamery a pak přijde závěr, který v nás měl probudit emoce a sympatie – ale naprosto se to minulo účinkem. Tedy alespoň v mém případě. Jen jsem po většinu času znuděně pokukoval po časomíře.

Já moc na ty novinky nejsem, takže je vždycky nechám nějaký ten „pátek“ uležet a počkám si, až proběhne ona pověstná počáteční vlna a tak nějak se všechno uleží. Takže jde o první film roku 2024, který jsem viděl a jen doufám, že se letos natočí lepší kousky, než byl tento. Naštěstí jsem na něj nešel do kina! Ono bylo sice pěkné, že byl uveden pod produkcí Blumhouse Productions a Atomic Monster, ale moc dobrou reklamu jim tedy neudělal. A celkově nám tento film ani moc kvalitní podívané nenabídl. To je potřeba říci především.    Filmů o strašidelných domech je natočená celá řada, ale o bazénech či léčivých pramenech jich moc není. Nebo alespoň já jsem viděl jen minimum. Krátkometrážní kousek, který jsem viděl předtím, na mě rovněž moc velký dojem neudělal. Ovšem je škoda, že potenciál zůstal naprosto nevyužitý. Bryce McGuire je možná dobrý začínající scénárista, ale jako režisér zatím tedy nic moc. To co se snažil vecpat do rodinného dramatu, který se točil okolo hlavní dějové linky, o to ochudil tu hororovou. Párkrát se tu sice objevilo pár náznaků zajímavé atmosféry, bohužel šlo jen o několik záblesků v jinak dosti průměrné (no spíš podprůměrné) podívané. Pár rádoby lekaček, nějaké ty digitální efekty v podobě utonulých duší, černé šmouhy, rádoby drsnější závěr a hups, máme tu závěrečné titulky. To bylo jako všechno? Vše se snažil zalepit pár informacemi o minulosti tohoto místa – pramene a jeho léčivých schopnostech, za které si žádá protislužbu – jenže i to bylo dost rychle odbyto.    Co se hereckých výkonů týče, tak i v tomto případě šlo o dost průměrnou záležitost. Wyatt Russell kvalit svých rodičů prostě nedosahuje ani omylem a Kerry Condon prostě všechno sama zvládnout nemohla. Představitelé dětských postav taky žádná sláva – asi vůbec nejlepší výkon předvedla ta malá Asiatka na začátku filmu. Takže já si prostě nemůžu pomoci, ale přece jenom jsem očekával od tohoto filmu trochu víc. Takhle se z toho stala spíš lehce podprůměrná záležitost, která brzy upadne v zapomnění.

Jednou za měsíc máme s pár blízkými kamarády takzvaný „hororový večer“, kdy popíjíme do rána a mrkneme na pár filmů. Tentokrát padla volba na pár „nedávných novinek“ a jelikož Nočnímu koupání předcházel tento krátkometrážní kousek – mrkl jsem na něj ještě před samotným celovečerákem. No a začínám mít mírné obavy (dopředu si málokdy něco zjišťuju), ale tento short na mě moc velký dojem neudělal. Náznak atmosféry tu je, bazén i „čokoláda“ v bazénu nevypadají špatně, ale jinak jsem tu nenarazil skoro na nic, proč bych musel říct ono „wau“…

Filmů inspirovaných Kingovou krátkou povídkou existuje jen pár, takže jsem byl zvědavý, jak se s tím Savage popasoval. Viděl jsem už totiž od něj jak Host tak Dashcam, a tak nějak jsem tušil, že žádný velký zázrak se konat nebude a taky tomu tak bylo. Tento režisér nikdy mezi moje velké oblíbence patřit nebude, jeho styl mi moc nesedí, ale musím uznat, že tentokrát dokázal natočit alespoň průměrnou podívanou, která sebou přinesla i pár slušných scén a momentů. I nějaká ta lekací scéna by se tu našla.    Co se atmosféry týče, tak začátek filmu se docela povedl. Dramatický úvod a sebevražda neznámého muže dokázali navnadit a tentokrát mi ani moc nevadily „dětské hrdinky“. Obě mladé herečky předvedly, jakžtakž snesitelné výkony, okořeněné o několik bububu momentů. Dokud se pracovalo jen s náznaky (stíny) bylo to fajn, jakmile se ale bubák ukázal v celé své kráse, bylo zaděláno na průser. Naštěstí se před kamerou moc často neobjevovalo, nebudu-li počítat digitální přestřelku (u pasti) a závěrečné hořící finále.    Podobných filmů o bubácích ve skříni nebo pod postelí či ve sklepě už však existuje tolik, že tohle téma mě už prostě moc nebere. Jako dalo se na to podívat, ale žádné veledílo to tedy nebylo. Chtělo to prostě pořádně přitlačit na pilu a divákům nabídnout i nějakou tu oku lahodící scénu, na kterou by hned po skončení filmu nezapomněl, ale ani to se tady nestalo. Což znamená, že průměrné ohodnocení tomu dám, ale vidět znovu už to asi nepotřebuju.

