Anjelská tvár

A mě tady ty odpady a procenta, vůůůbec nezajímají, víte? Mě se to prostě moc líbí a basta! Tento film má sice v reálu dosti pochmurnou dohru, páč dá se říci, že v podstatě zničil život (doslova) Jiřímu Pomejemu, ale to u mě nic nemění na tom, že to má pro mě atmosféru a tak. Ano, jako spousta lidí, nemohu uvěřiti, že to je od Zdendy.;-) Bota jm. Melichar a tohle. (28.06.2020)

Zdeňku proč si to musel udělat, tohle sis mohl odpustit. Na to snad ani nemá cenu koukat, Troška zase hlavní role obsadil svými oblíbenci jako je Kuklová a Morávková, k nim hodil fakt drsnýho manžela Kuklový Jirku Pomaje a tim to úplně zazdil, ten je tam spíš pro srandu, než že by hrál. tenhle pokus zdeňka Trošky o něco jinýho než pohádku nebo komedii se vůbec nevyvedl, tohle naštěstí Troška zatim pochopil a vrátil se ke komediim, i když ne zrovna dobrým (22.09.2005)

Hana Marie Körnerová je pojem. Alespoň pro cílové divačky a tím pádem i čtenářky nejkřišťálovějšího literárního braku našich luhů a hájů. V poměru se zahraniční konkurencí (a nemusíme chodit ani tak daleko, i když typicky profilovými se staly až latinskoamerické telenovely, byť to samé, i když v poněkud sofistikovanější podobě, dá-li se to vůbec o tomto žánru s klidným svědomím tvrdit, bez problémů najdeme v některých západoevropských státech) se TVÁŘ dokonce jeví jako ne zcela konzumní součást národní identity porevolučního filmového spotřebitele. Tzv. spotřební divák bude s filmem spokojen čistě pro jeho účelové vyznění, které bylo spoluvytvářeno s ohledem na potenciální zpětnou vazbu, jíž se mu dostává v míře ne právě malé. Milan Kundera v románu Nesnesitelná lehkost bytí předkládá definici kýče jako druhé slzy: objekt sám o sobě se kýčovitým stává pouze tehdy, nestavíme-li se k němu s pomyšlením "To je krásné!“, ale s úvahou "To je tak krásné, že nás to dojímá!“ Bezbřehá sebeonanie nachází své uskutečnění v emocionálně vyhraněných exteriérech, které v rámci svého poslání plní funkci samoúčelného výtvarného zátiší, nahrazeného v opačném směru přemírou efektních dekorací, ulpívajících na obecných představách dobové autenticity. Pro srovnání je zajímavé sledovat, jak s tímto typem filmového prostředku pracuje například Formanův Amadeus. Kunderově definici kýče pak nejlépe odpovídá Maláskova hudební kompozice, neomylně se strefující do vkusu cílového diváka. Zmiňovat se o jednotlivých hereckých představitelích je takřka zbytečné, neboť film jich mnoho nemá. Má pouze duševně prázdné šablony, jakými jsou v první řadě étericky prkenná Michaela Kuklová a humpolácký Jiří Pomeje. Zdá se tedy, že vše do sebe bez výjimky zapadá a není důvod se domnívat, že by Troškův film mohl a dokonce měl zklamat. Ale zklamal. Diváky a posléze producenty. Proč? Že by konečně nastal posun obecného vnímání kvality? Kam se poděla typická česká malost? Kdo koho zmanipuloval? Co dělá Hana Marie Körnerová? A co na to Jan Tleskač? (19.08.2010)

Do 118 minút sa podarilo vpratať všetko, čo v 395 dieloch obsahuje braková telenovela. Mohlo by sa preto zdať, že to teda bude nejaká zaujímavá romantika naplnená množstvom dramatických zvratov. Ale nie! Je to nudná a dlho sa vlečúca somarina, ktorej zvrat(k)y sú predvídateľnejšie ako východ slnka. To najfascinujúcejšie je však ehm herecké umenie Jiřího Pomeje. Drsný hlas a čierny odev so zmyselne rozopnutou košeľou mu zrejme mal dodať charizmy, ktorú mať nikdy nebude, ale to nejde! Celý čas sa tváril ako tie jeho psy a to ich ešte urážam. Pochválim aspoň skaly na pobreží kostýmy, a niektoré hudobné motívy ma zaujali, ale to je ako obdivovať jadierko v hnilom jablku. (19.09.2015)

Pokus o velkou kostýmní podívanou, ze kterého mi utkvělo jen to, že tam neustále stojí někdo ve větru na skále, že postavy byly průhledné jak sklo, že to obsahovalo typické klišé, kdy ten na pohled hodný a sladký synáček byl pěknej hajzl a z černé ovce rodiny se "nečekaně" vyklubal hrdina a především, že to byla velká nuda. (15.01.2006)