Spider-Mana jsem sledoval kdysi hodně dávno jen coby animovaného „pavoučího“ hrdinu. Všechny ty hrané filmy jsem zcela minul bez povšimnutí. Jo jsem už na to asi sakra starý a celkově mě ty Marvelovské srágory nikdy extra nezaujaly. Takže jsem samozřejmě neviděl ani jeden z „celovečerních“ filmů o rasově korektním hrdinovi Milesovi, který lozí s botami i do postele a jehož fotřík rád sleduje hororové filmy. Tady se Sony společně s Marvelem hodlala odvázat v podobě animované jednohubky s „poselstvím“, která mě dokázala zaujmout hlavně po zvukové a hudební stránce. Ten zbytek nic extra zvláštního. Nechápu, nad čím se tady někteří rozplývají blahem…

Absolutně jsem neměl tušení, do čeho jdu, protože jsem si dopředu nezjišťoval vůbec žádné informace o tomto filmu. Příběh měl zpočátku zajímavý leč ne zrovna originální náboj (myšlenku), která dokázala dostatečně upoutat mou pozornost. A to i přesto, že filmy v nichž hraje hlavní roli malé děcko, zrovna dvakrát nemusím. Šikanovaný chlapec to neměl moc lehké ani doma a na jeho rodičích bylo něco divného, již od samého počátku. Tvůrci dokáží diváka dost dlouho udržet v nejistotě, zda je hlas za stěnou skutečný, nebo jde vážně jen o fantasii malého kluka.    Dozvíme se něco o minulosti místa, kde se děj odehrává i o samotných rodičích. Pořád jsem si tak nějak říkal, co se z toho nakonec vyklube, ale finální odhalení na mě moc velký dojem neudělalo. Podobná zápletka tu už byla několikrát a mnohem lépe zpracována. Navíc si dost dlouho musíme počkat, než drama vystřídá i pár hororových prvků. Atmosféra houstla, rodinná večeře byla startovacím motorem k „lepším zítřkům“, dojde i na nezvané hosty ve zvířecích maskách – jejichž osud nikoho moc mrzet nebude.   No a zároveň přišlo i velké odhalení cože (nebo kdo) se skrývá za zdmi domu. To už tak velká sláva nebyla. Nevím, jestli byl menší rozpočet, nebo byl záměr tvůrců jen několikrát ukázat znetvořenou tvář monstra (dlouhé vlasy a pařáty), ale když už k tomu došlo, musel jsem se jen mrzutě ušklíbnout. Tohle mělo být co? Sestra Gluma z Pána prstenů a ještě řádně nevydařená? Protože v každém záběru vypadala úplně jinak…Ne tohle se vůbec nepovedlo a zároveň mi to zhnusilo i celkový pohled na do té doby jakžtakž slušný film. Navíc si nešlo nevšimnout, že tu celá řada věcí/situací nedávala moc smysl. Bohužel jde jen o obyčejný průměr, který znovu vidět nepotřebuji.

Před pár dny jsem se vrátil z Ománu a můžu říci, že je to vskutku pěkná země. Mohu jen vřele doporučit. Nejde jen o luxusní resorty, ale je tu k vidění spousta pěkných míst. Já však navštívil jen jižní část okolo Salalah – město, trhy al-Haffa, mešitu Sultána Qábúse, okolí Paláce al-Husn , plantáže s banány, papayou, kokosy, atd…, Dhofár (Ptačí studnu - Tawi Attair, Propast Tayq, Jebe Samhan, Údolí Hinná s Baobaby) a Wadí Darbát. I z toho důvodu jsem se rád podíval na tento dokument ze severu. Jejich vodní zavlažovací systém i pěstování růží pro růžový olej byli zajímavé, stejně jako nakouknutí do Muskatu, takové zpestření, ale Omán toho turistům může rozhodně nabídnout daleko více…

Sedmihodinový zpáteční let z Ománu zpět do Prahy byl jeden velký a hlavně dlouhý opruz a tak jsem vzal s povděkem nabídku spolucestující, že se můžeme společně mrknout na nějaký film. Byla to mladá holka a při zmínce, že mám nejraději hororový žánr, řekla, že ona sice nejraději sleduje komedie a romantické filmy, ale v tabletu má i něco z tohoto ranku. No moc valný výběr tam nebyl (hlavně tedy z toho co jsem ještě neviděl), ale nakonec vyhrabala tento film.    Hororová romantická komedie – panenky se mi protočily, ale nakonec toho nelituji. Je to sice blbost a s hororem to moc společného nemá, ale hrálo tu několik mých oblíbených hereček a nakonec jsem se u toho i párkrát zasmál. Navíc alespoň utekl čas. Alicia Silverstone i Krysten Ritter mám docela rád, navíc v té době byly docela kočky, takže se bylo na co dívat, přestože zvolená forma humoru už tak úchvatná nebyla. Dojde ale i na několik slušných komických scén (upírky cucají krysy přes brčko), objeví se tu i Malcolm McDowell či Sigourney Weaver coby hlavní záporačka (ta si taky nevedla špatně, přestože jsem jí viděl už v mnoha lepších rolích).    Samozřejmě nesmí chybět ani hromada romantických žvástů, nějaké ty emoce v závěru, ale ani to mi nakonec zas až tolik nevadilo. Jen škoda, že se tu autorka filmu držela dost při zemi a hororoví fandové docela ostrouhají (až na pár výjimek-scén). Beru to jako oddechovou komedii, která jen koketovala s hororovým žánrem, stejně jako obě dámy na diskotéce. A podle toho budu přistupovat k samotnému hodnocení. Není to nic světoborného, ale podívat se na to určitě dá.